fbpx

Virtuální armáda falešných „dvojníků“ amerických občanů z ruského Petrohradu se několik let chovala jako regulérní PR firma. Peníze inkasovaly největší IT komunity v Sillicon Valley

Zveřejněno: 20. 12. 2018

Ještě nedávno znamenala zkratka IRA (bez specifického kontextu) v anglickojazyčných tiskovinách jedinou možnou věc. Vlastně tutéž, kterou si mnozí pamětníci vybavují i z českých novin – totiž Irskou republikánskou armádu. Od tohoto týdne se IRA zjevuje opět v médiích s podobnou frekvencí, ovšem značí něco docela jiného. Totiž zkratku pro „Internet Research Agency“ z ruského Petrohradu. Agentura sice existuje asi jen pět let, ale přesto se jí podařilo něco neuvěřitelného. V pondělí 17. prosince byla zveřejněna zpráva organizace New Knowledge pro výbor amerického Senátu, jenž se zabývá ovlivňováním prezidentských voleb z roku 2016. Podle zprávy se dá s určitostí tvrdit, že agentura výsledek voleb zvrátila a dost možná i podstatně zahýbala s nedávnými volbami do Kongresu.

To nemá obdobu ani z časů studené války. Tehdy dokázali ruští rozvědčíci maximálně zdiskreditovat nějakého obskurního lokálního kandidáta. Jenže pondělní zpráva, kterou odhalil senátní výbor pro tajné služby, hovoří jasnou řečí a dokládá své závěry též údaji a čísly, jež mají někdy až dechberoucí vypovídací hodnotu. Ten nejpodstatnější (a současně) nejzáhadnější závěr zprávy zní, že mezi placenými trolly z Petrohradu (divná skrumáž agentů KGB a ambiciózních oportunistů najatých na pracovním trhu) a řadovými Američany, kteří za ně sami odváděli práci (dobrovolně a s dokonalým přístupem k pravdivým a ověřeným informacím), vlastně nevede „žádná jasná hranice“.

Kolik kremlbotů je vlastně potřeba k „rozvratu“ české politické scény? Pár desítek, snad, ale (na rozdíl od USA) to jsou směšné počty.

Tihle informační válečníci ze zavedených demokracií to dělají rádi a zadarmo. Nepřipomíná nám to něco? Kolik kremlbotů je vlastně potřeba k „rozvratu“ české politické scény? Pár desítek, snad, ale (na rozdíl od USA) to jsou směšné počty. A jejich činnost taky stojí Kreml směšné částky. Princip ovšem zůstává stejný. Řekněme si nejprve něco o té slavné „trollí farmě“ z Petrohradu.

Permanentní fronta 

Zprvu docela záhadná firma s názvem Agenstvo intěrnět-issledovanij (tedy cosi jako „Institut na výzkum internetu“), jež sídlí ve čtyřpodlažní budově na petrohradské adrese Savuškinova č. 55, vznikla někdy v půlce roku 2013. Svou první velkou „misi“ začala po obsazení Krymu o půl roku později. Tehdy by nikoho (snad ani Voloďu Putina v nejdivočejších snech) nenapadlo, že by tahle „IRA“ někdy dokázala „zvolit“ svého vlastního kandidáta v USA. Ale i tak měla firma (financovaná jedním z oligarchů Jevgenijem Prigožinem, přezdívaným „Putinův šéfkuchař“) od počátku nemalé úspěchy. Například svérázná Prigožinova kybernetická jednotka vnutila západní veřejnosti vlastní terminologii ohledně konfliktu na Ukrajině.

Samotné spojení „ukrajinská krize“, jež působí docela neutrálně, bylo možná největším úspěchem kremelské propagandy.

Termíny jako „fašisté“ či „junta“ pro legitimní vládu v Kyjevě stačily rychle zdomácnět i v češtině. Samotné spojení „ukrajinská krize“, jež působí docela neutrálně, bylo možná největším úspěchem kremelské propagandy. (Konflikt rozhodně nezačal jako nějaká „vnitrostátní krize“ nebo občanská válka – byla to regulérní hybridní válka Moskvy proti Kyjevu). Každý, kdo tyhle termíny dobrovolně převzal do svého slovníku, se v kremelském dialektu stal „aktivním členem permanentní fronty na území protivníka“. Co tohle krkolomné spojení znamená?

shutterstock 551329747

Jak moc pomohli Donaldu Trumpovi k úspěchu ruští trollové?


Když Putin před pár lety ohlašoval novou vojenskou doktrínu Ruska, vlastně jen parafrázoval náčelníka generálního štábu Valerije Gerasimova, autora konceptu „hybridní války“. Valerij předtím západním „protivníkům“ celkem bez obalu slíbil, že Rusko bude jejich vojenskou převahu „neutralizovat“ tím, že „posílí vnitřní opozici“ u nich doma, a otevře tak „permanentní frontu“ na jejich území. A svůj slib také splnil, nejspíš s mnohem větším úspěchem, než v jaký se tehdy odvažoval věřit. Informační válka zuří na celém Západě, a to už několik let. A vedeme ji hlavně my, sami mezi sebou, zadarmo, z přesvědčení, v zájmu „spravedlnosti“ a „neutrality“.

