Představte si člověka, který trávil dny ve strojírenské firmě, řešil mostní konstrukce a haly a ctil disciplínu rodinné firmičky. A k tomu si „po večerech“ doma míchal konopné mastičky. Jenže ejhle, ony začaly opravdu pomáhat. A tak si řekl: „Tak pojďme to dělat jinak.“ A jak řekl, tak udělal. Hledal, testoval, pěstoval, kombinoval, boural předsudky. Z technika strojní výroby se stal „Konopný Táta,“ který v beskydském Těrlicku pěstuje vlastní odrůdu, vyrábí kosmetiku, potraviny, bylinné směsi a pomáhá lidem.
V době, kdy mnozí stále mluví jen o „jointu“ a „hulení“ on skutečně využívá konopí jako bylinu, rostlinu, která má v sobě léčivý potenciál. A to je příběh, který chceme vyprávět: Jak z domácího míchání mastiček vznikla značka, jak se zdravému konopí v Česku daří a jak je zde „trpěno“ i jak se mění pohled na rostlinu, která může být aliancí pro zdraví, byznys i pro osobní smysl.
Váš příběh začíná ve velké strojírenské firmě. Pamatujete si na ten okamžik, kdy jste si řekl: „Tady končím.“
Přesně říct „tady končím“ úplně nejde :-) Já jsem pracoval ve firmě svého táty, kde jsem vedl divizi ocelových konstrukcí. Stavěli jsme rozhledny, mýtné brány, mostní konstrukce nebo haly. Ta práce mě bavila, ale byl to obrovský stres – na stavbách se pořád něco děje, problémy se musí řešit hned a tlak je tam každodenní. U konopí je to jiné, tady má všechno svůj čas, nic se nedá urychlit, pokud to chcete dělat pořádně. Ale ten zásadní zlom asi nastal, když jsem viděl, že masti, které jsem doma po odpoledních míchal tak trochu „na koleni“, rodině a známým skutečně pomáhají.
Co bylo nejtěžší, odejít z jistoty, nebo přiznat si, že chcete vyrábět „mastičky z konopí“?
Odejít z rodinné firmy bylo těžké, ale měl jsem jasno, že chci dělat něco vlastního. Navíc jsem měl podporu táty, což mi ten přechod, když o tom teď tak přemýšlím, vlastně dost ulehčilo.
Říká se, že velké změny přicházejí často z bolesti. Bylo to u vás podobně?
Nemyslím, tohle tak nějak přirozeně vyplynulo. Táhlo mě to tak dlouho, až mě to úplně přitáhlo.
Jistě se mnou budete souhlasit, že konopí má v Česku pořád stigma. Uvědomil jste si to hned?
Ano, v podstatě hned, když jsem se mu začal víc věnovat. Když jsem lidem řekl, co dělám, často se tak potutelně usmívali. Bylo jasné, že spousta z nich druhy konopí nerozlišuje a hází všechno do jednoho pytle.
Jiří Nutil aka Konopný Táta
Původně pracoval v korporátu, ale odešel a začal vyrábět mastičky z konopí pro rodinu a známé. Dnes má v Beskydech krásnou malou továrnu, zpracovává vlastní vyšlechtěnou odrůdu konopí – bez psychotropních látek, zato s násobně vyšším obsahem těch účinných - a snaží se bourat předsudky kolem této rostliny.
Dnes to je jedna z hlavních součástí mojí práce – ukázat lidem rozdíl mezi konopím pro zábavu (tedy tím s obsahem psychoaktivního THC) a měkkým konopím, které nemá psychoaktivní účinky a které pomáhá od bolesti kloubů, s kožními problémy nebo třeba s lepším spánkem.
Co vás na konopí nejvíc fascinuje, je to síla léčivá, symbol svobody, nebo spíš možnost něco kultivovat po svém?
Konopí mě i po těch letech stále fascinuje asi hlavně svou všestranností, můžete ho totiž využít celé od semínek až po květy. Největší smysl pro mě ale má to, že z něj vznikají produkty, které lidem skutečně pomáhají.
Pokud byste měl zbourat jen jeden jediný předsudek o konopí, který by to byl?
Že to není droga, ale bylina s obrovským léčivým potenciálem.
