„Rozběhla jsem se s bratříčkem do kopce. Když jsem se ohlédla, náš dům už odnášela voda.“ Tak začíná příběh třináctileté Soniky, která si v Nepálu prošla peklem. Vzpomíná na křik, pláč a na maminku, která ji vložila do rukou tříletého bratra a trošku peněz, než se oddělili. Sonika měla nakonec štěstí a s rodinou se shledala. Nyní ale stojí před nejistotou stejně jako tisíce dalších dětí, které během několika minut přišly o domov, školu a zázemí. Potřebují pomoc, která není jen o věcech, co se vejdou do krabice. Potřebují najít pevný bod a prostor pro hru i vzdělávání. O tom, co děti po katastrofě prožívají a co jim může pomoci, pro Flowee mluvila Sharmina Manandhar, pracovnice UNICEF v Nepálu.
Rodina Soniky žila v nepálské vesnici Bhaise po šest generací. Povodně už zažila, ale nic podobného tomu, co přišlo 26. srpna, místní nepamatovali. Ničivou bleskovou povodeň, která zasáhla Nepál a Tibet, podle České geologické služby spustil kolaps skály s ledovcem v oblasti hory Langtang Lirung.
Objem sesuvu a ledu se pohyboval okolo 100 až 200 milionů m³. Katastrofa zasáhla území v délce zhruba 100 kilometrů. Masa vody, ledu a horniny pohlcovala vše: mizely domy, silnice i auta. „Nevěděla jsem, kde jsem a kde jsou moji rodiče,“ vzpomíná dál Sonika, která během minut přišla o domov i školu. To, co bylo ještě před pár hodinami samozřejmostí, bylo najednou pryč.
Přežily povodeň. Teď potřebují zpátky obyčejný život
Sonika patří k těm šťastnějším. „Máme to nejdůležitější – naše životy, všechno ostatní vzala voda,“ shrnuje její matka Bhagawati. Podle vládních údajů ale takové štěstí neměli zdaleka všichni. Kolem 541 dětí je hlášeno jako bez doprovodu nebo odloučené od rodiny. „Ověřování těchto údajů stále probíhá,“ řekla nám k tomu mluvčí UNICEF v Nepálu Sharmina Manandhar.
Děti se každý den probouzí, aniž by věděly, kdy se budou moci vrátit domů, do školy nebo kdy znovu získají pocit normálnosti.
Povodně podle dat UNICEF zasáhly 84 tisíc lidí, z toho 32 021 dětí. „Život se jim úplně změnil. Někteří žijí v dočasných přístřešcích, evakuačních centrech, u příbuzných nebo v dočasném bydlení. Děti se každý den probouzí, aniž by věděly, kdy se budou moci vrátit domů, do školy nebo kdy znovu získají pocit normálnosti,“ popisuje Manandhar.
Když opadne i zájem o hru
Děti podle Manandhar nejvíc postrádají právě ty věci, které před katastrofou tvořily jejich běžný život. Potřebují zpátky pocit bezpečí a každodenní rutinu. „Setkáváme se s dětmi, které mají strach, jsou úzkostné a obávají se další povodně. Některé se uzavírají do sebe, ztrácejí zájem o hraní, učení nebo o trávení času s kamarády. Jiné se potýkají se smutkem, truchlením a problémy se spaním,“ vypočítává.
Podle Manandhar je pro děti zásadní odborná podpora a především místo, kde mohou na chvíli zase fungovat jako děti. „UNICEF a jeho partneři již vytvořili 20 bezpečných míst, která téměř 900 dětem umožňují hrát si, trávit volný čas a získat psychosociální podporu,“ informuje Flowee.
Právě návrat ke vzdělávání může dětem pomoci obnovit každodenní rutinu. UNICEF proto podpořil vznik 48 dočasných vzdělávacích center. Kromě školního materiálu zde mají děti přístup také k vodě, hygieně a sanitaci. Krize totiž pro Nepál nekončí tím, že opadne voda. Povodně narušily přístup k pitné vodě, zdravotní péči i k potravinám. Kontaminovaná voda navíc zvyšuje riziko šíření infekčních nemocí. UNICEF proto kromě okamžité materiální pomoci zajišťuje také zdravotní a hygienickou péči.
Pomoc zahrnuje pitnou vodu, hygienické soupravy, zdravotnický materiál, speciální výživu pro těhotné a kojící ženy i podvyživené děti nebo vybavení pro provizorní přístřeší. Na pomoc pro Nepál posílají peníze i Češi. „Z Česka už jsme poslali prvních 2,5 milionu korun. Věřím však, že tato částka zdaleka není konečná a že společně dokážeme pomoci ještě více dětem,“ říká pro Flowee Pavla Gomba, ředitelka UNICEF ČR.
Teď už Nepál čeká další fáze – obnova. Nejde přitom jen o domy, silnice a školy. Pro tisíce dětí půjde také o návrat k obyčejnému životu, který během několika minut zmizel.
„Nejde jen o nápravu škod, ale také o to, aby byly děti lépe chráněné před budoucími katastrofami a dopady klimatických změn,“ uzavírá Manandhar.