Už jsem „sluníčkář“

Abyste měli chuť zadarmo válčit v žoldu Kremlu (a to ještě ve valné většině případů bez žoldu), musíte se nejprve nechat „zpolarizovat“. Tenhle na první pohled neutrální termín (z něhož se už dávno stalo klišé) ve skutečnosti znamená, že v zájmu ideologického boje často zaujímáte pozice, jež vám nejsou třeba až tak úplně vlastní. 

Abych pouze neteoretizoval – zhruba v září 2015 jsem zjistil, že jsem tzv. sluníčkář. Až do podzimu toho roku, kdy vrcholila migrační krize, mne sluníčkářem nikdy nikdo nenazval. Můj postoj k migraci byl (a zůstává) relativně střízlivý, v podstatě vyznávám britský a australský „bodový systém“ a jsem pro pečlivý výběr uchazečů a efektivní (tedy rychlé) vracení neúspěšných žadatelů zpět do vlasti.

Postupně jsme zjišťovali, že přestává jít jen o póly, ale že mezi námi roste cosi jako barikády.

Jenže stejně jsem se stal „sluníčkářem“, proti své vůli, protože jsem v jistém období musel zaujmout jistý postoj. Musel jsem vyřešit vnitřní konflikt, zda je společensky zodpovědnější nejprve poskytnout první pomoc podle principu presumpce neviny (v září 2015 proudili do EU hlavně lidé z vybombardovaných měst a vesnic v Sýrii, jimž se ze strany mezinárodních organizací dostávalo relativně malé pozornosti a humanitární pomoci), anebo se rozhodnout preferovat paušální uzavření hranic. Podobný vnitřní konflikt prožívaly miliony Evropanů, často jsme byli všichni tzv. na vážkách, ale sociální sítě nás dokázaly „polarizovat“.

Jako železné piliny jsme se prudkým magnetickým pohybem seskupili u toho či druhého pólu. Postupně jsme zjišťovali, že přestává jít jen o póly, ale že mezi námi roste cosi jako barikády. Ač by většina z nás – za trochu příznivějších okolností – nalezla mnoho společných stanovisek, dobrali se (třeba po kratší debatě) i ke konsensu (nakonec jsme přece všichni taková směska altruistů a sobců), najednou jsme vedli nesmiřitelný kulturní konflikt. Přesně podle záměru autorů hybridní války. 

Obyčejní kluci

IRA, čili ruské „Agenstvo“ z centra Petrohradu, se mezitím trochu rozrostlo. Zprvu připomínalo něco jako menší tiskovou agenturu. Nezávislí novináři, kteří IRA už kolem roku 2015 nenápadně infiltrovali, popsali zhruba následující obrázek.

Otevřené kanceláře po 20 lidech, jejichž hlavním úkolem bylo obhospodařovat „hadrové“ (místní hantýrka pro „falešné“) účty, tehdy převážně na Facebooku, diskutovali o všem možném, kolem sebe měli sledovací kamery a taky dostávali drakonické pokuty od „editorů“ za ideologické odchylky. Normou bylo penzum 135 postů o 200 znacích za dvanáctihodinovou denní směnu, přičemž „komentování“ probíhalo ve trojicích, kdy jeden z trojice hrál roli pomýleného „zloducha“ a ostatní dva trollové jej utloukli svými „argumenty“.

Byli to vesměs mladí a apolitičtí absolventi škol z provinčních ruských měst, toužící po uplatnění.

S nabranými lidmi nebývala podepsána žádná pracovní smlouva a peníze dostávali jednou týdně na ruku. Byli to vesměs mladí a apolitičtí absolventi škol z provinčních ruských měst, toužící po uplatnění, kteří s danou prací neměli morální problém. A pokud ano, tak ho moc neventilovali. Většina kremelských „trollů“ (vyjma vedení, které napůl splývá s bezpečnostními složkami) byla rekrutována skrze pracovní servery inzerující pozice „copywriterů“ či „content managerů“ za odměnu 40 až 60 tisíc rublů měsíčně, což byl tehdy vysoký ruský nadprůměr. 

Clintonová v Ku-klux-klanu

V jednom poschodí sídlili tzv. SEO specialisté, kteří denně vyprodukovali desítky „demotivátorů“ použitelných v online diskusích. Co je demotivátor? Nějaký upravený obrázek. Třeba Hillary Clintonová mezi členy Ku-klux-klanu. Britský student sociologie Lawrence Alexander si dal tu práci a identifikoval kolem 20 tisíc uživatelských účtů, jejichž účelem nebylo nic jiného než šířit kremelskou propagandu v angličtině. Efekt téhle „práce“ byl cítit rychle a viditelně.

Ruské výzkumné „Agenstvo“ mělo v hledáčku o dost větší terč, než je přízeň a podpora nějakého pana Zemana.

