fbpx

Některé centrální banky pracují se zápornou úrokovou sazbou. K ideálnímu stavu je potřeba dostat do oběhu peníze. Jenže jak, aby to nebylo přerozdělování?

Zveřejněno: 15. 8. 2019

Máme za sebou téměř dekádu extrémně nízkých úrokových sazeb. Jde stále o důsledek největší globální hospodářské recese od 30. let minulého století a snahy centrálních bank proti ní bojovat. A nic nenasvědčuje tomu, že by úroky měly v dohledné době růst a dostat se na úroveň, kterou bychom mohli označit za normální. Jak si mohou centrální banky pomoci? Uvažují o takzvaných digitálních měnách.

Teprve před necelými čtyřmi lety se americká centrální banka (Fed – Federální rezervní systém) jako první národní banka ve vyspělém světe rozhodla odlepit své úrokové sazby od nuly. Jenže na konci července už opět otočila kormidlem a sazby snížila na aktuální rozmezí 2 až 2,25 procenta. Sazby po kolapsu hypotečního trhu v USA v roce 2008 začala snižovat také Evropská centrální banka a všechny další relevantní centrální banky včetně té naší, České národní banky.

Účel? Hlavně nakupovat

Co si od toho slibovaly? Úroková sazba je cenou peněz, jež firmy používají k financování svých investic. Investice tvoří v České republice asi čtvrtinu celkové poptávky v ekonomice. Jestliže jsou tedy peníze levné, fungují jako hospodářský stimul. Částečně mohou ponoukat k utrácení také domácnosti, protože těm se při nízkých úrocích nevyplatí spořit, a tak raději nakupují.

Centrální banky tuto politiku provádějí nejen v dobách, kdy se hospodářství potácí v recesi, ale kdykoli, kdy se míra inflace (tedy rychlost, jakou rostou ceny) nachází pod cílovou hodnotou, již si tytéž banky zvolily na úrovni dvou procent za rok. A to je právě jeden z důvodů, proč jsou úrokové sazby extrémně nízké po tak dlouhou dobu: Ekonomiky sice rostou, ale inflace je stále příliš nízká. Proč centrální banky preferují dvouprocentní inflaci před inflací nulovou, ponechme pro tuto chvíli stranou a berme to zkrátka jako axiom.

Centrální bankéři sázejí na to, že komerční banky budou své peníze raději půjčovat firmám a domácnostem na investice a nákupy.

Fed, ECB, Bank of England a další cedulové (tedy centrální) banky předpokládaly, že jakmile hospodářská krize odezní, bude prostor úrokové sazby zvedat, a dostávat je tak do normálu. Jenže namísto toho se v posledních měsících stále častěji hovoří o hrozbě dalšího hospodářského poklesu. Centrální banky tak byly vesměs zastiženy v nedbalkách, protože je hospodářský cyklus předběhl. A ony stále nemají dostatečně nabito pro boj s příští recesí. Zdaleka nejhůře je na tom Evropská centrální banka, která svou základní úrokovou sazbu (tu, za kterou u ní mohou ukládat peníze běžné komerční banky) má stále v záporných hodnotách, a to na minus 0,4 procenta.

ECB však není jediná. Se zápornými sazbami pracuje také švédská Riksbank (–0,25 %), dánská Danmarks Nationalbank (–0,65 %) nebo švýcarská Schweizerische Nationalbank (–0,75 %). To tedy znamená, že pokud si u těchto centrálních bank komerční banky uloží své peníze, nedostanou za to úrok, nýbrž za toto uložení ještě úrok zaplatí. Jaký je smysl toho všeho? Centrální bankéři sázejí na to, že komerční banky budou své peníze raději půjčovat firmám a domácnostem na investice a nákupy. Tedy že se díky tomu hospodářství rozhýbe.

Blíží se helicopter drop?

Narůstající riziko příchodu další recese ovšem rozvířilo zcela legitimní debatu o tom, jak by centrální banky takový problém řešily. Měly by jít se sazbami ještě více pod nulu? Měl by Fed nebo ČNB svoje sazby opět snižovat až k nule? Proč? Vždyť vidíme, že to příliš nefunguje. Jestliže se současná měnová politika potýká s omezenou schopností standardními nástroji bojovat proti příliš nízké inflaci, mohou na řadu přijít nástroje nestandardní.

Kryptoměny nejsou měnami v pravém slova smyslu. Neplní dobře funkci prostředku směny, neboť nejsou akceptovány všemi subjekty v ekonomice.

A které to jsou? Nejčastěji se zmiňuje takzvaný „helicopter drop“ nebo „helicpter money“. Tento termín, který dal světu známý americký ekonom Milton Friedman, ilustruje situaci, kdy by centrální banky posílaly peníze do rukou přímo subjektům (firmám, domácnostem nebo i vládě), které by za ně rovnou nakupovaly zboží a služby. Tedy jakési přímé financování výdajů jednotlivých ekonomických subjektů. Tento způsob stimulace hospodářství je ovšem ve standardních ekonomikách zakázaný, protože extrémně zvyšuje riziko inflace, která by mohla snadno přerůst v hyperinflaci. S tou se momentálně potýká například Venezuela, známé jsou ale i historické příklady z meziválečné Evropy, zejména z Německa nebo Rakouska.

