Spojenci si nějak nerozumí. Proto se Putinovi oligarchové snadno vyhýbají sankcím

„Je tu asi 120 oligarchů. Zasáhli jen asi 10 z nich,“ komentuje pro Daily Beast situaci Bill Browder, americký finančník, který si vzal odhalování ruské korupce na mušku. „Nezasáhli ani ty nejprominentnější nebo nejslavnější. Roman Abramovič stále žije bez sankcí. Nevím proč. Není pro to žádné vysvětlení.“ Magazín The Daily Beast vyzpovídal půl tuctu odborníků na finanční kriminalitu, kteří kritizují, jak se Západ jen pomalu a neobratně dohadoval na tom, kdo si zaslouží být vyloučen z bankovního světa. Popsali rozsáhlé úsilí, které ruští miliardáři vynaložili (včetně najímání lobbistů a zapojení do charity), aby se vyhnuli kontrole.

Již mnohokrát v souvislosti se sankcemi propíraný Roman Abramovič je (nebo donedávna ještě byl) majitelem fotbalového velkoklubu Chelsea FC, dvojice jachet v odhadované hodnotě jedné miliardy dolarů a společností, které pomáhají vyrábět ruské tanky používané k invazi na Ukrajinu. Abramovič je také nejprominentnější ze seznamu 20 ruských oligarchů, kterým se podařilo vyhnout plošným sankcím ze strany Západu. Téměř tucet z nich se vyhnulo sankcím ze strany Spojených států, a to i přes závazek prezidenta Joe Bidena připojit se k evropským spojencům, aby „našli a zabavili jachty, luxusní apartmány a soukromá letadla“.

Elizaveta Peskovová brojí proti sankcím, nazývá je „honem na čarodějnice“ a prohlašuje, že je „hrdá na to, že je Ruska“.

Mezi těmi, kdo se vyhýbají sankcím, je také Michail Fridman, spoluzakladatel banky Alfa-Bank, na kterou se vztahují americké sankce. Ten byl tak frustrovaný ekonomickými tresty vyměřenými spojenci Ukrajinců, až nakonec lehce protirusky veřejně prohlásil, že „nevěří, že by válka byla řešení“. Kirill Šamalov, svého času nejmladší ruský miliardář, který byl dříve ženatý s dcerou samotného ruského prezidenta Vladimira Putina, byl pak sankcionován Evropskou unií mezi posledními. Možná proto, že po rozvodu s Putinovou dcerou v roce 2018 o své miliardy přišel.

Někteří oligarchové, jejichž blízké vztahy s Putinovým režimem neoddělitelně spojily jejich jmění s ruskou invazí na Ukrajinu, se ocitli na sankčních seznamech ve Velké Británii a Spojených státech, ale v Evropské unii ne. Další mají zmrazená aktiva v Evropské unii, zatímco USA a velká Británie je nechaly být.

Ví se o nich léta

Špióni a agenti činní v trestním řízení už dříve tiše shromažďovali dokumenty o obrovském jmění oligarchů, spojovali fiktivní společnosti s držiteli aktiv a mapovali jejich rozsáhlá impéria. Teprve nyní, když ruská nevyprovokovaná agrese proti ukrajinskému civilnímu obyvatelstvu sjednotila západní vlády, jsou politici konečně připraveni využít dokumentaci, kterou tyto finanční zpravodajské týmy daly dohromady. Ve Spojených státech jde o Úřad pro kontrolu zahraničních aktiv, který vymýšlí a prosazuje ekonomické a obchodní sankce.

Podle Petera Piatetskyho, bývalého zaměstnance úřadu, došlo ke zlomu, když Putin nařídil invazi na Ukrajinu. Prezident Biden se jednoduše optal, koho má úřad v hledáčku, a dostal příslušné podklady. Zde je jeden příklad. Ačkoli odborníci na národní bezpečnost již dlouho věděli, že Putinův mluvčí Dmitrij Peskov těžil z korupčních praktik ruské vlády, ministerstvo zahraničí ho oficiálně „označilo“ až 3. března na základě Bidenova příkazu, který se zaměřuje na osoby zapojené do „úsilí podkopat průběh svobodných a spravedlivých demokratických voleb“.

