„Vždy jsem svoji roli vnímal jako klíčový prvek holistického přístupu k léčbě, který zahrnuje nejen fyzické, ale také duchovní a emocionální potřeby pacientů,“ říká Zbyšek Jonczy, který se kaplanské službě věnuje od roku 2008. „Pacientům především nasloucháme. Tito lidé nepotřebují rady, ale blízkost člověka, který je vyslechne. Často jsme více uchem než ústy,“ dodává.
Zbyšek Jonczy (69 let)
Pochází z Českého Těšína a do svých třiceti let žil na Ostravsku. Vystudoval evangelickou teologii a po mnoho let působil jako farář. Od roku 2008 se věnuje práci nemocničního kaplana, kde pacientům poskytuje duchovní podporu v těžkých životních situacích. (foto: Profimedia) Je ženatý, má dva syny a tři vnoučata. Vedle své práce se aktivně věnuje hudbě – hraje na kytaru v country skupině, kde také zpívá a skládá hudbu i texty. Velkou část volného času tráví v přírodě, především formou trampingu. Při svých cestách natáčí videa, která sdílí na YouTube.
Kaplani se v nemocnicích setkávají s pacienty, kteří se například ptají:
- Proč se to stalo zrovna mně?
- Má moje nemoc nějaký smysl?
- Bojím se smrti, můžete mi pomoci?
- Jak mohu hovořit o svých obavách s rodinou?
- Chtěl bych se usmířit se svými blízkými, co pro to mohu udělat?
Mnozí pacienti, kteří prožívají těžkou nemoc, se obracejí k hlubším otázkám smyslu života a smrti. Kaplan jim pomáhá hledat odpovědi, aniž by vnucoval jakoukoli víru. Mnohdy jen svou přítomností poskytuje pocit klidu a bezpečí, což je nesmírně důležité zejména pro pacienty v terminálním stádiu. „Často také sloužíme tichou přítomností, kdy pacient umírá, a my jsme s ním a držíme ho za ruku,“ popisuje Jonczy.
Duchovní podpora zlepšuje psychickou i fyzickou pohodu
Kvalitní duchovní provázení může zmírnit úzkosti, stres a pocit osamělosti. „Vědomí, že má pacient duchovní podporu, mu může poskytnout pocit naděje, která ho motivuje k aktivnějšímu zapojení se do léčby,“ vysvětluje Jonczy. Psychická pohoda totiž posiluje imunitní systém a existují i studie, které ukazují, že spirituální rozhovor může mít dokonce analgetický účinek – tedy zmírňovat bolest.
Lidská psychika má obrovský vliv na průběh nemoci i proces hojení. Strach a stres vyvolávají napětí v těle, zhoršují spánek a mohou oslabit imunitní systém, což má přímý dopad na zotavení pacienta. Kaplanská služba pomáhá tyto negativní faktory zmírnit.
„Naděje nemusí znamenat fyzické uzdravení, ale může znamenat klid, smíření, přijetí situace nebo nový pohled na život,“ vysvětluje Jonczy. Kaplani také pomáhají pacientům, kteří se cítí osamělí nebo se obávají smrti. Když člověk cítí, že není sám, lépe zvládá léčbu a má větší psychickou pohodu.
Zdravotníci se na nás obracejí nejen kvůli pacientům, ale i kvůli sobě samým. Jejich práce je psychicky velmi náročná a někdy potřebují někoho, kdo jim pomůže se se situací vyrovnat.
Kaplani se také snaží zajistit, aby měl pacient přístup k úplným a srozumitelným informacím, přestože nejsou oprávněni sdělovat lékařské diagnózy. Pokud jsou součástí multidisciplinárního týmu, mohou pomoci pacientovi porozumět jeho situaci a zpracovat jeho emoce. Nemocniční kaplani mohou využívat různé metody – od rozhovoru přes meditaci až po modlitbu, pokud si ji pacient přeje.
