Po celé generace se tvrdilo: když si křupete klouby, drtíte si kosti a prakticky si koledujete o předčasný nástup artritidy. Znělo to přesvědčivě. Ale bylo to také špatně. Toto video krásně ilustruje, co se ve skutečnosti uvnitř kloubu děje. Zvuk nevzniká třením nebo praskáním kostí. Vzniká vzduchovými bublinkami.
Naše klouby jsou polstrované synoviální tekutinou – vazkou látkou, která zabraňuje tření mezi kostmi. Obsahuje rozpuštěné plyny, jako je kyslík, dusík a oxid uhličitý. Zatáhnutím za prst nebo prokřupnutím kloubu dočasně zvětšíte prostor, ve kterém se synoviální tekutina nachází. Změna tlaku přitom umožňuje tvorbu malých plynových bublinek, které se pak hroutí nebo praskají – za doprovodu známého akustického efektu.
Skutečně se vám tedy neděje žádná fyzická újma. Psychický diskomfort ovšem při křupání kloubů zažívají misofonici a chroničtí „praskači“, kteří si na další uspokojivé křupnutí musí chvíli počkat. Po kolapsu bubliny totiž nějakou chvíli trvá, než se plyny v tekutině znovu nahromadí. Nejsou bublinky – není praskání.
Kdy to přestává být legrace
Navzdory desetiletím varování od rodičů a učitelů neexistují žádné spolehlivé důkazy o tom, že příležitostné praskání kloubů způsobuje artritidu. Dlouhodobá pozorování neprokázala jasnou příčinnou souvislost mezi tímto zvykem a degenerací kloubů. Zvuk může být nepříjemný, není však destruktivní.
Reklama
Pokud je praskání kloubů ale doprovázeno bolestí, otokem, ztuhlostí nebo pocitem nestability, je to jiná situace. Trvalé nepohodlí si zaslouží lékařskou péči. Podobně, pokud se praskání stane jediným způsobem, jak zmírnit přetrvávající bolest, naznačuje to spíše problém než neškodný zvyk.
Zajímavé je, že mnoho lidí uvádí po praskání jemný pocit úlevy. Důvodem může být částečně fyzikální (náhlá změna tlaku stimuluje nervová zakončení) a částečně psychologický: lidem často dělá radost vyvrcholení nějaké akce: napětí narůstá, něco se uvolní, systém se resetuje. Je to stejná tichá spokojenost, kterou získáváme při odstraňování ochranné nálepky z nového zařízení nebo při mačkání bublinkové fólie.
Ne každý podivný zvuk v těle signalizuje poškození. Někdy je to prostě jen tlak, který si hledá cestu ven.
