Když se podíváme na "nové" vánoční a již zlidovělé zvyky, tak mezi ně můžeme započítat třeba protesty proti zabíjení kaprů. Někteří z nás toto dilema řeší tak, že rybniční kapry vypouští vyhladovělé do řeky, čímž je zabijeme také, ale to už se šťastné děti, jež šly chudáka kapra vypouštět s námi, nedovědí. Pokud jde o moderní morbidní zvyky, nesmíme samozřejmě zapomenout na shoppingování. Obzvlášť v koronakrizi má šílenství kolem nákupů lehce morbidní nádeh. Ovšem morbidní zvyky bavily kolem Vánoc i naše předky. A nebylo (popřípadě není) jich málo.
Štědrý den kdysi nebyl jen časem radostného očekávání, půstu s vyhlížením zlatého prasátka a půlnočních mší. Blížící se konec roku inspiroval mnohé k dodržování zvyků, z nichž řada patřila ještě k těm pohanským a řadila se svým způsobem k poněkud morbidním zvyklostem, jak trávit sváteční chvíle.
A půjdou zkusit
Nemusíme chodit ani nikam daleko, stačí si vzpomenout na povinnou školní literaturu a Karla Jaromíra Erbena. Kdo by neznal jeho Štědrý den: „Toč se a vrč, můj kolovrátku, ejhle, adventu již nakrátku a blízko, blizoučko Štědrý den!“ Dvě předoucí adolescentky Marie, Hana, dvě jména milá, se rozhodnou, že se půjdou podívat na svoji budoucnost. Ta by se jim měla zjevit, když prosekají led nedalekého jezera. „Hoj, mne půlnoc neleká, ani liché vědy: půjdu, vezmu sekeru, prosekám ty ledy. I nahlédnu v jezero hluboko — hluboko, milému se podívám pevně okem v oko.“
Prát prádlo na Štědrý den přináší smůlu, vlastně nebezpečné je jeho věšení, protože to by se mohl někdo z rodiny příští rok oběsit.
Odhodlaná Hana dírou v ledu uvidí svého mládence Václava, Marie pak v mlhách rakev, černý kříž. Vyplní se to: Hana se do léta vdá a Marie na podzim zemře. Před Štědrým dnem pak zbylé dívky na přástkách usuzují, že je lepší „v mylné naději sníti, před sebou čirou temnotu, nežli budoucnost odhaliti, strašlivou poznati jistotu!“.
Některé historické vánoční kresby bývají děsivé
Nebudeme zkoumat, zda příčinou smrti Marie budou nějaké psychosomatické potíže, v každém případě však její osud vystrašil kamarádky. Přesto se určitě v dalších letech našly takové, které se pokusily pod ledem budoucnost zahlédnout, vždyť je to takové vzrušující...
Neperte a nevěšte
V době oteplování klimatu asi těžko půjdeme sekat díru do ledu. Budoucnost ale můžeme spatřit i díky jiným štědrovečerním zvykům. Poměrně laskavý je ten, kdy dívčina zatřese bezem a se slovy „třesu, třesu bez, ozvi se mi pes, kde můj milý dnes,“ čeká, z které strany se ozve štěkot; tím směrem se pak vydá a vdá. Pomiňme, zda současná městská adolescentka takový bez pozná. Možná si třeba na sídlišti z léta zapamatuje, kde roste. Problém je v tom, že když s ním pak na Štědrý den zatřese a zvolá příslušné zaříkávadlo, uslyší štěkot z tolika stran, že jediné východisko ze situace představuje zaměstnání v místním erotickém klubu, kam budou mít zadarmo přístup místní pejskaři.
Toho, co odkryl prsten, čekala svatba, chléb znamenal bohatství. Problém byl s hřebenem, ten přivolával nemoc. A hlína?
Ale konec srandy, je tu spousta činností, které jsou vysloveně nebezpečné. Prát prádlo na Štědrý den přináší smůlu, vlastně nebezpečné je jeho věšení, protože to by se mohl někdo z rodiny příští rok oběsit. Fatální je i to, když někdo vstane od štědrovečerní večeře dřív, než všichni dojedí. Smrt pro smělce je pak do roka zcela jistá. Rozkrojit jablko napříč byl také risk, hvězdička jadřince představovala štěstí, křížek nemoc, ba i smrt. Šlechtitelé však umírání téměř vymýtili. Viděli jste snad v poslední době jádřinec v podobě křížku? Ruské ruletě se také podobala hra s hrnečky, která se provozovala v některých krajích. Přiklopily se jimi prsten, hřeben, chléb a hlína. Zvědavci je pak odklápěli. Toho, co odkryl prsten, čekala svatba, chléb znamenal bohatství. Problém byl s hřebenem, ten přivolával nemoc. A hlína? No, hádejte…
Zametat, či nezametat?
