Podvody na internetu, kyberšikana, sexuální predátoři, falešní bankéři i osamělost seniorů. Nebezpečí, která ještě před pár lety stála na okraji zájmu, se dnes stávají běžnou součástí života. Odborník na bezpečnost Roman Brunik upozorňuje, že ochrana našich blízkých začíná mnohem dříve, než nastane krize. Klíčová je prevence, otevřená komunikace a schopnost včas rozpoznat varovné signály.
Když se řekne bezpečnost, většina lidí si stále představí zamčený byt, bezpečnostní pás v autě nebo opatrnost při přecházení silnice. Jenže svět se změnil. Významná část našeho života se přesunula do digitálního prostoru a spolu s tím se proměnila i rizika, kterým čelíme.
Dnes už nejde jen o to, jestli někdo vnikne do našeho domu. Stále častěji jde o to, kdo pronikne do našeho telefonu, získá naši důvěru nebo nás přiměje udělat rozhodnutí pod tlakem.
Právě tento posun podle odborníků mění podobu současných hrozeb. Zatímco dříve jsme řešili především bezpečnost ve fyzickém prostoru, dnes se stále častěji rozhoduje na displeji mobilního telefonu.
„To, že se bezpečnost řeší až ve chvíli, kdy nastane problém, je bohužel přirozené. Ale je lepší začít pozdě než vůbec,“ říká Brunik, který se více než dvacet let věnuje bezpečnosti, krizovému řízení a ochraně osob. Podle něj se dnes velká část rizik přesouvá do online prostoru, kde lidé často podceňují prevenci.
Děti vyrůstají ve světě, který rodiče neznají
Největší proměnou prošel právě svět dětí a dospívajících. Generace současných rodičů vyrůstala na hřištích, zatímco dnešní děti tráví velkou část svého života online. Sociální sítě se staly místem zábavy, komunikace i vytváření identity. Právě zde ale podle Brunika vznikají rizika, která mnozí rodiče stále podceňují.
Roman Brunik. (foto: se svolením)
„Prvním problémem je digitální závislost. Platformy jako Instagram, TikTok nebo Snapchat jsou navrženy tak, aby si pozornost uživatelů udržely co nejdéle. U dítěte může docházet ke ztrátě kontaktu s realitou. Tlak na vzhled, výkon nebo popularitu může vést k úzkostem, poklesu sebevědomí a omezování skutečných vztahů.“
Obavy nejsou jen dojmem rodičů nebo pedagogů. Potvrzují je i data. Rozsáhlý americký výzkum, který sledoval téměř 12 tisíc dětí ve věku od devíti do třinácti let, ukázal souvislost mezi rostoucím časem stráveným na sociálních sítích a nárůstem depresivních příznaků.
Mnoho rodičů si stále myslí, že největší hrozbou internetu je nevhodný obsah. Odborníci však upozorňují, že mnohem závažnější mohou být dlouhodobé psychické dopady. Vedle toho existují i přímá bezpečnostní rizika. Patří mezi ně sexuální predátoři, kteří se na internetu vydávají za vrstevníky a postupně si získávají důvěru dítěte. „Predátoři útočí na dívky i chlapce. Manipulace začíná nenápadně a může skončit osobním setkáním nebo vydíráním oběti,“ upozorňuje Brunik.
Samostatnou kapitolou je kyberšikana. Na rozdíl od šikany ve škole nekončí odchodem domů. Dítě ji může mít neustále v kapse, na displeji telefonu. Že nejde o okrajový problém, potvrzují i mezinárodní data. Studie Světové zdravotnické organizace z roku 2024 mezi školáky ve 44 zemích Evropy, Střední Asie a Kanady ukázala, že kyberšikanu zažil přibližně každý šestý dospívající. Oproti předchozím letům počet případů vzrostl, stejně jako počet mladých lidí, kteří se sami na online šikaně podílejí.
„Mladí lidé si často neuvědomují, jak vážné následky může mít zesměšňování nebo ponižování druhých. Pro oběť může jít o dlouhodobé trauma.“
Senioři mají zkušenosti. Právě ty je někdy ohrožují
Zatímco děti se narodily do digitálního světa, senioři do něj vstoupili až v pozdějším věku. Mnohdy bez zkušeností a bez přirozené schopnosti rozpoznávat nové formy manipulace. Největší slabinou přitom není nedostatek inteligence ani technických dovedností. „Problém není v tom, že by senioři byli naivní. Jsou zvyklí důvěřovat autoritám a fungovat podle pravidel, která celý život platila. Internet ale často funguje úplně jinak,“ vysvětluje Brunik.
