Venku se stmívá, ruch dne pomalu utichá a já sedím v přítmí svého domova. Škrtnu zápalkou. Krátký, suchý zvuk vystřídá tiché zapraskání dřeva a vzápětí se místností rozline první, sotva znatelná vůně teplého vosku. Stěny pokoje ustoupí do stínu, nedokončené úkoly přestanou naléhat a tíha zítřka ztratí svou ostrost.
Právě v tomto nehybném bodě světla, který nyní poutá můj zrak, si uvědomuji, že pozornost, kterou obvykle považujeme za samozřejmou a neměnnou danost, je ve skutečnosti aktivní kapacitou naší mysli. Starodávná technika nehybného pohledu tak v odlesku ohně odhaluje svou pravou podstatu. Nejde o pouhý rituál, ale o funkční nástroj, který učí mysl setrvat v jednom bodě.
Plamen napříč kulturami
Touha zkrotit neklidnou mysl skrze upřený pohled do ohně je stará jako lidstvo samo. Již antický filosof Hérakleitos spatřil v plameni dokonalou metaforu bytí – symbol něčeho, co se v každém okamžiku proměňuje, a přesto si v jádru zachovává svou podstatu. V zoroastrijských chrámech dodnes plane Atash Behram, věčný oheň, udržovaný kněžími po celá tisíciletí jako živoucí most mezi světem pozemským a božským.
Nejsystematičtěji však techniku fixovaného pohledu rozvinula indická tradice. V 15. století definoval spis Hatha Yoga Pradipika přesný návod k praxi zvané trátaka: „Nehybně hleď na drobný objekt, dokud se v očích neobjeví slzy.“ O dvě století později popsal text Gheranda Samhita techniku jyoti dhyana – meditaci na světlo – jako jeden ze sedmi klíčových očistných procesů těla i ducha. Obdobně i buddhističtí mniši skrze fire kasina, meditaci na prvek ohně, kultivovali schopnost hlubokého jednobodového soustředění.
Naše mentální návyky nejsou vytesány do kamene. Každý večer u svíčky, každá minuta, kdy se nenecháme vyrušit vlastním vnitřním hlukem, jemně přepisuje mapy našich neuronů.
Ani západní duchovní proudy nezůstaly stranou. Židovský mystický text Zohar radí: „Kdo touží poznat moudrost svaté jednoty, měl by hledět na plamen svíce.“ Ve východním křesťanství pak hesychasté rozvinuli praxi vnitřní modlitby směřující k stavu hesychia – absolutnímu tichu mysli. Napříč kulturami i staletími se tak nezávisle rodilo totéž poznání: plamen vládne mocí uklidnit vnitřní chaos způsobem, jejž slova dokážou jen stěží popsat.
Když utichne vnitřní vypravěč
Většinu dne trávíme v zajetí vnitřního vypravěče. Je to ten neodbytný hlas, který analyzuje včerejší hádky a sytí naše obavy z budoucnosti. Soustředěný pohled do plamene však funguje jako jemná brzda tohoto vnitřního monologu. Práce Brewera a kolektivu potvrzuje, že trénink soustředěné meditace snižuje aktivitu této sítě. Vaše „já“ se všemi svými břemeny přestává na moment metabolicky existovat. Energie se přesouvá od nekonečného přemítání k čistému vnímání přítomnosti.
Biologie soustředění
Ačkoliv se může zdát, že při pohledu do plamene jen nečinně sedíte, pod povrchem vaší kůže se odehrává fascinující proces sebeobnovy. Naše oči mají přirozený instinkt neustále „těkat“ – vědci tento jev nazývají mikrosakády. Jsou to tisíce drobných, neviditelných skoků, kterými mozek neustále mapuje okolí a hledá nové podněty. Ve chvíli, kdy oči přimějete k absolutnímu klidu a soustředíte je na jediný bod, zaměstnáváte ty nejvyspělejší části svého mozku. Je to v podstatě velmi účinný trénink soustředění; učíte svou mysl odfiltrovat všechen ten vnitřní i vnější hluk, který vás během dne nevědomky vyčerpává.
Měřitelná transformace
Studie zaměřená na seniory ve věku 60–80 let prokázala významné zlepšení kognitivních funkcí po pouhém měsíci pravidelné praxe. Účastníci praktikovali trátaku denně po dobu asi 30 minut a výsledky ukázaly statisticky významné zlepšení v testech pracovní paměti, selektivní pozornosti a exekutivních funkcí. Kontrolní skupina, která meditaci nepraktikovala, žádné zlepšení nevykazovala.
Výzkum potvrdil, že zlepšení v selektivní a udržované pozornosti nastává dokonce ihned po jedné 30minutové lekci. Dlouhodobá praxe však vede k hlubším změnám – po měsíci tréninku se výrazně zlepšila krátkodobá paměť a pracovní paměť. Tyto výsledky naznačují, že pozornost skutečně funguje jako sval, který lze posilovat i v pokročilém věku.
Systematický přehled publikovaný v roce 2025 analyzoval dostupné klinické a experimentální studie zabývající se účinky trátaky. Závěry jsou jednoznačné: trátaka spolehlivě zlepšuje exekutivní funkce a autonomní regulaci u seniorů, dětí i pacientů s hypertenzí. Účinky zahrnují zlepšení pracovní paměti a snížení úzkosti.
Kde končí věda a začíná dojem?
Je nutné zachovat střízlivost. Mnoho studií o józe a trátace pracuje s menšími vzorky účastníků a nelze je paušalizovat jako náhradu konvenční léčby. Trátaka nevyléčí demenci. Neodstraní příčinu hypertenze. Není to zázračný lék.
Reklama
Ale je to nástroj. Nízkonákladový, neinvazivní, dostupný. A jeho mechanismus účinku je fyziologicky podložený. To je víc, než můžeme říct o mnoha populárních wellness trendech.
Bezpečnost na prvním místě
Před zahájením praxe trátaky se poraďte se svým lékařem, pokud trpíte očními onemocněními (glaukom, katarakta, vysoká krátkozrakost), jste po oční operaci, léčíte se s duševním onemocněním (schizofrenie, bipolární porucha, úzkostné stavy), trpíte častými migrénami nebo jste těhotná. Dlouhodobá fixace pohledu na světlo může u těchto stavů vyvolat nežádoucí účinky.
Neuroplasticita v akci
Neuroplasticita nám dává naději, že naše mentální návyky nejsou vytesány do kamene. Každý večer u svíčky, každá minuta, kdy se nenecháme vyrušit vlastním vnitřním hlukem, jemně přepisuje mapy našich neuronů. Není v tom třeba hledat magii, neboť samotné fungování lidské mysli je dostatečně zázračné.
Jogíni to věděli a věda to dnes potvrzuje čísly. Zkuste to dnes večer – pokud nemáte žádné z výše uvedených kontraindikací. Ne pro osvícení, ale pro ten vzácný luxus, kdy vaše mysl konečně na chvíli zmlkne a vy zakusíte své vlastní ticho.
