Na konci roku 2024 se Olivii narodil syn. Bylo to velmi neplánované těhotenství. Syna porodila v době, kdy její dceři byl rok a půl, navíc žila se svou matkou. Jak se dostala do takto zapeklité situace, si nechala pro sebe, nikdy ale neuvažovala o tom, že by se dítěte vzdala. Máma ale kategoricky další hladový krk v domě odmítla a Olivii řekla, že pokud se synem přijede k ní, vyhodí je z domu všechny. Novorozeného Oliviina syna tak záhy spolkl systém – pod matčiným nátlakem jej nakonec dala k adopci. Už za pár týdnů toho ale začala litovat a přát si, aby to mohla vrátit. „Nejhorší je, že jsem neměla jinou možnost. Byla jsem k tomu donucena,“ svěřuje se na Redditu.
I wish I didn’t give my son up for adoption
byu/OliviaLove20100 inAdoption
A zkušenosti ostatních ve skupině jsou také vesměs velice pochmurné:
- „Je tu někdo, kdo se vzdal dítěte a nelituje každého dne, kterého se dožil?“
- „Byla jsem patnáctiletá matka a přinutili mě k adopci, teď dítě hledám.“
- „Dozvěděl jsem se, že jsem adoptovaný. Asi rodičům nikdy neodpustím.“
Stačí těmi příspěvky hodinu brouzdat a člověk získá pocit, že adopce je to nejhorší, co se člověku může přihodit.
Nejde „prostě“ adoptovat
V dnešní době se lidé čím dál častěji potýkají s problémy počít vlastní dítě a s neplodností. „Proč si dítě prostě neadoptuješ? Na světě je tolik dětí, které potřebují rodiče!“ zní velmi častá rada. Adopce je vnímána jako vrchol altruismu, ze kterého všichni vyjdou jako vítězové. Chudáček sirotek získá rodiče, ze kterých se stanou skvělí lidé, protože někomu zachránili život.
Ano, v rozvojových zemích zmítaných válkou je možná sirotků mnoho, v západním světě ale tolik ne, alespoň ne novorozenců. Právě miminka jsou ale ta, po kterých většina potenciálních rodičů tolik touží. „Jejich“ dítě má být tabula rasa, nepopsaný list papíru, který si vychovají k obrazu svému – starší děti už totiž často mají s náhradními rodinami množství mnohdy ne úplně pozitivních zkušeností, a tak si jejich výchova žádá mnohem více sil a energie.
Novorozenců je zkrátka mnohem méně než adopcechtivých rodičů (těch jsou prý v Americe přibližně dva miliony párů). V USA, baště kapitalismu, z ní proto „přirozeně“ vytvořili byznys. A to pořádný. Takový, který má v roce 2025 hodnotu 25 miliard dolarů.
Prodat vlastní dítě
Když se Shyanne Kluppová v roce 2009 seznámila se svým přítelem, bylo jí 20 let a byla bez domova. Během několika týdnů se vzali a za několik měsíců byla těhotná. „Byla jsem tak nadšená,“ popsala magazínu TIME. Brzy nato však zjistila, že jejímu manželovi reálně hrozí, že následující roky stráví ve věznici s ostrahou, a velmi neochotně si proto začala zjišťovat informace o adopci. Společně s manželem pak zavolali na jeden z prvních kontaktů, které Google vyplivl: Adoption Network Law Center (ANLC).
Kdykoli dáte do jedné věty znaky dolaru a lidské bytosti, máte recept na katastrofu.
Kluppová říká, že první rozhovory s ANLC proběhly dobře; adopční poradce se zdál být milý a starostlivý a díky němu se oba manželé cítili méně nejistě. ANLC jim rychle poslalo balíčky s papíry k vyplnění, které obsahovaly otázky od osobního zdraví přes historii užívání návykových látek až po to, kolik peněz bude pár potřebovat na výdaje během těhotenství.
Co se týče poslední položky, Kluppovi uvedli jen to nejnutnější: peníze na benzín, jídlo, přikrývky a podobně. Vzpomíná, že si říkala: „Já se přece nesnažím prodat své dítě“. Ale agentura ji upozornila, že budoucí adoptivní rodiče jsou bohatí. „To je málo,“ vzpomíná Kluppová na to, co jí poradce řekl. „Můžete si říct o víc.“ Pár tedy na seznam přidal těhotenské oblečení, novou sadu pneumatik a peníze na manželův vězeňský účet, říká Kluppová. V lednu 2010 pak podepsala souhlas s adopcí, s možností odvolání. (V USA má nastávající matka právo si adopci rozmyslet kdykoliv před porodem a po něm po dobu, která se v jednotlivých státech liší.
Kluppová říká, že o svém rozhodnutí opakovaně pochybovala. Když však zavolala svému poradci z ANLC, aby se zeptala, zda je možné si dítě ponechat, říká, že „ve mně vyvolali pocit, že když vycouvám, adoptivní rodiče po mně půjdou kvůli všem těm penězům, které utratili“. A tou dobou už to byly tisíce dolarů. Těhotná žena byla v šoku, zavěsila a už nikdy o tom nemluvila. Poradce, který již ve společnosti nepracuje, magazínu Time popřel, že by Kluppové řekl, že možná bude muset peníze vrátit. Kluppové kamarádka nicméně vzpomínala, že Kluppová byla z vyhlídky na soudní spor s adoptivními rodiči rozrušená, a navíc prý ani nevěděla, že ji zastupuje advokát, jehož služby adoptivní rodiče platili.