Na druhé straně je to dnes jediný způsob, jak centrální banky mohou přímo zvyšovat množství peněz v ekonomice skrze zvyšování zůstatků na účtech domácností nebo firem. Distribuce hotovosti má však další úskalí. Musela by proběhnout po celé zemi v jediném okamžiku. Kdyby totiž například Pražané získali bankovky a mince dříve než Brňané, měli by velkou výhodu. Mohli by své peníze utratit dřív, a těšit se tak z nákupu věcí jako první a velmi pravděpodobně by nakupovali i za nižší ceny než ten, kdo by se do obchodu dostal později.

Výhoda digitálu

Proto se v souvislosti s helicopter money zmiňuje možnost zavedení digitálních peněz samotnými centrálními bankami. Tím by bylo zajištěno, aby se dodatečné peníze objevily na účtu všem v jednom okamžiku a nikdo by nebyl zvýhodněn, ale ani znevýhodněn. O zavedení digitální měny právě již nějakou dobu uvažuje švédská centrální banka Riskbank.

Jistě, můžete namítnout, že digitální měny dnes již existují. Kdo by neznal bitcoin, litecoin nebo ethereum. Jenže kryptoměny nejsou měnami v pravém slova smyslu. Neplní dobře funkci prostředku směny, neboť nejsou akceptovány všemi subjekty v ekonomice. Nejsou ani dobrými uchovateli hodnoty, protože jejich tržní cena dokáže kolísat nahoru i dolů, a to klidně o desítky procent během jediného dne. O tom se ostatně nedávno přesvědčili všichni držitelé kryptoměn.

Digitální měna emitovaná centrálními bankami by do jisté míry fungovala jako současné bezhotovostní peníze, které máme na bankovních účtech. Ovšem s tím rozdílem, že zatímco dnešní bezhotovostní peníze se tvoří v soukromém bankovním sektoru, „centrálněbankovní“ digitální peníze by mohla ovlivňovat přímo sama centrální banka. Byl by to vlastně takový helicopter drop, ovšem bezhotovostní. Tím pádem by byl také férový a nepřerozděloval by bohatství.

Nejde o nepodmíněný příjem

Myšlenku provádět helicopter drop prostřednictvím digitální měny mimo jiné prezentoval loni v únoru tehdejší viceguvernér České národní banky Mojmír Hampl na semináři, pořádaném španělským bankovním domem BBVA (Banco Bilbao Vizcay Argentaria). Ve své řeči digitální měnu coby měnu v rukou centrálních bank zmínil jako možnost, která by připadala v úvahu v momentě, kdy by se centrální banky chtěly vyhnout dalšímu poklesu úrokových sazeb pod nulu. „Nejsem příznivcem záporných sazeb, a tak si samozřejmě dovedu představit scénář, ve kterém se některé centrální banky rozhodnou nahradit hotovost digitálními penězi,“ uvedl mimo jiné Hampl.

Pokud by k něčemu takovému centrální banky skutečně přistoupily, stoprocentně by šlo o opatření s časově omezenou platností.

Helikoptérové peníze ovšem někdy bývají mylně zaměňovány s konceptem nepodmíněného základního příjmu. Mezi těmito nástroji je ale zásadní rozdíl a nemají spolu vůbec nic společného. Nepodmíněný základní příjem představuje systém, ve kterém by každý občan dostával od státu pravidelnou paušální částku bez ohledu na to, zda dotyčný pracuje nebo kolik si vydělá. Zastánci nepodmíněného příjmu si od toho slibují, že lidé budou méně ve stresu kvůli starostem s hledáním a udržením práce, tedy kvůli zajištění vlastní obživy. A také si slibují nižší náklady na sociální systém. Nebude prý totiž nutné o dávky od státu žádat a nebudou zapotřebí úředníci, kteří tyto žádosti posuzují.

Naproti tomu princip helikoptérových peněz má za cíl pouze dát lidem, domácnostem a firmám do rukou silný stimul k tomu, aby utráceli. A tím zvyšovali celkovou poptávku v ekonomice a snižovali tak riziko zabřednutí do hospodářské recese a růstu nezaměstnanosti na vyšší než přirozenou úroveň. Pokud by k něčemu takovému centrální banky skutečně přistoupily, stoprocentně by šlo o opatření s časově omezenou platností, protože, jak bylo řečeno výše, by musely zároveň hlídat riziko příliš vysoké inflace.

Související…

Praha patří mezi 20 nejatraktivnějších měst pro realitní investory. Je to dobrá zpráva?Facebook chystá digitální měnu. Za jakých podmínek s ní může uspět?Kde se žije nejlépe podle Deutsche Bank? V Curychu. Praha je patnáctá

foto: Shutterstock, zdroj: Financial Times

Tipy redakce

Jak uchovávat elektřinu? Švýcarský start-up to zkouší s jeřábem

Jak uchovávat elektřinu? Švýcarský start-up to zkouší s jeřábem

Té reklamě se v podstatě nedá vyhnout: „Takže pane Sysel, takže vy chcete solární...

Proč se krade i písek z pláže? Je to cenná komodita, která mizí stejně jako voda

Proč se krade i písek z pláže? Je to cenná komodita, která mizí stejně jako voda

Loni v létě zaplatil jeden britský turista na Sardinii pokutu 1 032 eur, když byl...

Horská dráha: Původní zábava pro šlechtu teď má sloužit i k eutanazii

Horská dráha: Původní zábava pro šlechtu teď má sloužit i k eutanazii

Matějská pouť na pražském Výstavišti už běží nějaký ten pátek a zdá se, že...

Pokračováním v prohlížení těchto stránek souhlasíte s Podmínkami užití a Pravidly využití Cookies.