Chvíli jsem nechápavě zíral na ten název, pak se rozkliknutím postu přesvědčil, že to není fake. Mladá obuvnická firma se spojila se světoznámou značkou v oboru a nabízejí nám novou botu. Zvolený název se mi na první přečtení nezamlouval. Přiměl mě ale zamyslet se nad tím, do jaké míry délka prožitých událostí ovlivňuje negativně moje vnímání nových věcí. Chcete-li, je-li přítěží pro moji připravenost jít dál, přijímat nečekané přístupy.
Některá slova máme natolik spojená s určitými jevy, že si je mylně vykládáme jako neměnný fakt. Zvyk se mění v kámen, neodvalitelnou realitu. Přitom ve svém počátku byl onen šutr jen přivátý písek odkudsi z dáli, který se usadil v našem světě, a vůbec nebylo jisté, jak dlouho v něm vydrží. Naše tradice nevyrostly z neměnné bájné české země, ale často přišly s novými obyvateli, nebo dokonce s těmi, kteří se zde usadili na pozvání vládců. To, co považujeme za trvalé a stále platné, bylo na začátku nové a revoluční. A vystřídalo tehdejší jistoty a zdánlivě pevné základy, bez kterých přeci naše civilizace nemůže existovat.
Zkušenost je nepřenosná. Což je jedno z překvapivých poznání člověka, jemně řečeno, s více okamžiky za sebou než před sebou.
Samozřejmě existuje jakási trvalá látka či červená niť, která prochází hodnotami lidského života stále. Ale důraz na jejich jednotlivosti a priority se proměňuje. Syntéza mezi konzervativním a inovátorským přístupem může probíhat nenásilně a užitečně, byť zřejmě nikdy bezbolestně. Už proto, že s přibývajícími prožitými dny se u většiny snižuje trpělivost s pokusy, které již za svůj život mnohokrát zažili, a shledali je slepými cestami.
Ale tato zkušenost je nepřenosná. Což je jedno z překvapivých poznání člověka, jemně řečeno, s více okamžiky za sebou než před sebou.
Kde je hranice mezi tím, kdy zkušenost je kotvou, která vám nedovolí zmizet někdy na širém moři iluzí, a kamenem, který vás stáhne do hlubin zabedněnosti, toť věčná otázka. Je jednoduché mít otevřenou mysl ve dvaceti, kdy je spíš magnetem na vše, co je zajímavé, ale těžší v šedesáti, kdy je přeplněna nahromaděným haraburdím. Změny a krize, které nás čekají, vyžadují, abychom ze svého myšlení vyházeli vše, co by mohlo bránit pochopit proměnu, kterou prožíváme. Je na nás, zda dokážeme odlišit podstatné od zbytečného.
Novinky samy o sobě neznamenají pohyb správným směrem a letité zvyklosti jistotu další užitečnosti. Celý ten věčný střet nového se starými závisí na souvislostech, podmínkách, možnostech. Co v klidných časech může bez problémů dál dobře sloužit x let, se v době rozkolísané či nebezpečné stane přítěží. A naopak nový postup ve špatnou chvíli může ublížit a přidělat další zbytečné potíže v už tak rozjitřených časech. Spíše ale platí, že starými metodami na nová nebezpečí moc smysluplně nezareagujete.
Mimochodem ty boty se jmenují Baťasky. Jestli uspějí nebo ne, je důležité jen pro výrobce a prodejce. Neodmítat šmahem vše, co odporuje dosud dobře fungujícím zvyklostem, je ale důležité pro nás všechny.
