V lednu 1968 se idylický lyžařský výcvik studentů brněnské Vysoké školy technické proměnil v jednu z největších lavinových tragédií v Československu. Skupina 56 mladých lidí, plná nadšení a očekávání zimního dobrodružství, se ocitla v pekle, které si vyžádalo šest mladých životů. Studenti přijeli na chatu na Kubínskej holi v neděli 14. ledna.
Následující noci se přes hřeben přehnala vichřice se sněžením, pondělí přineslo oteplení, úterní ráno ale vypadalo slibně. Skupina se rozdělila do družstev podle výkonnosti a začala ušlapávat svah poblíž vleku. Nikdo netušil, co se chystá. „Po dunivém hřmění nastalo hrobové ticho,“ popisuje dramatický okamžik jeden z pamětníků v dokumentu České televize. Kolem desáté dopoledne se z hřebene ve výšce asi 1300 metrů vlastní vahou uvolnila mohutná lavina. Stovky tun mokrého sněhu se řítily stokilometrovou rychlostí a pohlcovaly vše, co jim stálo v cestě.
Vedoucí kurzu Eduard Hrazdíra byl jedním z těch, kteří se ocitli těsně pod povrchem laviny. „Měl jsem u sebe malou Dášenku, čtyřletou dcerku chataře, ale lavina mi ji vytrhla z náručí,“ vzpomínal později. Otec dívku našel po půl hodině v bezvědomí, zázrakem přežila. Celkem zahynulo šest mladých lidí, dalších 11 bylo zraněno.
Den, kdy si hory vzaly 12 mladých životů
Lavina v Mengusovské dolině v roce 1974 byla nejtragičtější lavinou v historii Vysokých Tater. Ráno 20. ledna bylo chladné, foukal vítr a hustě sněžilo. Přesto se 24 studentů vydalo na svahy nad Popradským plesem. Horská služba vyhlásila vysoké lavinové nebezpečí, ale skupina se rozhodla vyrazit. Pak přišla síla, kterou si nikdo nedokázal představit. Obrovská lavina, vlastně dvě v jedné, se utrhla ze sedla nad Skokom a ze svahu Malé Bašty. Masa sněhu, ledu a kamení se řítila dolů obrovskou rychlostí, přeskakovala přes protější svah a zasypala lyžaře.
Hory jsou nádherné i kruté. Události v Mengusovské dolině jsou toho důkazem. (foto: Profimedia)
„Potom se ozvalo cosi těžko popsatelného, měl jsem pocit, jako kdyby nad námi přeletělo nějaké velké letadlo. Takový to byl hluk,“ řekl Oto Berze, jeden ze svědků. Tomu bylo tehdy 18 let a pod sněhem zůstal pět hodin, přežít mu pomohla malá vzduchová kapsa u hlavy, kterou vytvořily větve malého smrku za ním, a šála, kterou si stačil přitisknout na ústa.
Přestože vichřice přerušila telefonní spojení, dispečer zachytil o tragédii klíčové informace. Záchranáři se k místu neštěstí dostávali jen těžko nepřístupným terénem přes padlé stromy. Mezitím se přeživší studenti snažili svým zasypaným kamarádům pomoci sami. Z 24 studentů jich nakonec 12 zahynulo. Celkem ten den zemřelo 14 lidí na třech místech. Další oběti byly na Skalnatém plese a v Malé Studené dolině.
Voda zabiják
Lidé v českých zemích byli na povodně zvyklí. Řeky se čas od času rozvodnily, zaplavily louky a pole a pak se zase vrátily do svých koryt. Jenže rok 1872 přinesl něco, co nikdo nečekal. Jaro i začátek léta byly mimořádně deštivé, půda už nedokázala pojmout ani kapku a pak přišly bouře. Povodeň nezasáhla jedno území, ale v několika vlnách se přehnala různými částmi Čech a za sebou nechávala zkázu.
„Šlo o extrémní přívalovou povodeň, vyvolanou neuvěřitelně silnou, a přitom rozsáhlou skupinou neustále se obnovujících bouřek,“ popsal ničivou sílu vody meteorolog Miloslav Müller. Na Blšance v západních Čechách povodeň přišla v noci tak rychle, že mnozí neměli šanci uniknout. Situaci ještě zhoršilo protržení několika rybničních hrází. Voda pak postupovala krajinou jako obrovská hnědá stěna, která smetla vše, co jí stálo v cestě. Povodeň roku 1872 patří mezi nejtragičtější hydrologické katastrofy českých dějin. Voda si vyžádala stovky lidských životů. Někteří lidé se utopili ve vlastních domech, jiní byli strženi proudem při pokusu zachránit rodinu nebo hospodářská zvířata. Mnohé oběti se nikdy nepodařilo nalézt.
Povodně z let 1997 a 2002
Stačí vyslovit dva roky, 1997 a 2002, a většina Čechů si okamžitě vybaví obrázky velké vody. Zatopené domy, evakuace, pytle s pískem, vrtulníky nad řekami a zhroucení lidé s hlavou v dlaních, kteří přišli o všechno.