A až poté americké ministerstvo financí sankcionovalo Peskovovu manželku Tatianu a jeho dvě dospělé děti, syna Nikolaje a dceru Elizavetu. Ta patří mimochodem mezi mnoho ruských hvězd Instagramu, které ztratily ve své oblíbené zemi přístup ke své oblíbené sociální síti. Její poslední příspěvek na Instagramu přesměrovává sledující na kanál na Telegramu, kde Elizaveta brojí proti sankcím, nazývá je „honem na čarodějnice“ a prohlašuje, že je „hrdá na to, že je Ruska“.

Ten dělá to a ten nedělá tohle

Sankce USA, Velké Británie a EU jsou nyní aktualizovány téměř denně. Mezinárodní banky se snaží přezkoumat seznamy klientů a potlačit právní rizika. Odborníci na finanční kriminalitu tvrdí, že tyto rychlé změny vytvořily očekávání, že seznamy sankcí se začnou navzájem zrcadlit. Pro některé velké společnosti je lepší přerušit obchodní vazby, pokud byť jediná vláda sankcionuje ruského oligarchu nebo korporaci.

Rozdíly v sankčních seznamech jsou do očí bijící. Britská vláda se připojila k USA a EU v sankcionování ruského ministra obrany Sergeje Šojgu až po odhalení novinářů z The Daily Beast, a to navzdory rychle rostoucímu množství důkazů, že armáda pod jeho velením cíleně míří na civilisty ve městech po celé Ukrajině. Pouze Spojené státy uvalily sankce na ruský energetický gigant Gazprom, který nadále dodává palivo do Evropy. Na šéfa Gazpromu Alexeje Millera uvalila sankce pro změnu jen Velká Británie.

The Daily Beast shromáždil jména více než 100 ruských vládních úředníků a miliardářů prostřednictvím globální databáze Castellum, nástroje pro kontrolu dodržování předpisů, který vyvinul výše zmíněný Peter Piatetsky, bývalý úředník amerického ministerstva financí. Novináři srovnali jména v databázi s nejnovějšími verzemi všech tří sankčních seznamů (tedy EU, USA a Velké Británie), které byly aktualizovány v pondělí 14. března odpoledne. Z 96 ruských oligarchů, kteří byli takto označeni už v roce 2018, je jich jen 24 pod nějakou formou ekonomických sankcí po ruské invazi na Ukrajinu. Ale z těchto 24 bylo pouze pět sankcionováno Spojenými státy, Velkou Británií i Evropskou unií najednou.

Trumpův odkaz?

Proč se tedy USA, Evropa a Velká Británie nedokážou v sankcích proti ruským oligarchům sesynchronizovat tak, aby měly nějaký reálný dopad? Jeden z vysokých úředníků administrativy listu The Daily Beast „jemně připomněl“, že „se nemá přičítat zlý úmysl tomu, co lze přičíst byrokracii“. Poznamenal, že mnoho sankcionovaných osob a jejich rodin záměrně krylo svůj majetek i své blízké vztahy s Putinovým režimem prostřednictvím složité řady fiktivních společností a společných podniků.

Jiný úředník obeznámený se snahou o synchronizaci amerických sankcí s evropskými však listu The Daily Beast řekl, že možná existuje o dost jednodušší odpověď. Ochlazení vztahů mezi Spojenými státy a jejich evropskými partnery během Trumpovy administrativy. A to včetně hrozeb bývalého prezidenta vystoupením USA ze Severoatlantické aliance, nemluvě o jeho sepětí s podobně silácky smýšlejícím Putinem, které spolupráci s dlouholetými spojenci také zrovna nepřidalo.

Anders Åslund, švédský ekonom, který ve své knize Russia's Crony Capitalism (Korupční kapitalismus v Rusku) zdokumentoval rozsáhlou korupci v této zemi, pro The Daily Beast uvedl, že severoatlantičtí partneři teprve nyní začínají dohánět ztracený čas. „Byl to Trump, kdo odmítl spolupracovat s Evropskou unií. Za Obamy to bylo dobré a Biden se skutečně snažil navázat spolupráci a napravit škody způsobené Trumpem,“ řekl Åslund. „Nyní se skutečně koordinují, zatímco Trump se o nic podobného v podstatě nemohl zajímat.“