Název poruchy pochází z řeckých slov znamenajících „vlk“ a „člověk“. Klinická lykantropie je považována za formu psychotické poruchy, kdy pacient zažívá halucinace nebo deliria a věří, že se transformoval ve zvíře (nejčastěji vlka), nebo že má jeho schopnosti.
Koncept člověka měnícího se ve vlka se v průběhu historie objevuje v mytologii mnoha kultur. Na filmové scéně doslova zdomácněl – mezi známé vlkodlaky patří třeba ten ztvárněný Jackem Nicholsonem ve snímku Vlk, nebo profesor Remus Lupin z Harryho Pottera. Ačkoliv si lékaři nejsou jisti jejími příčinami, vědí, jak ji léčit. Nicméně léčba standardní, podobná řešení jiných nemocí a stavů, je tomu na hony vzdálená. Odborníci se domnívají, že příčiny onemocnění se liší případ od případu (stejně jako se potom případ od případu odvíjí vhodná léčba).
Drogy, poranění mozku i demence
Vedle drog a s jejich užíváním spojenými abstinenčními příznaky, alkoholu, onemocnění CNS (centrální nervová soustava), poranění mozku, demence nebo deliria či epilepsie mohou mezi příčiny či spouštěče klinické lykantropie patřit i závažná duševní onemocnění typu bipolární poruchy, schizofrenie nebo psychotické deprese. Je zdokumentován i případ, kdy se klinická lykantropie objevila u pacienta s Huntingtonovou chorobou.
Jack Nicholson ve filmu Vlk. (foto: ČSFD)
Další znaky, které mohou být nemocným společné, jsou třeba cenestopatie (nemocní pociťují orgánové změny, například kamenná játra), problémy se zpracováním informací přijímaných smysly, abnormality, objevující se v pravé polovině mozku, spánková apnoe, narušené cirkadiánní rytmy nebo lunární cykly.
Vědci naznačují, že porucha může být vyvolána nesouladem, který v mozku vytváří pokřivený pohled na sebe sama. Na čem se všichni shodnou, je skutečnost, že k vytváření souhrnných a věrohodných závěrů je zapotřebí provést mnoho dalších bádání.
Učebnicové onemocnění, nebo drsná realita?
„Klinická lykantropie může být pro laika, možná i pro fanouška fantasy, fascinující téma, ale ve skutečnosti jde o velmi závažný stav člověka, který vyžaduje komplexní odborný přístup,“ připomíná Mgr. Jana Hostovská, psychoterapeutka a členka České asociace pro psychoterapii.
„Vnímám tento jev především jako projev hluboké dezintegrace psychiky, kde dochází k narušení hranic mezi sebou a okolním světem, kdy pacient prožívá intenzivní a autentické přesvědčení, že se proměnil ve zvíře, což není pouhá metafora, ale realita, kterou vnímá všemi smysly. Je nutné ale říci, že tyto symptomy a projevy onemocnění vídáme hlavně v učebnicích, nikoliv v běžné praxi,“ pokračuje.
Ačkoliv na faktu, že v případě klinické lykantropie jde spíše o učebnicové onemocnění, se shodne většina odborníků, některé případy skutečně zdokumentované jsou a jedna kazuistika pochází dokonce od našich slovenských sousedů. Počin byl publikován v roce 2007 v odborném lékařském časopise Psychiatrie pro praxi a popisuje případ sedmadvacetiletého muže, který byl pro bludné představy poprvé hospitalizován na psychiatrickém oddělení v Banské Bystrici v listopadu/prosinci 1995, jeho stav byl zhodnocený jako akutní psychotická porucha s příznaky schizofrenie.
Vedle přesvědčení, že ho jeho okolí ohrožuje, tvrdil i to, že v zrcadle vidí, že se mění v psa, že mu narostly uši a chlupy a že se musí holit. (Jde o formu klinické lykantropie, kdy se postižený podle vlastních představ nemění ve vlka, ale v psa.) Posléze byl hospitalizován ještě v letech 1996, 1997 a 1999, vždy v podstatě se stejným problémem – jeho stav často vyústil v agresi vůči okolí nebo vůči sobě samému. V podstatě vždy byla nasazena léčba antipsychotiky a elektrokonvulzivní terapií (ECT), po níž se stav zlepšil. Zhoršení a opětovná hospitalizace nastaly zpravidla poté, co pacient přestal komunikovat s ambulancí, nechtěl užívat léky a odmítal injekce Haloperidolu.