„Nikdy nezapomenu na to, jak se mi sevřelo srdce,“ říká Kluppová. „Musela bych si své vlastní dítě téměř koupit zpět.“ Protože neviděla žádnou schůdnou alternativu, nakonec svého syna odevzdala a od doby, kdy před patnácti lety opustil nemocnici, ho neviděla.
Tři dny na rozmyšlenou
Magazín TIME prověřil obdobnou smlouvu ANCL z roku 2021. Z ní vyplývá, že budoucím rodičům byly účtovány poplatky ve výši více než 25 000 dolarů. Do toho se nepočítají právní náklady na dokončení adopce, náklady na biologickou matku a další příplatky (například specifikace pohlaví). Podle bývalých zaměstnanců se může celý účet vyšplhat na více než dvojnásobek.
Adoptivní rodiny nemají v České republice oproti rodinám pěstounským žádný nárok na státem garantovanou pomoc a podporu. Vztahují se na ně jen běžné příspěvky, jako například daňové slevy, na které mají nárok všichni rodiče.
„Tím problémem jsou peníze,“ říká Adam Pertman, autor knihy Národ adopce a prezident Národního centra pro adopci a trvalou péči. „Kdykoli dáte do jedné věty znaky dolaru a lidské bytosti, máte recept na katastrofu.“
Přestože federální daňové úlevy mohou soukromé adopce dotovat (až 14 300 dolarů na dítě pro adoptivní rodiče), neexistuje žádná federální regulace tohoto odvětví. Příslušné zákony, upravující vše od přípustné finanční podpory až po způsob, jakým biologičtí rodiče dávají souhlas s adopcí, jsou přijímány na úrovni jednotlivých států a značně se liší. Některé státní zákony například omezují výdaje biologických rodičů, zatímco jiné se touto otázkou vůbec nezabývají. V Mississippi mají biologické matky šest měsíců na rozmyšlenou, v Tennessee jsou to pouhé tři dny. Po uplynutí lhůty na odvolání, následující po rozhodnutí o adopci, má matka jen málo možností, jak situaci zvrátit, řekla TIME Renee Gelinová, prezidentka organizace Saving Our Sisters, jejímž cílem je pomáhat nastávajícím rodičům zachovat rodinu.
Adopce versus potraty
Velmi zranitelnou skupinou jsou náctileté dívky, kterým se náboženské skupiny snaží vymluvit umělé přerušení těhotenství, které často považují za smrtelný hřích. Jako alternativu nabízejí právě adopci. Stránky agentury American Adoption popisují 24 důvodů, proč je adopce lepší než potrat. Jedním z nich je třeba to, že vydání dítěte k adopci matku nic nestojí, kdežto za potrat se platí i stovky dolarů. Agentura matkám výměnou za dítě dokonce nabízí příspěvek na školné.
„Američané nepotřebují potraty, protože existuje adopce.“ Něco takového vyplynulo dle magazínu Vox ze slov soudkyně Amy Coney Barrettové, když americký Nejvyšší soud projednával zrušení přelomového rozhodnutí Roe v. Wade z roku 1973, a tudíž zbavení Američanů práva na potrat. Barrettová také řekla, že všech 50 amerických států má přece zákony o babyboxech, které umožňují převzetí dítěte k adopci krátce po narození, aniž by to pro rodiče mělo trestněprávní důsledky. Zastánci práva na potrat se tedy nemusejí obávat zátěže, spojené s nuceným rodičovstvím. Prostě dítě šoupnou do boxu a nazdar.
Související…
Reklama
Myšlenka, že adopce je všelékem na neplánované těhotenství a alternativou k potratu, není zdaleka nová. Lidé, kteří se pro adopci rozhodnou, se však stále stávají rodiči, jen své děti nevychovávají. Často prožívají značný zármutek a ztrátu, pro které se jim v kultuře, která na adopci pohlíží skrze růžové brýle, těžko hledá podpora. Předání dítěte k adopci může být i podle odborníků velice traumatizující. „Mnoho biologických matek pociťuje bezprostředně po adopci velmi intenzivní zármutek a truchlení,“ řekla pro Vox socioložka Gretchen Sissonová.
Jak je to v Česku?
V České republice mohou dle Střediska náhradní péče adopci dítěte zprostředkovat pouze státní instituce, nikoli soukromé agentury. Konkrétně je řeší odbor sociálně právní ochrany dětí (OSPOD), kde zájemce o adopci celým procesem provádí sociální pracovníci. Žadatelé musejí pečlivě doložit několik klíčových dokumentů, mezi nimiž je i doklad o příjmech. Není tedy možné adoptovat dítě, pokud jste ve špatné finanční situaci, která vám nedovoluje se o dítě řádně postarat.
Dle organizace Dobrá rodina (věnující se ochraně a podpoře dětí, které nemohou vyrůstat ve vlastní rodině) nemají adoptivní rodiny oproti rodinám pěstounským žádný nárok na státem garantovanou pomoc a podporu. Vztahují se na ně jen běžné příspěvky, jako například daňové slevy, na které mají nárok všichni rodiče.