Nikdo netušil, že se během několika minut ocitne tváří v tvář síle přírody, proti níž je člověk bezmocný.
Na začátku července 1997se nad Moravou a Slezskem zastavila tlaková níže a nepřetržitě pršelo. Hydrologové později popsali, že šlo o mimořádnou kombinaci extrémních srážek a již předem nasyceného území. „Až na nepatrné výjimky jsou povodně přirozeným jevem a jejich příčinou u nás bývají většinou srážky nebo tání sněhu,“ napsali po katastrofě hydrologové Mojmír Soukup a Zbyněk Kulhavý v odborném časopise Vesmír. V roce 1997 však příroda překročila běžné hranice. Na mnoha tocích byly zaznamenány průtoky, které neměly v moderní historii obdoby. V Troubkách na Přerovsku se voda stala symbolem celé katastrofy. Vesnice prakticky zmizela pod hladinou. Lidé zachraňovali sebe, děti i zvířata na člunech, jiní utíkali na půdy a střechy.
Povodeň si vyžádala 50 lidských životů, z domovů vyhnala asi 80 tisíc lidí a způsobila škody za přibližně 63 miliard korun. Vláda tehdejšího premiéra Václava Klause čelila kritice zejména za nepřipravenost státu. Povodeň odhalila, že Česká republika nemá dostatečně propracovaný systém krizového řízení ani jasně vymezená záplavová území.
O pět let později přišla další rána. Na začátku srpna 2002 zasáhly střední Evropu mimořádně vydatné deště. Meteorologové později popsali dvě za sebou jdoucí srážkové epizody. První nasytila půdu, druhá způsobila katastrofu. Když se začala zvedat Vltava, mnozí věřili, že hlavní město ochrání přehrady na její kaskádě. Jenže voda přicházela v množství, které překonávalo většinu dosavadních představ. V Praze kulminovala povodeň označovaná jako pětisetletá voda.
Lidé sledovali v přímém přenosu, jak mizí Karlín, Holešovice nebo část Malé Strany. Zatopeno bylo osmnáct stanic metra. V zoologické zahradě bojovali zaměstnanci o záchranu zvířat. Některá se podařilo evakuovat, jiná zahynula. Povodeň si vyžádala 16 obětí, z domovů muselo odejít více než 225 tisíc lidí a škody přesáhly 73 miliard korun. Postiženo bylo téměř tisíc obcí a více než tři miliony obyvatel
Bouře, kulový blesk a tornádo
Českou krajinou se v minulém století několikrát přehnaly i jiné živly, takové, které nepřicházely po dnech deště, ale během několika minut.
O nejhorší bouři, která se přehnala přes naše území, už dnes ví málokdo. V červenci 1929 se přes Čechy a západní Moravu přehnala mimořádně silná studená fronta. Nebyla to jedna bouřka, ale celý pás extrémních bouří. Oblohu roztrhaly blesky, padaly obrovské kroupy a krajinou se prohnal ničivý vítr. Na několika místech vznikla i tornáda. Lidé tehdy neměli meteorologické radary, nikdo nikoho nevaroval, nanejvýš mohli se strachem pozorovat těžká černá mračna a modlit se, aby se stočila jinam. To se nestalo. „Tehdejší bouřky doprovázel ničivý vítr, krupobití a přívalové deště. Vyskytlo se také několik tornád,“ uvedl Müller. Lidé umírali pod padajícími stromy, v troskách hospodářských budov nebo po zásahu bleskem.
Reklama
Ještě děsivější byla jiná událost o několik let dříve. V květnu 1906 zasáhl blesk zvonici v Koňákově na Těšínsku, kde se tísnili lidé, aby se schovali před deštěm a bouřkou. Původně se sešli na hřbitově, aby se naposledy rozloučili se svým sousedem. Tehdy se stalo něco, co si dodneška neumíme pořádně vysvětlit. Kaplí proletěl kulový blesk a zanechal za sebou peklo. Usmrtil třináct lidí. Farář Jan Pindur po zásahu dočasně oslepl, mnozí další utrpěli těžká zranění. Svědci později vyprávěli, že některé oběti zůstaly stát u stěn, zkamenělé v posledním okamžiku života, jako by je smrt přerušila uprostřed pohybu.
Do moderních dějin se zapsal večer 24. června 2021, kdy se začaly na sociálních sítích objevovat první fotografie z Hrušek a Moravské Nové Vsi, mnoho lidí si myslelo, že jde o fotomontáž. Supercelární bouře vytvořila tornádo, při němž střechy létaly vzduchem, zděné domy se hroutily, automobily byly převraceny jako hračky, v některých ulicích zůstaly stát jen obvodové zdi. Český hydrometeorologický ústav později uvedl, že šlo o jedno z nejsilnějších a nejsmrtelnějších tornád na světě v daném roce. Podle odborníků dosahovalo síly EF4, což je kategorie, která se v Evropě vyskytuje jen výjimečně.
