V Česku máme vynikající systém zdravotní péče, díky kterému se neustále zvyšuje průměrný věk dožití. Zároveň se ale snižuje porodnost: v roce 2008 se v Česku narodilo 120 000 dětí, v roce 2024 to už bylo ale pouze 82 000 dětí. Matematika je neúprosná: Populace stárne a Česko se bude muset vyrovnat s problémy, které s tím souvisí. Flowee o tom hovořilo s Jakubem Hlávkou, vedoucím Institutu pro zdravotní ekonomii, politiku a inovace.
Jak rychle u nás populace stárne?
V posledních letech narůstá absolutní počet i podíl obyvatel nad 65 let věku, z 2 miliónů v roce 2016 na dnešní 2,3 milióny (tedy již asi 20 % populace). Nejrychlejší nárůst začne za 10 let, kdy bude do penze odcházet velmi silná generace dnešních padesátníků, tzv. Husákových dětí. V roce 2035 bude podíl seniorů v naší populaci dosahovat asi 23,1 % a v roce 2050 přes 27 %, kdy jich bude přes 2,9 miliónů. Zároveň se již nyní zmenšuje počet obyvatel a klesá počet i podíl lidí v aktivním věku, kteří celou ekonomiku táhnou kupředu. To je velké riziko na všech frontách a po roce 2030 můžeme zažívat hodně těžké období, pokud s tím nezačneme něco dělat.
Jakub Hlávka
Ředitel Institutu pro zdravotní ekonomii, politiku a inovace Masarykovy univerzity, poradce prezidenta ČR pro zdravotnictví a klinický docent na University of Southern California v Los Angeles. Založil a vede rovněž Iniciativu pro efektivní zdravotnictví.
Demografická data jsou neúprosná – věk dožití stoupá, porodnost klesá, ekonomika úpí. Roste počet seniorů, klesá počet lidí v produktivním věku, kteří plní státní kasu. Má Česko plán, jak to zvládnout, nebo prostě čekáme na kolaps?
Dlouhodobě nás mohou zachránit dvě věci: zlepšení zdraví starší populace, která nebude v takové míře vyžadovat zdravotní a sociální péči a bude schopná déle pracovat a méně potřebovat zařízení dlouhodobé péče. Kromě toho také můžeme zvýšit efektivitu zdravotního systému, aby s relativně méně lidskými a finančními zdroji dokázal zabezpečit větší segment seniorů, kteří mají specifické zdravotní potřeby. To bude vyžadovat posílení oborů, jako je například geriatrie, paliativní péče a péče v sociálně-zdravotním pomezí, která mimo jiné pomáhá lidem zůstávat déle v domácím prostředí, investice do primární péče a podporu nových technologií, které mohou zvýšit efektivitu péče. Byť se zdá, že to nepomůže, dlouhodobě bych také doporučil podporovat porodnost, neboť za 20 let by nám to mohlo velmi pomoci překonat velmi náročné období vrcholící demografické křivky s největším podílem seniorů na populaci. Bohužel ale trend v celém západním světě není pozitivní.
Jaké změny budou muset nastat v důchodovém systému, aby byl udržitelný třeba za 20 let? Můžeme to ufinancovat ze stejných zdrojů, nebo budeme muset najít nové?
Je jisté, že téměř každý by si měl již nyní šetřit a rozumně investovat na důchod, stát to bude zvládat spíše v minimalistické míře. Klíčové bude proto zajistit, že se část z nich nepropadne do chudoby a vyloučení, které by mohlo vést k preventabilní mortalitě a dalším problémům.
Velké výzvy čekají také zdravotní systém. Drtivou většinu zdravotní péče potřebují (logicky) zvláště senioři. Máme dostatek personálu, lůžek? Jak jsme na tom se systémem domácí péče?
Největší deficity jsou v oblasti následné a dlouhodobé péče, kde nám chybí kolem 15 tisíc lůžek a podobný počet pečovatelů. Naopak máme velmi extenzivní akutní lůžkovou péči, tedy velký počet nemocnic a lůžek v nich, které by se částečně mohly transformovat podle potřeb stárnoucí populace do zařízení jednodenní, následné a dlouhodobé péče. Čím dřív začneme, tím méně to bude bolet. Domácí péče je zatím velmi nerovnoměrně dostupná a zejména v oblasti mobilní paliativní a hospicové péče jsme na tom spíš špatně, až na pár výjimek.
Klíčové je pracovat s lidmi, kterým je kolem 40 a 50 let věku a mají možný náběh na chronická onemocnění – například jim pomoci snižovat obezitu, která vede k mnoha problémům, nebo pracovat na snižování vysokého krevního tlaku a cholesterolu. Rovněž je klíčové nemoci diagnostikovat včas, aby měly co nejlepší prognózu a nejnižší náklady.
Čekají nás velmi složitá politická rozhodnutí, která mohou mít zásadní důsledky, zvláště v okamžiku, kdy senioři budou rozhodovat volby. Nebojíte se toho, že rizikovost takového rozhodnutí (a téměř jistý negativní dopad pro toho, kdo jej bude činit) může být pro celý systém kritickou komplikací?
