Pátek Karla Křivana: Braň srandu

Nějak se nám ztrácí legrace ze života. Je to dáno tím, že každý máme svoji identitu, kterou bereme vážně a ze které si nikdo nesmí dělat srandu. Stáváme se smutnou puritánskou společností, kdy slabost je vydávána za sílu. Ale protože je to jen síla imaginární a ne skutečná, není možné si z ní tropit šprťouchlata, protože by se zjistilo, že jde o prázdnou schránku bez obsahu.

Je mi úplně jedno, jak a čím se někdo cítí být a co považuje za svoji identitu. Klidně ať prohlašuje, že je medvídek Pú a žije se třemi ženami a pěti želvami v jedné domácnosti. Ať je tloušťka považována za důležité vyjádření sebe sama, sám nejsem zrovna štíhlý chlapec. Ale ať nikdy netvrdí, že když si z takového názoru budu utahovat, pak šířím nenávist. Pak by třeba celý Haškův Švejk musel být nenávistný román, protože autor v něm nenechal niť suchou téměř na nikom – od tupých vládců po pokrytecké feldkuráty přes blbce různých národností. Přesto to jistě není kniha nenávistná.

Otužující humor

Miluji vtipy na svoji sexuální orientaci, protože vím, že nejeden její veřejně vyjadřovaný projev působí zábavně a každý umíme vytvářet situace, které jsou jednoduše komické. Nenávist je něco úplně jiného. Humor, třeba nelítostný, má ještě jednu dobrou vlastnost. Otužuje nás.

Onen pověstný laskavý humor je ostatně protimluv. Něco jako nealkoholické pivo. Zažene žízeň, ale neuvolní mysl a nepobaví.

Jsem-li směšný a okolí mi to nesmí dát najevo (naopak zcela vážně svoji směšnost vydávám za jev, který si zaslouží respekt), pak žiji mimo reálný svět. A nedokážu se v něm bránit skutečným nástrahám. Nehledě na to, že ona směšnost nezmizí, jen nesmí být vyjádřena veřejně. Objeví se tedy kdesi za rohem v mnohem ošklivější a nebezpečnější podobě. Onen pověstný laskavý humor je ostatně protimluv. Něco jako nealkoholické pivo. Zažene žízeň, ale neuvolní mysl a nepobaví.

Až se zlo nahromadí

Bereme se moc vážně. Humor slouží k tomu, že uvolňuje napětí ve společnosti. To napětí nezmizí, ale štosuje se v temnějších zákoutích naší mysli, kde se postupně proměňuje ve zlé myšlenky, které vylétnou ven v nejméně vhodnou chvíli a v podobě mnohem hůř stravitelné, než je třeba i nepovedený vtip.

A z toho mohou pak těžit všichni ti šéfíčkové a krysaři, kteří čekají, až se neuvolněná energie nahromadí v naší mysli jako zmatená směs nespokojenosti a zloby, aby ji zlákali jednoduchou hrou na různé píšťaly moci a na nabídky jednoduchých řešení.

Uzavření v důležitosti

Omezování humoru vyhovuje mocným a hlupákům, což mnohdy bývají osoby totožné, protože pod záminkou zesměšnění někoho brání především směšnost vlastní. Humor je jeden a nelze ho zahnat do politicko-korektní ohrádky. Je třeba nechat ho volně působit, škodit, štípat, být mnohdy ne třeba příjemným na chuť, ale vždy osvěžujícím nápojem v nelehkém životě člověka.

Ve skutečnosti jsme směšní od počátku do konce, protože jsme nic proti silám stvoření, času i toho konce. Smyslem humoru není ubližovat. Nepomůžeme si, když se uzavřeme do vlastní důležitosti, kde budeme schovaní ve vlastních identitách vážně mudrovat, aniž bychom byli ochotní vystavit se pohledu ostatních a zjistit tak, zda nejsme jen šašci či umělé virtuální osoby. Humor činí člověka odolnějším. Což je vlastnost, která nám velmi schází. Jako společnosti i jedincům.