Je rok 1841. Politiku habsburského mocnářství stále řídí Klemens Metternich, zatímco jeho milenka, hodná paní kněžna z Babičky Kateřina Vilemína Zaháňská, je již dva roky po smrti, ale konzervativní mír v Evropě díky jeho obratnosti stále trvá, byť revoluční náraz se blíží. Na průmyslové výstavě v Bruselu představí Adolphe Sax saxofon. Aljaška patří Rusku a v Texasu založí osadu Dallas. A jedenáctého září si americký malíř Johny Goffe Rand nechá patentovat tubu na barvy. Nebo snad nádobku, která se dala zmáčknout, vylezlo vám potřebné množství barvy a zbytek jste uzavřeli na později. Britská firma Winston & Newton pak za rok vyšla s nám již známou tubou se šroubovacím zavírátkem – „Rand's Patent Metallic Collapsible Tubes for Oil Colours“.
Zdánlivá maličkost, dokud se nedočtete, že do té doby se barvy uchovávaly v prasečích měchýřích, které umělec musel propíchnout a otvor pak zase nějak „zadělat“, což logicky často vedlo k vysychání a další nepoužitelnosti barev. Randův nápad učinil barvy snadno přenosnými. Malíři tak mohli mimo jiné častěji a klidněji vyrazit s nimi do přírody. A navíc jim barvy déle vydržely, neuschly, pokud si tedy nezapomněli tubu zavřít, což se mi stává často u lepidel, protože víc věci rozbíjím a slepuji, než bych maloval.
Píšu o tom na začátku školního roku jako o klasické cestě malé inovace s velikými důsledky. Na začátku byl nápad, pak nápad někdo změnil ve výrobek, ten se stal snadno dostupný a pak teprve začal měnit chování lidí. Odstranil překážku – barvy neschly a dalo se s nimi snadněji potulovat po krajině. Přítomnost malíře přímo v přírodě pak měnila způsob, jak ji začal ztvárňovat. Impresionisté by mohli vyprávět. Hned pochopeni nebyli, ale to je zase jiný příběh.
Reklama
Randův patent a jeho další obchodní využití nenaučilo lidi malovat. Neudělalo z nich umělce. Ti existovali i dávno před jedenáctým zářím 1841. Ale odstranil překážku a tím jim umožnil lépe využít jejich talent. Něco jako umělá inteligence. Neudělá z nás spisovatele či výtvarníky, nebyli-li jsme jimi i před ní. I když si to mnozí myslí a svět je přehlcen výtvory Patů a Matů. Ale odstraní překážky, zjednoduší nám přístup k vlastním nápadům. Otevře další dveře a okna k lidské představivosti a umu.
Rand a firma Winston & Newton nemohli vědět, že existuje nějaký Monet & spol. Jen vytvořili prostor pro nové příležitosti. Ani my dnes nevíme, co všechno nám technologický rozvoj za pár desítek let umožní. Věříme-li ale v otevřenost lidského myšlení, rozmanitost talentů a dosud nepoznané krajiny duše či vesmíru, pak není důvod se bát vlastních nápadů. To bychom se báli člověka. Což samozřejmě pesimisté využijí k filipice o zrůdnostech a nepravostech, kterých jsme schopni, a tudíž o nedůvěře v nás samotné. Zatím jsme všechny zatáčky vedoucí ke zkáze vybrali. Není důvod si myslet, že to nezvládneme i nyní.
Začíná podzim, příroda se zabarví do všech odstínů, kterých je schopná. Čas vyrazit ven a pokusit se zachytit tu krásu. Malý nápad tehdy i dnes neznámého malíře nám to umožní. I když my dnes spíš asi budeme fotit a natáčet na svoje mobily. Takové zavírací tuby na barvy 21. století.
