Jsou slova a slovní spojení, která způsobí, že kliknete na titulek, ať si to přiznáte či nikoliv. Jeden editor mi v době před AI říkal, že kdyby měl dávat na homepage články jen podle klikavosti, tak by tam byl sex, fotbal a auta. Ta auta tam nechávám, abych si zaprovokoval vůči městským liberálům. Cyklisti jsou dnes již natolik rozdělující téma, že jistě nějakou tu úspěšnou čtenost přináší. Ale to nechme na nějaký další pátek o budoucnosti Prahy. Nyní se věnujme tomu, co dát do titulku, aby to lidi zaujalo.
Nepochybně umělou inteligenci. Kvůli jejímu zavedení propouštíme x procent lidí, čteme v rozhovoru s podnikatelem. Ale není to jen vychytralé PR, kdy stejně jako koněm v šachu můžeme ohrožovat několik políček najednou. Jednak vypadáme inovativně, když brutálně zavádíme tu novinku. Současně nám to umožňuje vyhodit lidi, kterých bychom se stejně zbavili, ale takhle to vypadá moderně, a ještě se zbavujeme viny, to přece AI.
Všiml jsem si, jak se na pornostránkách postavy vytvořené AI prokousávají žebříčkem popularity pomalu, ale jistě nahoru a nabízejí samozřejmě věci, které od lidské osoby nemůžete vyžadovat. Kdejaká agentura se chlubí AI vytvořenými roztomilými kočičkami, tančícími v rozličných úborech na vlezlou muziku. No nekupte si od nich reklamu. Je to stejné, jako když dřív hezké holky prodávaly motorové pily nebo auta. Lidem se to líbí a kreativní mozky agentury se nepředřou. Že nejde o to, aby si váš plakát pověsil strejda na záchod, ale zapamatoval si rozdíl ve značce vašeho produktu od konkurence, to vám dojde až později. Ostatně zájem o všemožné kalendáře hasičů minimálně nahoře bez je stále veliký, i když nám jde hlavně o to, jaký je ten člověk uvnitř, že? Umělá inteligence v titulku je nový tahák, skvělý důvod výmluv a bič v rukách manažerů v jednom.
Čtu, jak mám zrušit marketingové oddělení a místo nich si to za pár tisíc dělat s pomocí AI sám. Viděl jsem již výsledky takových Přemků Podlahů nové éry.
Stejně jako u každého taháku i zde musí být nějaký kus pravdy, skutečnosti. Umělá inteligence mění a změní náš svět. Ale jen to, že se chlubíte, jak ji používáte, vůbec nic neříká o vaší práci. Titulek, že nějaká firma vytvořila reklamní spot v AI mě sice donutí si článek rozkliknout, protože mě zajímá, jak ten výsledek vypadá, ale samotné použití AI vůbec nic neříká o nápaditosti tvůrců a úspěšnosti jejich výtvoru.
Zažili jsme to před čtvrtstoletím s internetem. Vše na síti sítí bylo in, tehdy cool. Kdo se nepřizpůsobil, skončil. Nastala obrovská příležitost pro menší studia a agentury, protože ti velcí málokdy zachytí vítr změn rychle. Třeba před mojí agenturou se tehdy objevily příležitosti, které připomínaly dávné americké prérie, plné pasoucích se bizonů. Stejně tak dnes mladší a rychlejší zahltí trh svojí nabídkou služeb umělé inteligence. Čtu, jak mám zrušit marketingové oddělení a místo nich si to za pár tisíc dělat s pomocí AI sám. Viděl jsem již výsledky takových Přemků Podlahů nové éry. Ale samozřejmě, že již mám svoje AI agenty, a cvičím je nadšeně, používaje výkřiky onoho generála: Těžko na cvičišti, lehce na bojišti. Opravdu.
Reklama
Ostatně se mi zdá, že AI se stala u manažerů tak rychle populární i proto, že se tam mohou verbálně vyřádit, což v kancelářích již dnes tak barvitě nejde. „Nejlepší je, že mi neodporuje,“ slyším i čtu často. Jenže ty nejlepší výkony vznikají tak, že překonáváte odpor. Vlastní lenost, nedostatečnost, ale především myšlení někoho jiného. Neznám větší radost z práce, než když s někým vytváříte společné dílo. Samozřejmě, že byste ho v tu chvíli nejraději zabili. Ale že to neuděláte, má svoje důvody. A ty rozhodně nejsou jen trestněprávní.
AI nás příjemně utvrzuje v průměrnosti. Pochválí i za otázku „kolikátého je dnes“. Což jednoho potěší. Viděl jsem přednášku o Tolkienovi, kde autor říkal hezkou větu: „Tvůrce tvoří tvůrce.“ Otázka, před kterou nyní stojíme a na kterou neznáme odpověď, je, zda se spokojíme s vytvářením vlastních klonů, nebo zůstaneme v kontaktu s lidmi, což je mnohdy nepříjemné, ale vždy přínosné. Každopádně umělá inteligence z titulků nezmizí hned tak. Dokud my nebo ona nebudeme chtít. V tom druhém případě se to již zřejmě nedozvíme.
