„Nejčastější přání pacientů? Aby na nich čas přestal být tak vidět,“ říká plastický chirurg Tomáš Ventruba. Dobře zná napětí, které se lidem honí hlavou těsně předtím, než ulehnou pod ostrá světla operačního sálu. Strach z bolesti, z výsledku, z toho, že už nebudou vypadat jako oni sami, a zároveň očekávání, že konečně získají zpět mladistvý výraz.
První facelift není jen technická úprava obličeje. Podle Ventruby lidé většinou neřeší bolest, ale především to, co jim zrcadlo našeptává už měsíce.
Proč k vám lidé přicházejí? Je to spíš tlak okolí, vlastní pocit stárnutí, nebo módní trend?
Řekl bych, že je v tom od všeho kousek. Samozřejmě svou roli hraje tlak okolí, třeba když člověk pracuje v mladším kolektivu a má pocit, že všichni kolem vypadají lépe než on. Do toho se přidává i vlastní pocit stárnutí, který s tím často souvisí. A módní trend? Ano, i ten má svou váhu. Mnoho potenciálních klientů vidí, že herci, zpěváci nebo jiné známé osobnosti vypadají dobře, a řeknou si, že by chtěli vypadat podobně. Takže opravdu od každého něco.
Jaké jsou největší chyby u prvního faceliftingu? Čeho se pacienti bojí?
Každý pacient je jiný a stejně tak je různá i klientela jednotlivých lékařů. Ta moje se postupně „vytvarovala“ podle toho, jak pracuji, jakou mám prezentaci a jaké výsledky lidé ode mě očekávají. A to očekávání je jasné, chtějí přirozenost. Pacienti se nejvíce bojí, aby nevypadali jako někdo, kdo to hodně přehnal. Nechci jmenovat, ale každá doba má své případy hereček či zpěvaček, u kterých je zákrok viditelný až příliš. Lidé pak přijdou a říkají: „Hlavně nechci vypadat jako tamta nebo tamten.“
Mají někdy přehnané požadavky?
Ano, občas někdo přijde s představou, že chce tvář vytaženou až příliš, výrazněji zvednuté kontury a podobně. Ale všechno je o domluvě. Chci, aby moje faceliftingy působily přirozeně, aby ti lidé zůstali sami sebou, jen v mladší a svěžejší verzi.
Poptávka od mužů roste ať už v pozdějším, nebo i v poměrně mladém věku.
Rád to přirovnávám k autu: facelift je to auto a menší zákroky jsou benzín, nafta nebo pravidelná údržba, která udržuje výsledek v dobré kondici.
Jak často se musí facelift opakovat, aby člověk nepůsobil jako vosková figurína?
Vždy záleží na tom, jak člověk vypadá a v jakém věku zákrok podstupuje. Když jde někdo na facelift v padesáti nebo šedesáti, je pravděpodobné, že už ho opakovat nebude. A „vosková figurína“? To nebývá výsledek samotného faceliftu, ale spíš kombinace množství různých zákroků: invazivních, miniinvazivních i neinvazivních. Když se toho dělá příliš, když má člověk v obličeji spoustu výplní a zákroků naskládaných na sobě, výsledek pak působí nepřirozeně.
Základem je podstoupit větší invazivní zákrok ve vhodném věku a pak ho v dalších letech jen jemně „servisovat“. Rád to přirovnávám k autu: facelift je to auto a menší zákroky jsou benzín, nafta nebo pravidelná údržba, která udržuje výsledek v dobré kondici.
Je pravda, že muži chodí na facelifting častěji? Liší se jejich motivace od žen?
Záleží na tom, jakého lékaře vyhledávají. Ale ano, vnímám, že poptávka od mužů roste ať už v pozdějším, nebo i v poměrně mladém věku. Nedávno jsem například operoval mladšího muže. A motivace? Ve většině případů jde o mladší partnerku, chtějí vedle ní vypadat dobře.
Jaká jsou rizika, o kterých lidé často nevědí?
Rizika jsou obecně známá. Lidé se bojí, aby výsledek nebyl přetažený, tedy příliš vytažený. Obávají se také hojení: modřin, případně nekrózy (odumření tkáně) nebo poškození nervů.
Jak dlouho trvá samotné hojení? Je to tak, že zákrok se musí „usadit“ a výsledek se ukáže až za nějakou dobu?
Jedná se o velice individuální proces. Mohou to být týdny až měsíce. U každého se obličej „usazuje“ jinak. Obecně bych řekl, a také to tak říkám, že finální výsledek se projeví zhruba po jednom roce.
Mimiku samotnou facelift neovlivňuje, mimické svaly se při něm vůbec neoperují. Mimiku mění spíše botulotoxin nebo jiné doplňkové zákroky.
Proces hojení má několik fází. První fáze trvá zhruba 14 dní, po kterých lze provádět běžnou kancelářskou práci. Po měsíci lze sportovat a běžně cestovat. Ovšem usazení obličeje může trvat i jeden rok.
Můžete popsat, jak samotná operace probíhá? Jak dlouho trvá a co všechno obnáší?
Délka operace se odvíjí od jejího rozsahu. U standardní operace, kdy se provádí facelift s plastikou krčního svalu, to trvá cca 3 hodiny. Pokud se přidají ještě další výkony, doba se samozřejmě prodlužuje. Operace se provádí v lokální anestezii v kombinaci s analgosedací a cílem je navrátit kontury obličeje do původní podoby.
