fbpx

Americký Santa Claus pochází z Turecka. A kdo vymyslel soba Rudolfa? 1 fotografie
zdroj: Shutterstock

Obtloustlá vousatá postavička v rudém mundúru se do USA dostala z Holandska. Původně ovšem šlo o dobrotivého mnicha

Zveřejněno: 23. 12. 2021

Server History podrobně popisuje bohatou historii Santa Clause. Příběh o něm má reálný základ. Jinak je to u jeho nejoblíbenějšího soba Rudolfa. Ten je podle historiků jen výplodem bujné fantazie kreativního reklamního pracovníka.

Červené oblečení, dlouhý bílý vous, objemné břicho. Santa Claus. Někomu možná touhle dobou už leze krkem. Nikdo ale nemůže popřít, že i když nepatří k českým Vánocům, k těm světovým ano. A nejedná se o smyšlenou postavičku. Muž, díky němuž se legenda o Santa Clausovi zrodila, skutečně existoval. Byl to mnich svatého Mikuláše a jmenoval se Nicholas. Do dnešní podoby pak legendu dotáhli dva Newyorčané – Clement Clark Moore a Thomas Nast.

Santa z Turecka

Legenda o Santovi Clausovi má podle historiků své kořeny v Pataře, poblíž Myry v dnešním Turecku. Právě tady se totiž narodil mnich jménem Nicholas, k jehož postavě se váže spousta příběhů. Říká se, že rozdal všechno zděděné bohatství a odcestoval na venkov, kde pomáhal chudým a nemocným. Nebo že zachránil tři chudé sestry před prodejem do otroctví, kam je chtěl poslat jejich otec. Poskytl jim prý věno, aby se mohly vdát, a nemusely se tak stát prostitutkami.

Jméno Santa Claus údajně vzešlo z Nicholasovy holandské přezdívky Sinter Klaas.

Během let se Nicholasova popularita šířila a vešel ve známost jako ochránce dětí a námořníků. Jeho svátek je oslavován na výročí jeho smrti 6. prosince, což se tradičně považovalo za šťastný den, kdy se dělaly velké nákupy nebo pořádaly svatby. Během renesance byl Nicholas nejoblíbenějším evropským světcem a dobrou pověst si udržel i po protestantské reformaci, kdy se od úcty ke svatým pomalu začínalo upouštět. Populární byl zejména v Holandsku.

18. století a Amerika

Tradiční podoba Santy Clause se začala rodit koncem 18. století. Tehdy se totiž dostal do americké kultury. Jméno Santa Claus údajně vzešlo z Nicholasovy holandské přezdívky Sinter Klaas, což byla zkrácenina celého jména Sint Nikolaas. V roce 1804 John Pintard, člen Historické společnosti v New Yorku, distribuoval dřevoryty svatého Nicholase na výročním zasedání společnosti.

Na pozadí rytiny se objevily známé obrazy dnes již charakteristické pro Santu, jako jsou punčochy visící nad krbem naplněné hračkami a ovocem. Příběh o Sinter Klaasovi pomohl o pět let později popularizovat spisovatel Washington Irving ve své knize The History of New York, v níž na Nicholase odkazoval jako na patrona New Yorku.

Propagátor Vánoc

Souvislost Vánoc s dárky, které směřovaly především dětem, se rozvinula v raném 19. století. Vánoční nákupy začaly obchody propagovat v roce 1820 a ve čtyřicátých letech už noviny zveřejňovaly reklamy na atraktivní vánoční nabídky, kde se často objevoval obraz v té době populárního Santy Clause. V roce 1841 navštívily tisíce dětí obchodní dům Philadeplhia, aby viděly model Santy v životní velikosti.

Nezaměstnané muže převlékli za Santu Clause a vyslali je do ulic New Yorku, aby žádali o dary.

Návnada na nákupy v podobě živého Santy tak byla už jen otázkou času. Na počátku devadesátých let bylo dílo dokonáno, když armáda spásy potřebovala peníze na bezplatné vánoční občerstvení pro chudé. Nezaměstnané muže převlékli za Santu Clause a vyslali je do ulic New Yorku, aby žádali o dary. Tito známí Santové zvoní ve vánočním čase na zvonky amerických domácností dodneška.

Sáňky, soby a krb

O první detaily pohádky o Santovi, k níž neodmyslitelně patří sáně, soby a hračky, se zasloužil spisovatel a protestantský biskup Clement Clarke Moore. Ten totiž v roce 1822 napsal pro své tři dcery vánoční báseň nazvanou An Account of a Visit from St. Nicholas, která se stala impulsem pro vytvoření americké sváteční ikony. Roku 1881 se jí chytil výše zmíněný karikaturista Thomas Nast, který Mooreovu báseň převedl do kreslené formy, a stal se tvůrcem první podoby, která zcela odpovídá dnešní představě Santy Clause.

Nastova karikatura se objevila v časopise Harper´s Weekly a zobrazovala Santu jako kulatého, veselého muže s bílým plnovousem, který držel pytel s hračkami pro hodné děti. Ten, kdo dal Santovi jasně červený oblek s bílou kožešinou, dílnu na severním pólu, elfí pomocníky a manželku paní Clausovou, byl tedy Thomas Nast.

Rudolf a copywriter

Devátý sob, ten nejslavnější ze všech s rudým nosem, se jmenuje Rudolf. Narodil se téměř sto let po svých osmi létajících sobích kolezích. A to zásluhou Roberta L. Maya, copywritera pracujícího tehdy pro obchodní dům Montgomery Ward. Ten v roce 1939 přišel s básní vyprávějící příběh o mladém sobovi jménem Rudolf, kterému se ostatní posmívali kvůli velkému červenému nosu. Ale když se na Štědrý den objevila mlha a Santa se bál, že nebude moci doručit dárky dětem včas, tím, kdo situaci zachránil, byl právě Rudolf. Santa ho totiž postavil do čela sobího spřežení, aby je vedl a svítil na cestu svým zářivě rudým nosem.

Příběh o Rudolfovi byl přeložen do 25 jazyků, a dokonce zpracován do podoby televizního filmu.

Příběh se stal neobyčejně populárním a obchodní dům Montgomery Ward prodal toho roku téměř dva a půl milionu kopií příběhu o Rudolfovi. Knihy, která vyšla roku 1946, se celkem prodalo přes tři a půl milionu kusů. A aby to bylo kompletní, musíme se zmínit i o slavné koledě Rudolph The Red Nosed Reindeer.

Tu má na svědomí jeden z Mayových přátel Johny Marks, který v roce 1949 napsal krátkou skladbu založenou na Rudolfově příběhu. Natočila ji společnost Gene Autry a prodalo se přes dva miliony kopií. Od té doby byl příběh o Rudolfovi přeložen do 25 jazyků, a dokonce zpracován do podoby televizního filmu, který vyprávěl zpěvák Burl Ives, a od roku 1964 jím každoročně okouzloval diváky.

Související…

Rozhovor: Proč opravdový dárek může i mečet
Věra Kudynová

foto: Shutterstock, zdroj: History

Tipy redakce

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...