fbpx

S přední vztahovou psycholožkou o tabletu v kočárku a krásách reálného světa

Přečteno 6122x

Laura Janáčková je známá psycholožka, autorka a lektorka. Zabývá se vztahy, životem i smrtí. Každý den ráno se setkává s nevyléčitelně nemocnými, které doprovází v nemoci a bolesti. Odpoledne se věnuje lidem, kteří mají trable v partnerských vztazích, při milování i v sexu.

Související…

Teenageři chodí na plastiky, aby se podobali svým selfie na SnapchatuZrušte Messenger Kids, vyzývají Zuckerberga odborníci na dětskou psychikuLovestory mezi mladými lidmi a Facebookem pomalu, ale jistě končí

Píše odborné i populární knížky. Brzy jich bude mít na kontě už 20. Milá, bezprostřední žena, z níž vyzařuje klid, soustředěnost a pohoda. V návaznosti na náš nový projekt Dítě v síti jsme si povídali o tom, jak internet a sociální média ovlivňují chování dětí a jejich vztahy s okolím.

Dítě v síti je nová iniciativa Flowee, vzniká i stejnojmenná kniha. Co se vám vybaví při tomhle slovním spojení?

Dítě v síti ve mně jako v matce vyvolává zvláštní neklid a očekávání něčeho nepříjemného. Být v síti evokuje lovce, lov a ztrátu svobody. Přitom odpovídající možnost volby, svoboda v myšlení, v tělesném pohybu i ve fantazii je základem rozvoje zdravého dítěte. A všechny mámy na celém světě si přejí zdravé a nespoutané děti, které mají spoustu možností nalézt v životě své štěstí.

Vede pro dítě jedna z cest ke štěstí přes internet? Dnes to tak minimálně vypadá.

Zajímám se spíše o vliv sociálních médií na komunikaci mezi lidmi obecně, ať jsou malí, velcí, zamilovaní, samotáři či mladí nebo staří. Je to relativně nový fenomén, který se vyvíjí, a jako vše přináší vedle pozitiv i určité problémy. Obecně se hovoří o závislosti na internetu, na vyhledávání internetových odkazů, návštěvách sociálních sítí, vyhledávání seznamek a podobně.

Závislost či přemíra času věnovaná počítačovému životu ovlivňuje skutečný život, vztahy a vzájemnou komunikaci, pocit blízkosti a sounáležitosti.

Někdy se hovoří o závislosti na vzrušení, tedy na počítačových hrách nebo na internetovém pornu. Je naprosto logické, že nejen závislosti či přemíra času věnovaná počítačovému životu ovlivňuje ten skutečný život, vztahy a vzájemnou komunikaci, pocit blízkosti a sounáležitosti, které  k životní spokojenosti potřebujeme.

Je podle vás pravda, že děti tráví na internetu zbytečně moc času? A že se to může nějak negativně odrazit na jejich psychice?

Ano, myslím, že některé děti věnují sociálním sítím až moc velkou část svého času. Vedle fyzického handicapu, jako je slabší fyzická kondice nebo obezita, se setkáváme i s psychickými problémy. V této souvislosti mluvíme o nárůstu deprese, úzkosti, sociálních fobií, sklonů k násilnosti u dětí. Všichni však vnímáme i komunikační problémy v reálném životě, se kterými se mladá generace nyní v důsledku přemíry času na síti více či méně potýká.

Virtuální svět tedy vzdaluje děti realitě. V čem je asi největší problém?

Problém je právě třeba v již zmiňované komunikaci při navazování vztahů. Pokud je chlapec na síti v kontaktu s dívkou, jeho komunikace je nejčastěji zkratkovitá s přednastavenými emotikony, bez možnosti zjistit neverbální odezvu a vyjádřené emoce.

Člověk musí najít vhodnou míru, která ho bude světu přibližovat v širším měřítku, ale i v reálném čase a osobním kontaktu.

To může mít v reálném životě za následek nižší schopnost v navazování osobních vztahů, protože již od pradávna je jasné, že ženy ke svému spokojenému životu popisnou, barvitou, emoční a prožitkovou komunikaci potřebují.

Ztěžuje virtuální svět socializaci dětí ve společnosti?

Na jednu stranu ztěžuje, ale na druhou umožňuje mnoho nepřeberných možností. Je to individuální, člověk musí najít vhodnou míru, která ho bude světu přibližovat v širším měřítku, ale i v reálném čase a osobním kontaktu.

A jak je to s rodiči? Vzdaluje virtuální svět děti i jejich rodičům?

Pokud to rodiče dětem umožní, nenabídnou jim jiné možnosti, nemají na ně čas, neučí je radosti, tak je logické, že náhražkový svět je pro děti lákavý. Dnešní rodiče virtuální svět znají jen okrajově, proto jej zcela nechápou, a tak se svým dětem opravdu vzdalují. Společná řeč závisí na komunikaci celé rodiny, na jejím fungování, na schématech a vzorech, společných aktivitách a podobně.

laura

Děti bychom měli hlavně učit hodnotu času, říká Laura Janáčková


Užila jste termín „náhražkový“ svět. Takový je tedy internet. Čím je pro děti tak atraktivní?

Internet je médium, které umožňuje dětem dostat se kdykoliv a kdekoliv do světa zábavy, dobrodružství, nových informací, ale i třeba sexu či agresivity. Vše mohou současně sdílet se svými vrstevníky. Nemusí na získání těchto zážitků vydávat žádné finance, energii a přitom prožívají vzrušení a rozkoš, kterou z reálného světa neznají.