Jak je to s bolestí? K čemu byste ji přirovnal, aby si to uměl představit i někdo, kdo na sále nikdy nebyl?
Bolestivost je vždy nejhorší první pooperační den. Následně se zmírňuje a je to velice individuální proces, který je u každého jiný.
A jak facelift může změnit výraz a mimiku?
Pokud se zákrok provede špatně, například příliš povrchově a bez dostatečné hloubky, může obličej působit nepřirozeně. Ale mimiku samotnou facelift neovlivňuje, mimické svaly se při něm vůbec neoperují. Mimiku mění spíše botulotoxin nebo jiné doplňkové zákroky, ne samotné modelování obličejových vrstev.
Jak moc hraje roli přístup chirurga? Je to spíš technika, nebo zkušenost a cit pro proporce?
Řekl bych, že platí jednoduché pravidlo: dva kuchaři podle stejného receptu neuvaří stejnou polévku. Existují techniky, například deep plane facelift, ale to, co skutečně rozhoduje, je vždy operatér – jeho zkušenost, jeho ruka a jeho cit pro konkrétní typ obličeje.
Nejde o to tvář vyhladit jako buben, ale aby působila mladistvě, svěže a odpočatě. A k tomu jeden samotný zákrok nestačí.
Každý obličej je jiný. Pokud chirurg neoperuje facelifty denně a neovládá různé postupy pro různé typy tkání a tvarů obličeje, výsledek prostě nemůže dopadnout dobře.
Jak se pacienti po zákroku psychicky vyrovnávají s tím, že jejich tvář není „úplně jejich“?
Tady bych vůbec neřekl, že není jejich. Operoval jsem více než 2 tisíce lidí, a co vím, tak reakce bývají spíše opačné. Říkají: „Ježíš, takhle jsem vypadala před deseti, patnácti, dvaceti lety. Páni.“ Oni se poznávají. I jejich okolí to tak vidí: kamarádky ze střední nebo z vysoké často reagují: „Ty nestárneš, ty vypadáš pořád stejně.“ Pokud se zákrok provede správně, ve správných vrstvách a správným směrem tahu, je výsledek přirozený. Jsou to oni, jen jejich mladší já.
Existuje moment, kdy facelift přestává být dobrý a začne působit groteskně?
Ano. Stává se to ve chvíli, kdy se použije technika, která obličej příliš „přetáhne“. Kůže se prudce napne od oblasti úst k uchu, ale hlubší vrstvy zůstanou netknuté. Výsledek je pak nesoulad: boční partie vypadají napnutě, zatímco hlubší struktury dál padají dolů, a i ušní lalůčky se mohou nepřirozeně protáhnout. Celek pak nepůsobí jen unaveně nebo zvláštně, ale opravdu až groteskně.
To samé platí, když někdo zákrok opakuje potřetí, počtvrté, nebo když se linie řezu posunuje do vlasové hranice a ta se pak trvale odsune dozadu. I to vede k onomu nepřirozenému, „voskovému“ dojmu, který člověku spíš ubírá, než přidává.
Jak se mění trendy? Jde jen o hladkou pleť, nebo i o celkové formování obličeje?
Dnešní trend je jednoduchý: přirozenost. Nejde o to tvář vyhladit jako buben, ale aby působila mladistvě, svěže a odpočatě. A k tomu jeden samotný zákrok nestačí. Potřebujeme komplexní pohled – kombinaci invazivních, miniinvazivních i neinvazivních metod. Nemá smysl operovat jen povislá víčka, když zároveň klesá obočí. A samotný facelift také nezaručí, že člověk omládne o dvě dekády.
Reklama
Proto u většiny pacientů volím kombinaci postupů: často facelift s browliftem, někdy liplift, velmi často operaci očních víček. Je to sestava zákroků, která musí být přesná jako řemeslo starých mistrů – citlivě dávkovaná, aby výsledek vypadal přirozeně a tvář si zachovala svůj charakter.
Máte zkušenost se zákrokem, který se nepovedl? A jde to potom napravit?
Ano, ale pojem „nepovedl“ je relativní. Hodně záleží na tom, co očekává pacient a jak to vidí odborník. Protože se už deset let věnuji téměř výhradně faceliftům, čím dál častěji ke mně přicházejí lidé, kteří byli operováni jinde, a nejsou spokojeni.
Někdy to napravit jde, ale jen do určité míry. A někdy to nejde vůbec – jednoduše proto, že očekávání pacienta nesedí s tím, co je technicky možné. Kdybych věděl, že výsledek bude stejný nebo že změna bude jen nepatrná, nemůžu operovat jen proto, že o to pacient prosí. Nebyl by spokojený a ve finále je to moje odpovědnost.
A proč někteří starší lidé, typicky stárnoucí celebrity, vypadají jako voskové figuríny? Je to tím, že zákrok opakují příliš často?
Do jisté míry ano. U starších celebrit často vidíme směsici různých technik, provedených v různých životních etapách. Dřív se operovalo méně hluboko a víc se „tahalo“, takže výsledky působily uměle. Dnešní hlubší metody jsou jemnější a mnohem přirozenější.
Voskový vzhled ale nejčastěji vzniká ve chvíli, kdy člověk podstoupí několik faceliftů a navrch přidá další invazivní i neinvazivní zákroky, botulotoxin, výplně… a přitom chybí základ: správně provedený první posun tkání. Když se to na začátku neudělá dobře, později už to mnohdy nejde dohnat ani vrátit.
