„996“ není číslo nouzové linky nebo značení náhradní tramvajové dopravy, ale zkratka pro brutálně náročnou pracovní kulturu: od devíti ráno do devíti večer, šest dní v týdnu. To je 72 hodin práce každý týden. Tento zničující pracovní rozvrh, který byl dříve omezen jen na hyperkonkurenční technologický sektor v Číně, se nyní šíří do Silicon Valley. A podle britského deníku The Independent se někteří obávají, že by se mohl dostat i do Evropy.
Termín 996 se poprvé objevil v Číně, kde ho technologické giganty jako Alibaba a Huawei proměnily v symbol oddanosti a obětavosti. Od zaměstnanců se očekávalo, že budou sedět u svých stolů dvanáct hodin denně a často pod nimi i spát, aby stihli nesplnitelné termíny. Postupem času se tato praxe stala tak běžnou, že vyvolala protesty, soudní spory, a dokonce i úmrtí v důsledku přepracování. Čínská vláda nakonec zasáhla a připomněla společnostem, že takové pracovní rozvrhy jsou ve skutečnosti nelegální. Čínské pracovní právo stanovuje limit 44 hodin týdně, přičemž nad tento limit je nutné vyplácet přesčasy. Jeho dodržování ale často zaostává daleko za realitou.
Z Číny až na Západ
Navzdory své špatné pověsti model 996 tiše inspiroval některé americké společnosti. Na úrodnou půdu padl hlavně v ráji kultu produktivity, v Silicon Valley. Technologický svět vždy oslavoval dlouhatánské pracovní dny, není tedy divu, že zrovna v této oblasti byl například vynalezen nápoj nahrazující jídlo Soylent (v Česku máme třeba Manu), díky kterému už programátoři nemuseli přestat programovat kvůli večeři. A tamní startupy zabývající se umělou inteligencí už se vůbec netají tím, že se uchazečů o práci na rovinu ptají, zda jsou „ochotni pracovat 996“.
Český zákoník práce stanoví maximální standardní pracovní týden na 40 hodin, přičemž přesčasy jsou omezeny na 150 hodin ročně (nebo v průměru přibližně 8 hodin týdně). Zaměstnavatelé musí také zaručit alespoň 11 hodin odpočinku mezi směnami a 35 po sobě jdoucích hodin volna každý týden.
Newyorská firma Rilla dokonce uvádí minimální 70hodinový pracovní týden ve svých pracovních inzerátech a nabízí příspěvek na bydlení ve výši 1 500 dolarů, pokud si zaměstnanci najdou bydlení v blízkosti pracoviště a tento režim přijmou. Jiná společnost, Fella & Delilah, vytvořila dvoustupňový systém odměňování: zaměstnanci, kteří se dobrovolně přihlásili k práci 996, byli odměněni 25% zvýšením platu a dvojnásobným podílem na kapitálu. To zní sice krásně, ale budou mít vůbec čas si peníze užit?
Ve Spojených státech není nic, co by zaměstnavatelům bránilo v prosazování takových extrémů. Federální zákon neomezuje počet hodin, po které může dospělý člověk pracovat; pouze vyžaduje, aby pracovníci, na které se nevztahuje výjimka, dostávali po 40 hodinách týdně příplatek za přesčasy. To znamená, že model 996 není v Americe technicky nelegální. Je „jenom“ zničující.
Na druhé straně Atlantiku jsou věci na papíře přísnější. Britské pracovní právo omezuje průměrný pracovní týden na 48 hodin, pokud zaměstnanci dobrovolně nepodepíší speciální dohodu. Tato možnost ale vyvolává mezi zastánci práv zaměstnanců obavy. Ti tvrdí, že ponechává prostor pro vykořisťování, zejména v prostředí startupů, které glorifikují kulturu extrémní práce. Obávají se, že pod dostatečným ekonomickým tlakem by britské technologické společnosti mohly začít směřovat k pracovním rozvrhům podobným modelu 996 a prezentovat je jako cenu za „vítězství“ na konkurenčním globálním trhu.
Jak jsme na tom u nás?
V České republice by takový trend čelil přísnějším právním překážkám. Český zákoník práce stanoví maximální standardní pracovní týden na 40 hodin, přičemž přesčasy jsou omezeny na 150 hodin ročně (nebo v průměru přibližně 8 hodin týdně). Zaměstnavatelé musí také zaručit alespoň 11 hodin odpočinku mezi směnami a 35 po sobě jdoucích hodin volna každý týden. Zatímco jedna dvanáctihodinová směna je legálně možná, šest dní v týdnu by to bylo jasné porušení českého práva. V praxi však nejsou dlouhé neplacené přesčasy a vysoké pracovní zatížení ničím neobvyklým, zejména v odvětvích jako IT a zdravotnictví. To znamená, že zatímco formální kultura „996“ nemůže legálně existovat, její duch může již neformálně přetrvávat na pracovištích, kde se dlouhé pracovní hodiny tiše očekávají.
Reklama
V Británii se mezitím objevují ozvěny této mentality. Zakladatel londýnského startupu Harry Stebbings nedávno vyvolal rozruch příspěvkem na LinkedInu, v němž prohlásil, že „sedm dní v týdnu je v současné době nezbytná rychlost k úspěchu“. Jeho argument, že evropské společnosti musí držet krok s neúprosným tempem amerických technologických gigantů, zní jako výzva k vyhoření.
Trend opačným směrem
Právě když se svět zdá směřovat k čtyřdennímu pracovnímu týdnu, flexibilním pracovním hodinám a povědomí o duševním zdraví, část technologického průmyslu nás táhne přesně na druhou stranu. Práce na dálku a automatizace by měly lidem pomáhat pracovat chytřeji, ne déle. Místo toho jsme svědky vzestupu elitní třídy workoholiků, která vyčerpání považuje za čestné vyznamenání.
Náklady této pracovní kultury jsou enormní. Podle nedávných studií stojí problémy duševního zdraví související s prací jen ve Velké Británii odhadem 57,4 miliardy liber ročně. Vyhoření, které bylo kdysi považováno za pouhou slabost, je dnes lékařsky uznávaným stavem a stává se stále častějším.
Model 996 možná slibuje produktivitu, ale na úkor kreativity, zdraví a osobního života. A zatímco zákony v Evropě mohou pomoci tento jev omezit, žádná legislativa nemůže lidi plně ochránit před kulturou, která oslavuje přepracování. Pokud nejmocnější osobnosti technologického světa budou i nadále kázat, že jediná cesta k úspěchu vede přes tvrdou práci, otázkou není, zda se model 996 dostane do Evropy, ale kdy se tak stane.