Jednoduché pravidlo může výrazně zvýšit bezpečnost napříč generacemi: zastavit se. Nevěřit automaticky první zprávě, prvnímu telefonátu ani prvnímu odkazu. Nepodléhat tlaku na okamžité rozhodnutí.
Právě proto bývají častými oběťmi falešných bankéřů, policistů nebo podvodníků vydávajících se za rodinné příslušníky. Scénář bývá podobný. Telefonát, naléhavá zpráva, informace o ohroženém účtu nebo vnukovi v nouzi. Následuje tlak na okamžité jednání. Právě práce s emocemi patří k nejúčinnějším metodám internetových podvodníků. Strach, pocit naléhavosti nebo obava o blízkého člověka často vedou k unáhleným rozhodnutím.
Zahraniční výzkumy navíc ukazují, že mnoho seniorů podvod vůbec nenahlásí. Důvodem často není neznalost, ale stud. Oběti se obávají, že budou okolím považovány za naivní nebo nezodpovědné. Podvodníci přitom nejčastěji využívají důvěru v autority a rodinné vztahy, tedy hodnoty, na kterých starší generace vyrůstala.
Kromě online rizik však senioři čelí i problémům v běžném životě. Patří mezi ně pády, náhlé zdravotní komplikace nebo ztráta orientace. „Velmi zásadní roli hraje osamělost. Osamělý senior má menší šanci, že si někdo včas všimne problému. Policie dnes prakticky denně pátrá po pohřešovaných seniorech,“ říká Brunik.
Ochrana není kontrola
Jedním z důvodů, proč rodiny často odkládají rozhovory o bezpečnosti, je obava z přílišné kontroly. Rodiče nechtějí špehovat děti. Dospělé děti zase nechtějí, aby si jejich rodiče připadali nesamostatní. Podle Brunika ale existuje zásadní rozdíl mezi kontrolou a podporou. „Pokud má člověk možnost sám rozhodnout, kdy a jak pomoc využije, nejde o kontrolu, ale o podporu.“
Stejný princip platí napříč generacemi. U dětí bývá důležitá dohoda o používání technologií, nikoli jen zákazy. U seniorů zase průběžné informování o nových typech podvodů a rizik. Nejdůležitější je podle odborníků zachovat důvěru. Děti i senioři musí vědět, že se mohou kdykoliv obrátit na své blízké bez obavy z výčitek nebo zesměšnění.
Minuty mohou rozhodovat
V posledních letech proto přibývá technologií, které mají lidem pomoci zvládat krizové situace rychleji a efektivněji. Patří mezi ně například aplikace Maják. „Potřeba takové aplikace se mi naplno ukázala během tragických událostí na Filozofické fakultě. V té oblasti se tehdy pohybovaly mé dvě dcery a já se s nimi nemohl spojit,“ vzpomíná Brunik, který stál u zrodu projektu.
Reklama
Podle odborníků mají podobné nástroje smysl především proto, že zkracují čas mezi vznikem problému a přivoláním pomoci. „Typicky při pádu, náhlé slabosti, kolapsu nebo ztrátě orientace může možnost okamžitě sdílet polohu rozhodnout o tom, jak rychle pomoc dorazí a jaké budou následky.“ Technologie však nikdy nenahradí lidský faktor.
„Vždy to bude rodina, přátelé nebo záchranné složky, kdo skutečně přijde a pomůže,“ dodává Brunik.
Jedno pravidlo pro děti, rodiče i prarodiče
Přestože se rizika liší podle věku, existuje podle odborníků jedno jednoduché pravidlo, které může výrazně zvýšit bezpečnost napříč generacemi. Zastavit se. Nevěřit automaticky první zprávě, prvnímu telefonátu ani prvnímu odkazu. Nepodléhat tlaku na okamžité rozhodnutí. „Kdykoliv zpráva vyvolává strach, spěch nebo tlak na platbu, je potřeba udělat pauzu a ověřit si informace jinou cestou. Spojit se s rodinou, bankou nebo policií.“
Právě schopnost zastavit se může být v době nepřetržitých notifikací jednou z nejcennějších dovedností. Ať už jde o dítě na sociálních sítích, seniora čelícího podvodnému telefonátu, nebo dospělého člověka pod tlakem naléhavé zprávy z banky, princip zůstává stejný. Podvodníci, manipulátoři i internetoví predátoři totiž nesázejí především na technologie. Využívají strach, důvěru, osamělost nebo touhu rychle pomoci.
Bezpečnost dnes totiž nespočívá jen v tom, jak rychle dokážeme reagovat. Často záleží na tom, zda dokážeme na chvíli nereagovat vůbec.
