Ještě ne tak dávno bylo běžné, že se o konkrétním člověku nedalo na internetu dohledat téměř nic. Informace o tom, že vám babička darovala byt, zůstávala v rodině (aby lidi nezáviděli), a kde jste skutečně strávili dovolenou, vědělo jen pár lidí, kterým jste ukázali fotky. To už je ale pryč, digitální stopa vzniká mimo jiné nezávisle na naší vůli. Citlivé informace se na internet dostávají ne proto, že jsme je sami zveřejnili, ale například v rámci právních, administrativních nebo úředních procesů.
Třeba takový insolvenční rejstřík dokáže odhalit citlivé osobní údaje nejen o dlužníkovi samotném, ale i o jeho rodinných příslušnících a/nebo věřitelích. Můžeme diskutovat o GDPR, faktem ale zůstává, že anonymizace dokumentů je závislá na lidském faktoru, který prostě ze své podstaty občas selže.
HR na stopě
Nicméně úplná absence digitální stopy může být dnes stejně podezřelá, jako je její přebytek odpudivý. Personalisté stále častěji přiznávají, že ještě před prvním kontaktem s kandidátem otevírají jeho profil na sociálních sítích, vyhledávače nebo profesní databáze a ověřují, jestli veřejně dostupné informace o kandidátovi odpovídají tomu, co o sobě v životopisu tvrdí.
Úplná absence digitální stopy může být dnes stejně podezřelá jako je její přebytek odpudivý.
Nejde ani tak o skandály a kompromitující informace, „ejčárista“ hledá konzistenci. Pokud budete v životopisu zdůrazňovat schopnost spolupráce, profesionální vystupování a respekt k ostatním, ale vaše veřejné příspěvky budou plné hádek, posměšků a stížností na kolegy i vedení, vznikne nepříjemný rozpor. A právě ten může rozhodnout o tom, jestli se vaše mise s názvem Nový job posune do dalšího kola.
Reputace online
Roky platilo, že kvalitní práce mluví sama za sebe. Budovat si veřejně vlastní profesní značku působilo arogantně, nebo minimálně nepřirozeně. Jenže pracovní trh se změnil, význam profesních sítí rychle roste. LinkedIn už například využívá víc než miliarda lidí.
Na sociálních sítích je podle AMI Digital Indexu aktivní většina českých uživatelů internetu. Čím dál častěji sice představují digitální gauč – místo pro pasivní konzumaci a scrollování do bezvědomí. Jenže i na gauči po sobě člověk zanechává stopy. Nemusíte napsat ani písmenko, stačí sedět a koukat na to, co vás zrovna v tu chvíli zaujme. Občas tam nějaký ten lajk pošleme, někomu dáme follow… a nedej bože, abychom se přimotali k nějaké ostřejší diskusi, která se nás osobně dotýká.
Digitální stopu tak vytváří prakticky každý. A právě proto se dnes mluví o digitální reputaci. Nejde o to, že zveřejníte fotku z večírku. Každá naše online aktivita je dalším tahem štětce. Dohromady dávají portrét, který by měl odpovídat tomu, co o sobě tvrdíme „na papíře“.
V náborovém procesu můžou totiž i malé nesrovnalosti první dojem změnit. A jak známo, druhou šanci udělat první dojem nikdy nedostanete.
To Whom It May Concern
Digitální stopa ale nemusí být automaticky problém. Představte si dva programátory, kteří chtějí konkrétní skvělé místo se skvělým platem. Oba mají deset let praxe, oba odvádějí kvalitní práci. O jednom z nich ale na internetu nenajdete prakticky nic. Druhý si několik let píše technický blog, občas okomentuje novinky v oboru a na LinkedIn sdílí vlastní projekty. Kterému z nich asi personalista napíše jako prvnímu?
Firmy dnes navíc stále častěji oslovují lidi, kteří práci aktivně nehledají – pasivní kandidáty. Dobře vyplněný LinkedIn profil se proto proměnil v něco mezi digitální vizitkou a cedulkou s nápisem: Pokud máte zajímavou nabídku, klidně volejte.
Jedním klikem dál
Na druhou stranu, hranice mezi profesním a soukromým životem se začíná rozmazávat.
Personalista, který si prohlíží profil kandidáta, začne u pracovních zkušeností, pokračuje přes odborné příspěvky a během několika minut se může dostat k fotkám z dovolené, politickým názorům nebo rodinným událostem. Ne proto, že by je aktivně hledal. Znovu kvůli lidskému faktoru.
V lednu 2025 se řešilo, že uživatelé aplikace Meta AI omylem zveřejňovali velmi osobní konverzace ve veřejném feedu. Objevovaly se dotazy, týkající se rodinných sporů, péče o děti, zdravotních potíží nebo pracovně právních záležitostí. Podle reakcí si mnozí komentující vůbec neuvědomovali, že jejich příspěvky jsou veřejně viditelné. Meta pak musela přidat další upozornění před zveřejněním obsahu.
foto: Reddit
Evropská pravidla ochrany osobních údajů mimo jiné kvůli takovým případům zdůrazňují, že politické názory, rodinná situace nebo soukromé fotografie by neměly být součástí náborového rozhodování. Podobně upozorňuje také Úřad pro ochranu osobních údajů.
Jenomže praxe je složitější. Pokud je něco jednou veřejně dostupné, je těžké předstírat, že to neexistuje.
Já a moje digitální Já
A to je možná největší paradox digitální éry. Díky technologiím si mnozí vytváří desítky profilů, desítky různých verzí sebe sama. Firmy, obchodní partneři i potenciální klienti ale pořád hledají to samé co před dvaceti lety: člověka, kterému můžou věřit.
