Zmizí z Facebooku, na Instagramu se u její ikony rozsvítí status „naposledy aktivní před X dny“ a na moje vzkazy chodí jen nedoručené šedé bubliny. Lili je rodilá Číňanka, která na Maledivách leta pracuje, ale domů se vrací za rodinou. A pokaždé, když tam je, ocitáme se na opačných stranách digitálního vesmíru.
Vloni mi ale Lili, těsně před svým dalším odletem, poslala screenshot z čínských diskusních fór s krátkou zprávou: „Tak už nám sebrali i tohle.“ Ale tentokrát se tomu smála, zatímco Facebook ji opravdu štval. Jen na okraj – Lili je tak trochu jiná Číňanka, ve 48 letech single, bezdětná, instruktorka potápění, navíc opálená z maledivského slunce, což kontrastuje se všemi jejími čínskými klienty, kteří jsou až alabastrově bílí, jak jim velí jejich kultura.
Čína vloni definitivně a formálně zablokovala přístup k platformě OnlyFans. Pro západního pozorovatele možná marginální zpráva o jedné aplikaci pro dospělé. Pro lidi, kteří sledují globální technologickou politiku, je to však další tektonický posun v tom, jak vypadá digitální totalita jednadvacátého století.
Peking tím vyslal jasný signál, že internet není neutrální tržiště ani prostor pro svobodné podnikání tvůrců. Je to suverénní území státu, kde platí jen jedna pravidla. Ta určovaná Komunistickou stranou Číny.
Tam, kde morálka poráží miliardový byznys
OnlyFans zažil v posledních letech na Západě bezprecedentní boom. Podle oficiálních finančních výsledků platformy protečou systémem miliardy dolarů ročně a top tvůrci si přicházejí na částky, o kterých se leckterým ředitelům korporací ani nezdá.
Internet není neutrální prostor. V Číně je součástí státní suverenity a platí v něm jen pravidla, která určuje komunistická strana.
Jenže v očích Pekingu není OnlyFans ekonomickým úspěchem, ale morální hrozbou. Čínský úřad pro kyberprostor (CAC) dlouhodobě prosazuje „politiku čistého internetu“ (Qinglang), která má za cíl vymýtit z digitálního prostoru vše, co neodpovídá socialistickým hodnotám a tradičním kulturním normám. „Kyberprostor není územím bez zákona. Je to extenze národní suverenity,“ opakuje čínský prezident Si Ťin-pching ve svých projevech o digitální bezpečnosti.
Oficiální zdůvodnění zákazu OnlyFans se nese v duchu ochrany veřejné morálky a sociální stability. Peking argumentuje tím, že platforma propaguje pornografii, která je v Číně nelegální od roku 1949, komodifikuje intimitu a narušuje zdravý vývoj mládeže. To, co Západ vnímá jako individualismus a svobodu monetizovat vlastní tělo nebo talent, vidí čínská státní správa jako dekadentní západní model, který rozvrací společnost zevnitř.
Dlouhý seznam zakázaných rájů
Případ OnlyFans samozřejmě není izolovaným incidentem. Je to jen další cihla ve Velkém čínském firewallu (Great Firewall). Čína už v minulosti systematicky odstřihla své obyvatele od platforem jako Twitter (X), Instagram, YouTube, ale i od čistě dospělých webů typu Pornhub.
Strategie je to promyšlená a dlouhodobá. Nejde jen o cenzuru obsahu, jde o kontrolu nad finančními toky a daty uživatelů. OnlyFans funguje na principu přímých plateb kartou nebo kryptoměnami, což jsou kanály, které čínský státní aparát nemůže stoprocentně kontrolovat a danit. A co Peking nekontroluje, to v Číně nesmí existovat.
Podle studií zaměřených na globální internetovou cenzuru se Čína dlouhodobě umisťuje na nejnižších příčkách v oblasti svobody internetu. Zákaz OnlyFans tak v podstatě jen formálně potvrzuje stav, ke kterému se schylovalo už delší dobu, tedy kompletní izolaci čínských uživatelů od globální ekonomiky nezávislých tvůrců.
Život uvnitř zlaté digitální klece
Co to znamená pro lidi uvnitř Číny? Ti, kteří chtějí tvořit obsah nebo konzumovat ten globální, jsou odkázáni na domácí, drasticky regulované alternativy. Místo Instagramu mají Xiaohongshu (Malou červenou knihu), místo TikToku jeho přísnější čínskou sestru Douyin, místo WhatsAppu všemocný WeChat. Lili mi je ukazovala – ale nerozuměla jsem ničemu, protože většina byla v jejím případě jen pro komunikaci v čínštině.
Příběh OnlyFans není jen o zákazu jedné platformy. Ukazuje, jak se světový internet dělí na dva oddělené digitální ekosystémy.
Tyto platformy sice technologicky v ničem nezaostávají za Západem a v mnohém ho dokonce překonávají, zejména v integraci e-commerce a mobilních plateb, ale fungují v nich brutální filtry. Například algoritmy poslušnosti. Pokud algoritmus nebo armáda lidských cenzorů zaznamená v živém vysílání příliš hluboký výstřih, nevhodné politické narážky nebo jen náznak „nezdravého životního stylu“, stream je během několika sekund nekompromisně utnut.
Kromě algoritmu poslušnosti je zde i naprostá absence anonymity. Všechny účty musí být registrovány na skutečné jméno a čínské ID. Anonymní rebelie neexistuje.
„Čínští tvůrci tak sice mohou vydělávat obrovské peníze prostřednictvím live-streamingu a prodeje produktů, ale musí neustále tančit na tenkém ledě státní propagandy. Jakýkoliv krok vedle znamená digitální likvidaci. Přechod na OnlyFans byl pro mnohé z nich (často využívající nelegální VPN sítě) jedinou cestou, jak získat finanční nezávislost bez toho, aby jim za zády stál vládní cenzor. Tato úniková cesta je teď definitivně zavalena,“ vysvětlila mi Lili.
Splinternet: Svět, kde si už nebudeme rozumět
Příběh o zákazu jedné předplatitelské platformy v Číně odkrývá mnohem hlubší globální problém. Vstupujeme do éry, které politologové a technologičtí analytici říkají Splinternet – tedy roztříštěný internet.
Desítky let jsme žili v iluzi, že síť propojí celou planetu do jedné globální vesnice, kde budeme sdílet nápady, kulturu i byznys. Dnes vidíme pravý opak. Svět se dělí na dva neslučitelné ekosystémy. Na Západní model, postavený na platformové ekonomice, svobodě projevu, často hraničící s anarchií, neregulované monetizaci a ochraně soukromí jednotlivce, byť často deformované zájmy velkých tech korporací. A na Čínský (autoritářský) model, v němž je internet vnímán jako nástroj vládnutí, sociálního inženýrství a udržení státní doktríny. Tento model navíc Čína úspěšně exportuje do dalších zemí světa.
Reklama
Až se Lili příští týden vrátí do Pekingu, nebude se moct podívat, co je nového nejen na OnlyFans, i kdyby chtěla sebevíc, stejně jako se nepodívá na zprávy nezávislých západních médií.
Peking sice tvrdí, že tímto krokem chrání svou kulturu před západním úpadkem, ve skutečnosti však jen dál utahuje šrouby kolem krku vlastních občanů. Digitální zeď roste do výšky a nespokojenost, která za ní panuje, začíná být čím dál víc ohlušující.