Jak vypadaly vaše úplně první „experimenty“ v kuchyni, když jste začínal vyrábět?
Bylo to hodně provizorní. Začínal jsem doma na sporáku, zkoušel různé postupy a poměry, zapisoval si, co funguje, a co ne. Vlastně to byl takový pokus – omyl. Zpočátku to bylo jen pro rodinu a známé, ale když se začaly objevovat pozitivní ohlasy, začal jsem tomu věnovat víc času a přemýšlel, jak to posunout dál.
Dnes máte malou továrnu v Beskydech, co pro vás znamená to, že stojí právě tam?
Je to domov. Beskydy a konkrétně Těrlicko, kde továrna stojí, jsou moje srdcovka. Vyrábět právě tady pro mě znamená spojení s prostředím, které mě inspiruje. Mám rád místní přírodu, komunitu i lidi.
Jak mi říkal táta: podnikat se má v lichém počtu a tři jsou už moc.
Dnes se o konopí mluví jako o „zeleném zlatu“. Dá se v něm dělat poctivý byznys, nebo to člověka semele?
Podle mě i tady platí, že záleží, kvůli čemu to děláte. Mě to prostě baví, snažím se to s týmem dělat poctivě, protože vidíme, že konopí může lidem pomoci. Tohle si každý musí srovnat sám, proč to dělá.
Vyšlechtil jste vlastní odrůdu. Co je na ní unikátní?
Je to tak. Několik let jsme krok za krokem spolupracovali s odbornicí na šlechtění paprik. Já chodil po sklenících a ze stovek rostlin vybíral ty, které měly správný habitus, květy nebo olistění, a ona je trpělivě křížila. Postupně nám zůstalo jen pár nejlepších, které jsme začali testovat, a z nich postupně vznikla ta naše, unikátní tím, že má vysoký obsah účinných látek, ale zároveň prakticky nulové množství těch psychotropních. Mastičky z ní vyrobené jsou vhodné i pro novorozence. Pokud něco vyvíjíme, vždycky se ptám: Mohu to bez obav dát své dvouleté dcerce? Pokud ano, vím, že to můžu nabídnout i ostatním.
Konopí má za sebou tisíciletou historii. Kam myslíte, že směřuje jeho budoucnost?
K větší otevřenosti a standardizaci. Věřím, že konopí se stane normální součástí života, ať už v kosmetice, potravinách nebo medicíně. Nejprve se ale lidé musí naučit rozlišovat, co je konopí pro léčbu a co pro zábavu.
Jaký moment vás přesvědčil, že právě vaše konopí funguje?
Byla to spíš kombinace malých momentů, první zpětná vazba od rodiny, první recenze od cizího člověka, první příběh, kdy někdo napsal, že díky naší masti mohl zase normálně fungovat. A pak samozřejmě zákazníci, kteří se vracejí. To je pro mě vůbec to největší potvrzení, že to, co děláme, opravdu funguje.
Kdo byl první člověk, který vás přesvědčil, že to, co děláte, má smysl?
Na startu mi hodně věřil táta, který mi radil a pomáhal. Zpětně se divím, že mi v těch začátcích tak věřil, protože to byl velký punk.
Hulení jointů mi nedělá dobře. Ostatně, sládek se zodpovědností taky nemůže být alkoholik. (foto: se svolením)
Dostáváte od zákazníků zpětnou vazbu. Stává se, že vám někdo napíše osobní příběh?
Často. A není to jen psaná zpětná vazba, já s lidmi opravdu i mluvím. Někdy jen volají pro radu, jindy se pak ozvou zpátky, že jim naše produkty pomohly.
Máte pocit, že kolem konopí vzniká určitá komunita? Jak vypadá?
Možná vás to překvapí, ale kolem konopí, respektive kolem léčebných účinků konopí, existuje obrovská a neviditelná komunita starších lidí. Oni si mezi sebou řeknou, zda a na co jim konopí funguje a podle toho se zařídí. Proto je skvělé, že současná legislativa dovolí pěstovat pro zdravotní účely lidem nově tři rostliny konopí. Předtím chodili senioři za pěstování pár rostlinek pro vlastní mast na klouby natvrdo do vězení, to mi připadá hodně přes čáru.
