fbpx

Snímku v česko-nizozemsko-lotyšské koprodukci si všimli i v Americe. A přirovnávají ho k seriálu Příběh služebnice

Zveřejněno: 20. 9. 2019

„Je potřeba vědět, že jsou tu určitá pravidla, která je nutné dodržovat. Dochvilnost. Čistota. Dodržování harmonogramu.“ Tato slova Michaele, mladé české dívce, která přijíždí do zahraničí pracovat jako au-pair, v traileru k atmosférickému thrilleru Tiché doteky několikrát důrazně opakuje hlava její nové rodiny. Tak důrazně, až je to znepokojující. Film, který ukazuje sílu manipulace, její postupnou infiltraci a jednoduchost, s jakou se dá manipulaci podlehnout, vstupuje do českých kin 3. října premiérou v pražském kině Světozor.

Jde o filmový debut českého režiséra Michala Hogenauera, inspirovaný sektářskými postupy, který vznikl v česko-nizozemsko-lotyšské koprodukci. V hlavní roli české au-pair Michaely vystoupí herečka Eliška Křenková, kterou jste mohli zaznamenat už v roli Kláry v seriálu Pustina nebo ve filmu Všechno bude, za který získala Českého lva v kategorii nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli.

Rodina není demokracie

Hlavní hrdinka přijíždí ke své nové rodině, kde se má starat o luxusní vilu a desetiletého Sebastiana. Od začátku tady však něco nehraje. V Sebastianově rodině platí striktní pravidla a přístup k výchově malého chlapce je značně radikální. Michaela, která podepisuje nekonečný seznam výchovných pravidel a přijímá nové jméno Mia, se ocitla v sektě. Sektářská diktatura je zde samozřejmě prezentována tak, že vše je děláno právě takhle "pro dobro zúčastněných". Snaha dostát požadavkům, obstát v roli au-pair a neodjíždět s pocitem, že selhala, jí neumožní včas odhalit systematickou manipulaci. Po čase nevědomky podléhá a kompletně mění svůj žebříček hodnot.

V rodině vládne neviditelná pevná ruka, utkaná z příkazů a zákazů, nad kterými se člověk zpočátku podivuje, a najednou se vyděsí při myšlence, že by jim za jistých okolností možná sám podlehl. Toxicita, sterilita prostředí a znepokojivé náznaky nás provází celým filmem, kde ve vzduchu visí zlo, které se nedá pojmenovat.

Jednotlivé fáze manipulační strategie člověka plíživě připravují o duši i morálku. Až žádnou nemá.

Hrdinka se odcizuje sama sobě, ztrácí kontakt se svou rodnou zemí, se svým domovem, jazykem i jménem. Jednotlivé fáze manipulační strategie člověka plíživě připravují o duši i morálku. Až žádnou nemá. A pak je všehoschopný a kývne na věci, na které by nikdy předtím nepřistoupil.

Síla manipulace

„Zajímalo mě, co může vést člověka k tomu, že se pod nátlakem manipulace vzdá sám sebe a začne se podílet na věcech, které mu dříve přišly nemorální,“ prozradil režisér filmu Hogenauer. „Zaujaly mě případy, kdy se člověk během několika dní dokázal přeměnit k nepoznání a chovat se tak, že by dřív nevěřil, že toho bude schopen. Nikoli vrozené povahové rysy, ale síla situace byla totiž často důvodem, že takový jedinec ztratil sám sebe a stal se někým jiným,“ popisuje dál v tiskové zprávě k filmu jeho režisér.

Snímek se v originále jmenuje "Certain Kind of Silence", což by se spíše než Tiché doteky dalo přeložit jako "Určitý druh ticha" ve smyslu všudypřítomného tichého zla, které po domě chodí po špičkách a projevuje se skrze činy představitelů sekty. Filmu si všiml i americký magazín The Hollywood Reporter, který hororovou atmosféru snímku přirovnal k seriálu Příběh služebnice nebo Rosemary má děťátko. Tísnivá atmosféra celého filmu, který neskáče na barevné škále od černé k bílé, ale spíše se vybarvuje v odstínech šedi, ilustruje manipulaci, ve které je, když se stanete její obětí, po relativně krátké době náročné rozeznat, co je bílá a co černá. Až nakonec bílá přestane úplně existovat.

Související…

Jak zvládne šest influencerek víkend v divočině? Odpoví český dokument #PREZILYJSME
Klára Ponczová

foto: Aerofilms, zdroj: Aerofilms

Tipy redakce

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...