Tato fakta zmiňujeme záměrně v minulém čase („Institut“ mezitím získal další budovy a stovky zaměstnanců navíc, hlavně v historické petrohradské čtvrti Olgino). Už v tehdejší době – tedy v létě 2015 – si IRA začala klást podstatně ambicióznější cíle. Tím prvním bylo rozvrátit diskuse pod články renomovaných světových médií. (Rozklikli jste tehdy třeba článek Der Spiegelu, který pojednával o proruských postojích Miloše Zemana. Diskuse pod článkem byla ohromující – jeden německý diskutér za druhým aplaudoval českému prezidentovi za to, jak se vzepřel „bruselskému diktátu“ a přestal „otrocky“ jako ostatní státníci EU hájit „fašistickou juntu“ v Kyjevě.)

Jak ukazuje vyšetřovací zpráva Senátu USA, ruské výzkumné „Agenstvo“ mělo v hledáčku o dost větší terč, než je přízeň a podpora nějakého pana Zemana. Za stovky tisíc dolarů začalo nakupovat inzerci, která rozvrátila tradiční voličské skupiny Demokratické strany v USA. S jediným cílem – zmařit volbu Hillary Clintonové, což se vzhledem k její popularitě (rok před volbami) nezdálo zrovna realistické. A prosadit vlastního kandidáta – totiž Donalda Trumpa.

Černoši, nevolte

Za normálních okolností chodí volit asi 67 procent černošského obyvatelstva, a to v převážné většině kandidáta Demokratické strany. Před dvěma lety to bylo méně než 60 procent. Šlo taktéž o výsledek rozvratné činnosti IRA v součinnosti s Facebookem, Twitterem, Googlem+, sítí YouTube, Instagramem, Redditem, Tumblrem, Pinterestem, Vine, Gabem, Meetupem a dalšími horlivými prodejci inzerce. Za několik desítek tisíc dolarů se černošští kandidáti dozvěděli spoustu nesmyslů – třeba že den voleb se nečekaně odsouvá, nebo že se dá vlastně volit jen pomocí textové zprávy z telefonu. Anebo že v jejich skutečném zájmu je dát přednost Bernie Sandersovi před Hillary, protože ta je přece v té jedné partě s Ku-klux-klanem.

Šlo hlavně o to vyvolat prudké hádky, „polarizovat“ veřejnost tak, aby své spory postupně přenesla do propojené sítě médií a serverů.

Černošští voliči nebyli zdaleka jediní „příjemci“ takové reklamy. Podobně „rafinované“ vzkazy získávali i příslušníci dalších tradičně demokraticky orientovaných skupin (LGBT, feministky, ženy a liberálové obecně), na každého byla zvolena trochu jiná taktika.

shutterstock 462060430

Díky sociálním sítím vítězil ve volbách i Barack Obama. To ovšem ještě internet sloužil spíš k propagaci kandidáta než dehonestaci ostatních


Inzerce jako taková byla vrcholkem ledovce – nebylo patrně v moci inzerentů zvrátit voličské preference. Šlo hlavně o to vyvolat (třeba i přes dezinformace) prudké hádky, „polarizovat“ veřejnost tak, aby své spory postupně přenesla do propojené sítě médií a serverů. Tomu se v hantýrce svérázných ruských marketérů říká „organic effort“ – debata ožije vlastním životem, dalších trollů není třeba, hádka se stane „organickou“, tedy přirozenou. Trollové ovšem nikdy tak úplně nezmizí a působí i nadále – třeba vášnivými stížnostmi na údajnou „cenzuru“ na internetu (to pokud je jejich záškodnictví náhodou někým nahlášeno a algoritmy je z dalšího sabotérství vyřadí). 

Zneužité hodnoty

Jedna věc je ovšem na aféře naprosto fascinující – a zmiňují ji též autoři zpráv pro senátní výbor. Jde o hlubokou znalost amerického prostředí, kalkulaci se skrupulemi Američanů, jejich nechuti omezovat svobodu slova, využívání různých nuancí diskuse, jež si lze osvojit až při delším pobytu ve svobodné společnosti.

Související…

Už víme, jak Facebook dostal Trumpa do Bílého domu Brusel vzkazuje sociálním sítím: zlikvidujte ruské trolly!2018 - EU = 1948. Aby nám to brzo někdo nespočítal

Když to shrneme, Rusové využívají americké hodnoty, aniž by k nim měli sebemenší respekt. Navíc tak po léta činili téměř jako legální entita. A pro majitele sociálních sítí byli docela běžným klientem. Je fakt, že sociální sítě poprvé rozhodly volby už před 10 lety. Miliony lidí tehdy na sítích entuziasticky lobbovaly za Baracka Obamu. Ovšem rozdíl mezi tehdejší a dnešní agitací byl asi jako rozdíl v agitaci za svobodné Československo v roce 1920 a roku 1946.

foto: Profimedia, zdroj: MediaPost

Pokračováním v prohlížení těchto stránek souhlasíte s Podmínkami užití a Pravidly využití Cookies.