Pokud se senioři budou bát budoucnosti, je riziko, že budou volit populisty, kteří situaci ale samozřejmě nevyřeší. Ale pokud se najdou politické strany, které rozumně vysvětlí, jak se se stárnutím můžeme vypořádat, věřím, že racionální hlasy převládnou. Koneckonců to není v zájmu jen seniorů, ale i jejich dětí a vnoučat, aby se zdravotní a sociální systémy podařilo udržet na co nejvyšší úrovni – bez nich se zátěž péče začne víc a víc odrážet v poklesu produktivity lidí v aktivním věku, kteří se budou muset více starat o své rodiče.
Velmi důležitou roli při snižování nákladů bude hrát prevence a podpora zdravého stárnutí. Jak chceme motivovat seniory ke zdravému životnímu stylu, ke kterému – a to si přiznejme – má Česko přece jen docela daleko?
Klíčové je pracovat s lidmi, kterým je kolem 40 a 50 let věku a mají možný náběh na chronická onemocnění – například jim pomoci snižovat obezitu, která vede k mnoha problémům, nebo pracovat na snižování vysokého krevního tlaku a cholesterolu. Rovněž je klíčové nemoci diagnostikovat včas, aby měly co nejlepší prognózu a nejnižší náklady. A pak je také klíčové vytvářet dobré prostředí pro zdravý život, a to například zlepšováním kvality veřejného prostoru, dostupnosti sportovních a jiných volnočasových zařízení, snižováním bariér u zdravých potravin a částečným zvýšením u těch méně zdravých, hlavně u dětí, které si formují návyky na celý život. Musí to být celospolečenská priorita a nelze spoléhat na to, že pouhým moralizováním dosáhneme kýženého výsledku.
Česko má potenciál být jednou z nejlepších zemí k životu na světě. Pokud se nám podaří udržet solidaritu a udržitelnost sociálních a zdravotních systémů, budeme dobrým místem k životu nejen pro seniory, ale i pro jejich potomky.
Máme vůbec plán B? Máme reformy a politické subjekty, které jsou ochotny je prosadit? Teď nemám na mysli předvolební sliby, ale reálné návrhy. Co by se mělo podle odborníků změnit?
Je pravda, že zatím se toto řeší hodně povrchně a politické strany deklarují obecnou podporu zdravotní prevenci, ale promyšlené kroky zatím navrhují spíše málokteří politici. Ve Skandinávii se lidé dožívají o téměř 10 let delšího věku bez chronických onemocnění, to by měla být meta, ke které bychom měli dospět. Doufám, že v letošním roce se jim podaří zapojit více odborníků do diskuzí o tom, co můžeme udělat, a že si uvědomíme, že zdravější populace by měla být priorita napříč politickým spektrem. Času nezbývá hodně, a pokud se to v dalších 5 letech nepodaří, čekají nás dost významné společenské tlaky na změnu. To může ohrozit i naši demokracii, pokud politici nenabídnou řešení.
Jaké nové daně nás čekají kvůli stárnutí populace? Budeme platit vyšší odvody, nebo se stát pokusí reformovat celý systém?
To je těžké předvídat. Ale vyšší zdanění práce bude další brzdou naší ekonomiky, tedy bych se k němu nedoporučoval uchylovat. Musíme velmi rychle začít pracovat na zvýšení efektivity zdravotního a sociálního systému a zároveň podporovat lepší zdraví napříč všemi generacemi. Ale je pravda, že každá bohatá země dává víc a víc zdrojů zdravotní péči, průměrně o dvě až tři procenta HDP více než my, tedy i u nás existuje prostor pro navýšení celkového objemu prostředků, které financují tento sektor. Nicméně bez strukturálních reforem by se mohlo jednat o vyhozené prostředky. Je otázkou, jestli by to měly financovat daně nebo jiné zdroje – například v oblasti vyšší spoluúčasti bych byl extrémně obezřetný, aby to nenapáchalo více škody než užitku.
Může nastat situace, že stát nebude mít na důchody v takové výši, aby seniorům zajistily důstojné žití. Mají si lidé začít spořit na důchod? A budou mít senioři vůbec kde pracovat?
Klíčové není mít jen dobrý důchod, ale být co nejvíc soběstačný a aktivní. Stárnoucí populace bude znamenat větší poptávku po pracovní síle, například ve formě částečných úvazků, tedy určitě nebude problém najít zaměstnání, pokud o to bude zájem. Rovněž bude klíčové zapojit mladší seniory do péče o ty starší, aby nám lidé v aktivním věku neodcházeli z pracovního procesu. Pro budování vlastních zdrojů na stáří je nejlepší čas nyní, hlavně u lidí, kterým je méně než šedesát a nevědí, jestli jim penze pokryjí všechny náklady v důchodovém věku. V USA i dalších zemích se na státní penze moc nespoléhají, ale je to jisté minimum, které zabraňuje propadu do největší chudoby.
Co se stane, když se budeme topit v tahanicích a půtkách a nic neuděláme?
Česko má potenciál být jednou z nejlepších zemí k životu na světě. Zatím patříme ještě do druhé ligy, přeci jen jsou před námi mnohé země na sever a západ od nás, ale jejich náskok již není tak velký. Pokud se nám podaří udržet solidaritu a udržitelnost sociálních a zdravotních systémů, budeme dobrým místem k životu nejen pro seniory, ale i pro jejich potomky. To za to velké úsilí, které je před námi, myslím stojí.
Reklama
foto: Profimedia
