Pokud vaše životní pojišťovna usoudí, že máte větší pravděpodobnost zemřít dříve než průměrný návštěvník posilovny, je velká šance, že budoucnost tak trochu neřešíte. Nový výzkum totiž ukazuje, že lidé, kteří jsou (objektivně) blíže k cílové rovince, mají tendenci žít více v přítomnosti a na to, co bude potom, příliš nehledět. Upřednostňují prostě okamžité uspokojení před hypotékami, slow cookery a dentálními nitěmi.
Ve dvou samostatných studiích zmínění vědci zjistili, že lidé s vyšším rizikem úmrtnosti (na základě skutečných údajů o životním pojištění) byli impulzivnější, méně svědomití a více se zajímali o krátkodobé známosti než o penzijní spoření. Zdá se, že pokud tělo ví, že mu utíká čas, mozek si řekne: „Kašlu na to, let’s party!“
Ve filmu Než si pro nás přijde si umírající Jack Nicholson plní všechna přání. (foto: ČSFD)
Ale to není všechno. Výzkumníci také zjistili, že i lidé, kteří si jenom myslí, že zemřou brzy (bez ohledu na to, co jim tvrdí pojišťováci), vykazují podobné YOLO chování. Z evolučního hlediska totiž může být investování do dlouhodobých cílů výhodné pouze tehdy, když lidé mohou rozumně očekávat, že přežijí, a budou si moci užívat výhod. Pokud je budoucnost nejistá nebo potenciálně krátká, může být výhodnější upřednostnit okamžité odměny.
Je důležité poznamenat, že se jednalo o korelační výzkum. Jeho design neumožnil vyvodit závěry o kauzalitě, neboli zda vyšší riziko úmrtnosti (dle pojišťoven) způsobuje zaměření se na přítomnost, nebo zda určité osobnostní rysy ovlivňují chování, které ono riziko zvyšuje.
Tak či onak, až příště vyprázdníte svůj spořicí účet, abyste si rezervovali last minute výlet do Las Vegas, neobviňujte svůj špatný úsudek. Obviňujte evoluci. Váš vnitřní sabotér zkrátka může být jen prehistorický mechanismus přežití.