Ne vždy štědrovečerní zvyky či zákazy a příkazy znamenaly hru se smrtí. Ten den se například nesměly čistit chlévy, aby dobytek nekulhal. Takže svůj home office raději také nechte tak, jak je… Ostatně zametat doma se také nemělo, protože koště by vymetlo i duše mrtvých, kteří se přišli podívat, jak se pozůstalým daří. Nezametejte tedy v případě, pokud vám zemřelá tetička odkázala nějaké jmění. Zemřela-li nepříliš oblíbená tchyně, která vám lezla často nezvána do domácnosti, pak zamést můžete. A neměli bychom na Štědrý den ani plést a šít, jinak myši náš výtvor sežerou. Záleží ovšem na tom, jestli ty fusekle, které vám manželka na poslední chvíli plete pod stromeček, budete vůbec kdy chtít nosit…
Otázka je, jestli zvířata žerou ten bramborový salát, jenž se jako obvykle zcela nepovedl a kvůli tomu taky zbyl.
Chléb upečený na Boží hod vánoční má taky zázračné vlastnosti. Prospívá zdraví (když si třeba jako celiak koupíte bezlepkovou směs), ale pozor na správné krájení! Budeme-li okrajovat kůrku, zle se nám totiž povede. Zdraví utuží prý i vajíčka snesená v tento den. To ale musí hospodyně vydržet sedět u štědrovečerního stolu, protože když vstane, slepice přestanou po celý rok nést. Maně nás napadá, jak to asi na Štědrý večer vypadá v rodinách majitelů slepičích farem. Tam se asi od stolu nezvedá raději nikdo.
Kdo vstane první od stolu, toho stihne smrt. To se netýká situací, kdy u stolu nesedí nikdo
Zbytky od večeře pak patří zvířatům, vodě a ohni. Vodě a ohni proto, abychom nevyhořeli nebo nebyli vytopeni, a zvířata si to prostě zaslouží. Otázka je, jestli žerou ten bramborový salát, jenž se jako obvykle zcela nepovedl a kvůli tomu taky zbyl. Jinak se na Štědrý den nemá zahajovat žádná dlouhodobá práce a ani psát milostné dopisy. O esemeskách lidové tradice kupodivu mlčí. Tresty za takovéto přestupky nejsou ale známy (snad jen že milostný vztah dlouho nevydrží), takže tvořiví odvážlivci nám mohou po Vánocích sdělit, co se jim vlastně stalo.
Co nedělat na slámě
Hodně štědrovečerních zvyků se z původně bohulibých postupem času proměnilo v ty, které "spíše ďábla podporují". Soudí tak Jan z Holešova, učený teolog a spisovatel, ve svém Pojednání o Štědrém večeru z počátku patnáctého století. „Bohužel ve všech věcech, jež se konají Pánu Bohu k chvále, ďábel chce vždy mít svůj podíl. Neboť kde se věrní křesťané postí až do večerní hvězdy a potom umírněně osvěžíce své tělo, maličko spí a vstávajíce na jitřní bdí a chválí Pána Boha, tam služebníci ďáblovi, kteří jsou v jeho moci, jedni se v tak slavnostní předvečer přežírají, druzí opíjejí a jiní nejen do večerní hvězdy, ale i do jitřní hvězdy na chválu ďáblovu bdí…“ píše benediktýnský mnich.
Na Vánoce se musí opatrně, jinak místo panenek do roka a do dne, nebo do devíti měsíců získáte panenku živou
„Mnozí toho večera drží ruku v měšci ne proto, aby mohli obdarovat chuďasy, ale aby míchali penězi a aby se jim proto po celý budoucí rok peníze množily; kladou peníze na stůl ne proto, aby je rozdělili chudým, ale aby měli štěstí na peníze; otvírají své kapsy toho večera nikoli chudobným, nýbrž aby všechno štěstí vešlo do jejich kapes. A tak tyto i mnohé jiné chvályhodné zvyky převracejí v nesprávný a bludný smysl…“
Slaměné ozdoby jsou povoleny, ale rajtovat na slámě se nemá.
Nejen hamižnost se na Štědrý den podle Jana z Holešova projevuje. „V předvečer Narození Páně mnozí kladou a stelou slámu do jizeb a do kostelů, protože je předvečer onoho svátku, kdy Paní celého světa, královna nebeská a Matka Boží, porodila na tento svět Pána našeho Ježíše Krista. Ať si však dají pozor ti, kdož své rozpustilosti a necudnosti provádějí na oné slámě, jež se o tomto svátku stele do jizeb…“ V překladu asi takto: Slaměné ozdoby jsou povoleny, ale rajtovat na slámě se nemá. Co kdyby se tam pak pod někým narodil Ježíšek.
Reklama
foto: Profimedia a Wikipedia, zdroj: K. J. Erben a Jan z Holešova