Chlupy vám nenarostou, vše se odehrává v mysli
Děsivost duševních poruch tkví v tom, že nemocní žijí ve své smyšlené a bludy vytvářené realitě a věří, že je skutečně obklopuje. To platí i pro klinickou lykantropii. Samozřejmě že postiženým doopravdy nenarostou chlupy, drápy nebo vlčí zuby, mnoho z nich je o tom ale přesvědčeno a přísahali by na vlastní život, že před zrcadlem sledovali, jak se jejich vzhled děsivě mění (jak tomu bylo i v případě sedmadvacetiletého muže ze slovenské kazuistiky).
Co ovšem skutečné je a čeho si tedy může všimnout i okolí, že nemocní mohou vydávat zvuky typické pro vlka, tedy vrčet nebo výt, mohou toužit po konzumaci syrového masa a mnohdy ho opravdu vyzkouší, chodí po čtyřech jako zvíře. Někteří nemocní vzpomínali, že zažili chvíle, kdy věděli, že jsou lidé, ale byli schopni mluvit o tom, jak se cítí, když se promění ve vlka (nebo jiné zvíře). V určitých případech mohou nemocní věřit, že ve vlky nebo jiná zvířata se proměňují lidé v jejich okolí.
Klinická lykantropie by měla být řešena především v ordinacích psychiatrů a dalších odborníků z oblasti duševního zdraví. Farmakologická léčba je často nezbytná pro stabilizaci stavu.
Autoři nedávné studie zkoumali 43 případů klinické lykantropie, hlášených mezi lety 1852 a 2020 v USA, západní Evropě, Turecku, Íránu a Indii. Tímto způsobem došli ke zjištění, že propuknutí choroby nezávisí na místě, kde člověk žije, a že k ní může dojít během první psychiatrické epizody mladšího jedince, nebo u lidí trpících chronickou psychózou. Ne všechny případy jsou ovšem spojeny s poruchou duševního zdraví, na vině může být i epilepsie, užívání halucinogenních drog nebo alkoholu. Zajímavé je, že roli v tom, zda se nemoc rozvine, může hrát způsob, jímž daná osoba vnímá vlky – zda je jimi fascinována, nebo se jich bojí.
Léčba se řeší případ od případu
Klinická lykantropie se léčí případ od případu. „Klinická lykantropie je lékařská diagnóza, a proto by měla být řešena především v ordinacích psychiatrů a dalších odborníků z oblasti duševního zdraví. Psychoterapie může hrát podpůrnou roli, zejména v dlouhodobé péči, ale farmakologická léčba je často nezbytná pro stabilizaci stavu. Psychoterapeutický přístup je pak zaměřen na práci s realitou, podporu pacientova náhledu na nemoc a rozvoj strategií pro zvládání bludů a halucinací,“ informuje Mgr. Hostovská.
Někdy mohou pomoci antidepresiva, léky na regulaci nálady nebo antipsychotika, to v případě, že je na vině deprese nebo maniodepresivní psychóza. Autoři studie, jejíž výsledky spojují poruchu s obstrukční spánkovou apnoe, došli k závěru, že by lékaři u pacientů měli hledat a léčit základní neurologické problémy. Odborníci se nicméně shodují v tom, že je zapotřebí provést mnohem více výzkumů, aby se přišlo na to, jak choroba vzniká a jak se dají její symptomy regulovat nebo léčit.
„Podpůrná psychoterapie pacientů, kteří onemocněli psychózou, vyžaduje specifický přístup. Klíčová je empatie, trpělivost a respekt k pacientovu prožívání, i když se nám může zdát bizarní nebo nesrozumitelné. Důležitý a zásadní pro spolupráci je navázaný bezpečný vztah mezi terapeutem a pacientem a nehodnotící prostředí, ve kterém může pacient postupně zkoumat své vnitřní prožívání a hledat způsoby, jak se s ním vyrovnat. Důležitá je také spolupráce s rodinou a dalšími odborníky. Jako psychoterapeuti jsme pak jedním dílkem komplexní péče, kterou takový pacient potřebuje,“ uzavírá Mgr. Hostovská.
Související…
Reklama