Dnešní děti unikají z reálného světa čím dál častěji. Nejen doma, ale třeba i ve škole o přestávkách. Místo toho, aby si hrály, bavily se, koukají do telefonů a lajkují, chatují, fotí, streamují. Může se z toho vyklubat závislost?

Kdyby to bylo jen o přestávkách, tak asi ne. Problém je, když na telefonech nebo počítačích tráví děti opravdu většinu volného času. Dávají přednost počítači před kamarády, rodiči, nové vztahy navazují pouze přes internet, nevychází ze svých pokojíčků a neodkládají svůj telefon, jsou nervózní, když ho zapomenou nebo ho nemají. Tak se pomalu rodí závislost.

Jenže násilím děti před tímto životním stylem asi neochráníme...   

Chránit děti před moderním světem a pokrokem je reálně nesmysl. Je ale třeba je učit vyváženosti a spolu s nimi se učit znát hodnotu času. A je to právě čas, který jim můžeme dát pro jejich životRizikovou skupinou jsou kluci, chlapci vychovávaní pouze matkou, děti s ADHD, tam je zvláště prospěšné nastavit denní režim a zapojit je do reálných aktivit. Najít činnost, která je v reálném světě baví, motivuje, a podporovat je v ní.

Můžeme ale na sítích ochránit jejich „dětskost“, čistotu, nevinnost?

Já obecně doporučuji rodičům, aby si se svými dětmi hodně povídali, nenásilnou formou je edukovali, aby je naučili rozlišovat virtuální svět od skutečných prožitků. Dětskou čistotu a nevinnost můžete mít relativně pod kontrolou do té doby, než děti budou v kolektivu jiných dětí. Pak už těžko vystačíte s pohádkami, že děti nosí čáp a že všichni na facebooku jsou hodní a vystupují pod svou pravou identitou.

Snaha o oddálení kontaktu nebo „začátku života na sítích“ je sice chvályhodná, ale svět, ve kterém žijeme, ten „začátek“ vybere za nás.

Měli bychom za své děti převzít odpovědnost, blokovat nevhodné stránky, rozdělit zábavu a povinnosti a nenechat žádné otázky dětí bez odpovědi. Měli bychom sami jít příkladem v trávení aktivního volného času a vytvořit atmosféru důvěry a společné činnosti. To je základ, který je nemůže sice zcela ochránit před nevhodnými informacemi, ale třeba jim umožní na ně nalézt své vlastní odpovědi.

Kamarádka nechtěla dceři do 15 let povolit facebook ani messenger. Pak ale nakonec „musela“. Dcera se cítila izolovaná od spolužáků, kteří sítě už dávno využívali. Co s tím? Je podle vás vůbec nějaký vhodný věk, kdy se už děti mohou bez problémů účastnit „života na sociálních médiích“?

Když se dnes podíváte v obchodních centrech do kočárků, najdete v nich děti, které si hrají s tabletem. Umějí si pustit pohádku, vyťukají číslo na mobilu. Má tříletá neteř mi pravidelně náhodně volá z mobilu její maminky, aniž ta o tom ví. 

Náš vývoj je od počátku řízen evolučními principy, a tak věřím, že nakonec zdravý rozum zvítězí a internet nám bude spíš sloužit, než nás ovládat.

Snaha o oddálení kontaktu nebo „začátku života na sítích“ je sice chvályhodná, ale svět, ve kterém žijeme, ten „začátek“ vybere za nás. My můžeme ten život na sítích pouze ovlivňovat a učit naše děti, aby ho využívaly a zároveň neplatily tím nejcennějším, co všichni máme – svým časem.

Laura Janáčková (1966)

Je docentkou klinické psychologie Sexuologického ústavu 1. LF UK a VFN v Praze. V Praze založila Institut partnerských vztahů a ve Všeobecné fakultní nemocnici oddělení somatopsychiky, kde se dlouhodobě věnuje onkologickým pacientům. Zabývá se psychologií v oblasti aplikované medicíny a komunikace, především psychoonkologií, psychosomatikou, problematikou bolesti, lidských vztahů a sexuálního chování. Publikovala desítky odborných i populárních článků, je samostatnou autorkou několika knih.

Myslíte, že by se situace zlepšila, kdyby děti začaly víc číst? Že by si v kočárku místo tabletu prohlížely obrázkovou knížku…

Je jasné, že četba ovlivňuje naše uvažování a představivost. Pokud myslíme čtení papírových knih, tak ty mají samozřejmě zenit v dnešní generaci za sebou. Možná je ještě nějaká krátká budoucnost v e-knihách a audioknihách, ale mladá generace půjde zřejmě už jiným směrem. V komunikaci brzo převládne obraz a virtuální realita. To, co je však důležité, není forma, ale obsah. Kultivovat v tomto směru děti je jedním z hlavních poslání rodičů.

Co se týče budoucnosti dětí a sociálních sítí, jste v tomto ohledu spíš optimistka, nebo pesimistka?

Jsem relativní optimista. Náš vývoj je od počátku řízen evolučními principy, a tak věřím, že nakonec zdravý rozum zvítězí a internet nám bude spíš sloužit, než nás ovládat. Internet a nové možnosti komunikace nás v budoucnu ovlivní daleko víc a jiným způsobem, než jsme schopni dnes předvídat. Jsem upřímně zvědavá, jak bude v dospělosti komunikovat generace, která nyní přichází na svět.

foto: Profimedia, zdroj: Laura Janáčková

Kateřina Hájková

Kateřina Hájková

Novinářka, učitelka jógy a instruktorka trx. Milovnice zdravého života, knih, zvířat, filozofie a historie. Ráda píše povídky a chystá se na román.



Související články

Pokračováním v prohlížení těchto stránek souhlasíte s Podmínkami užití a Pravidly využití Cookies.