Jak reagovala rodina, když jste přišel s tím, že budete vyrábět konopné mastičky?
Rodiče se nám s bráchou snažili v životě ukazovat správný směr, ale nechávali nás, ať si sami najdeme vlastní cestu. To, že chci podnikat v konopí, vzali v pohodě, měl jsem nějaký plán a vizi, která dávala smysl, takže nebyl důvod tomu bránit. I když mamka byla trochu skeptická a říkala, že je to nesmysl, aby si někdo kupoval masti na internetu. Teď nám pomáhá balit stovky balíků denně a myslím, že už tomu věří. :-)
Co vám práce s konopím dala do osobního života?
Trpělivost. Přírodě je úplně jedno, co si myslíte a jak rychle byste to chtěli. Když si ale dáte načas, odmění vás.
Když zavřete večer dveře „továrničky“, máte vlastní rituál – sklenička vína, procházka, nebo prostě spíte klidně s vědomím, že děláte, co chcete?
Občas se jdu projít, protože ten tlak při tak rychle rostoucí firmě je enormní, ale jiný rituál nemám. Jsem vděčný, že dělám, co dělám.
Kdybyste měl pozvat na jointa jednu historickou osobnost, kdo by to byl. A proč právě ona?
Možná to bude znít divně, ale mně kouření jointů nedělá dobře, i když mi to málokdo věří, ale sládek se zodpovědností taky nemůže být alkoholik, že? Takže bych ho spíš pozval na náš konopný čaj, aby to bylo na pohodu.
Zákazníci, kteří se vracejí. To je signál, že co děláme, funguje. (foto: se svolením)
A osobnost? Asi nějaký významný strojař a vynálezce, třeba Henry Ford, chtěl bych s ním projít jeho továrnu, když tam vyráběli Ford model T. Taky bych chtěl vidět jeho vůz z roku 1941, který byl vyrobený z konopného plastu, tzv. vůz rostoucí ze země.
Řekněme, že by vám někdo nabídl investici, ale pod podmínkou, že přejmenujete značku. Na co byste nikdy nepřistoupil?
Nemám firmu primárně pro peníze, ale pro to, abych si svou práci mohl dělat podle sebe, kdy chci a jak chci, a tento ideál podle mě nějaký společník nebo investor hravě zničí. O změně názvu nemůže být řeč, a jak mi říkal táta: podnikat se má v lichém počtu a tři jsou už moc.
Češi jsou národ pivařů. Myslíte, že by jednou mohlo být normální místo „na pivo“ chodit „na konopný čaj“?
Přál bych si to, ale přiznejme si, že pivo má v Česku tak silnou tradici, že ta asi hned tak nezmizí. Na druhou stranu věřím, že vedle něj by si své místo konopný čaj mohl najít – ne jako náhrada, ale jako jiná forma posezení a relaxu.
Když se řekne „konopí“, spoustě lidí naskočí reggae a marihuana. Co byste jim pustil za hudbu, aby se jejich představa změnila?
Cokoliv, co oni sami poslouchají. Tak to podle mě je. Konopí je takové, jaké ho chcete mít. Chcete se „zmastit“, vaše volba. Chcete, aby vám pomáhalo? Buďte zvídaví, ptejte se, zkoušejte.
Máte vlastní odrůdu. Nechystáte se jí dát jméno po sobě? Jak by zněl ideální „Konopný Táta strain“?
Tak to jste mě pobavila, ale asi nemám tu ambici, nehledě na to, že ta naše odrůda se stále mění, protože ji pořád vylepšujeme, takže by potom musela být očíslovaná podle verzí. :-)
Stalo se vám někdy, že si někdo spletl vaše produkty s „něčím jiným“ a čekal úplně jiný účinek?
To se nám naštěstí neděje. Snažíme se s naším marketingem a celkovým projevem odlišit od firem, které se soustředí na lidi, co konopí kouří. Ale jednou si u nás jedna paní koupila loupaná konopná semínka a volala nám, jak je má zasadit. Chtěla totiž pěstovat konopí ve skleníku kvůli mšicím. :-)
Kdybyste měl svému „korporátnímu já“ z minulosti poslat jeden kelímek svojí mastičky, co by mu řekl?
Koukej, všechno se to povedlo! :-)
Děkuji za rozhovor.