Kaplan v paliativním týmu: Podpora pro pacienty i pro zdravotníky
V posledních letech se rozvíjí činnost paliativních týmů, které se starají o pacienty v terminálním stádiu nemoci. „V oficiálních doporučeních jsou běžně zahrnuti lékaři, sestry, psychologové, případně fyzioterapeuti, ale na kaplany se často zapomíná. Možná proto, že nejsou hrazeni ze zdravotního pojištění,“ upozorňuje Jonczy.
Přesto se kaplani stávají nepostradatelnou součástí paliativní péče. Pomáhají nejen pacientům a jejich rodinám, ale také vyčerpanému personálu, který denně čelí stresu a složitým etickým rozhodnutím. „Zdravotníci se na nás obracejí nejen kvůli pacientům, ale i kvůli sobě samým. Jejich práce je psychicky velmi náročná a někdy potřebují někoho, kdo jim pomůže se se situací vyrovnat,“ upřesňuje.
V zahraničí jsou kaplani běžnou součástí týmů duševní hygieny ve zdravotnictví a pomáhají předcházet vyhoření u zdravotnického personálu. V českých nemocnicích tato podpora zatím není dostatečně rozvinutá, ale postupně se rozšiřuje. „Kaplan může sehrát také důležitou roli i v pozůstalostní péči o rodiny pacientů,“ dodává Jonczy.
Kaplanství není jen pro věřící
Ačkoli nemocniční kaplani jsou v Česku vysíláni křesťanskými církvemi, jejich služby nejsou určeny pouze pro věřící. „Setkáváme se s muslimy, židy, buddhisty i s lidmi, kteří se nehlásí k žádné víře. Naším úkolem není někoho obracet na víru, ale podpořit ho v tom, co mu nejvíce vyhovuje,“ vysvětluje Jonczy.
Související…
Reklama
V některých zemích už fungují humanitní kaplani, kteří nejsou spojeni s žádnou konkrétní církví, ale zaměřují se na obecnou spiritualitu a psychickou podporu. V Česku jsou nemocniční kaplani zatím spojeni s církvemi, ale jejich práce je otevřená všem – bez ohledu na víru nebo životní přesvědčení. Podporují pacienty podle jejich vlastních potřeb a přesvědčení, nevnucují žádné náboženské názory a respektují každého, ať už věří v cokoli, nebo vůbec v nic.
Nejistá budoucnost kaplanské služby
Kaplanská služba v nemocnicích Krajské zdravotní se ukázala jako důležitá součást péče, která pomáhá nejen pacientům, ale i jejich rodinám a zdravotnickému personálu. Poskytuje psychickou oporu v nejtěžších životních chvílích, zmírňuje strach, osamělost a přináší naději. Přestože si ji pacienti i zdravotníci stále více váží, její budoucnost zůstává nejistá.
Hlavní výzvou zůstává financování, protože kaplani nejsou hrazeni ze zdravotního pojištění a nemocnice obecně často váhají s jejich zaměstnáváním na plný úvazek. Dalším problémem je nedostatek mladých lidí, kteří by chtěli pokračovat v této službě. „My starší brzy odejdeme, a pokud nebudou mít mladí odpovídající podmínky, kdo bude pokračovat?“ ptá se Zbyšek Jonczy.
Inspirací by mohla být kaplanská služba ve věznicích a v armádě, kde je financování zajištěno transparentně, a kaplani mají stabilní zázemí pro svou práci. Otevřenou otázkou zůstává, zda se i zdravotnictví podaří nastavit systém, který zajistí dostatek kaplanů a odpovídající podmínky pro jejich práci.
Ať už se situace v budoucnu vyvine jakkoli, jedno je jisté – kaplani jsou nepostradatelnou součástí nemocniční péče. Jejich práce pomáhá pacientům nalézt klid, smířit se s nemocí, rozloučit se s blízkými nebo jen nebýt v těžkých chvílích sami. I když jejich role zůstává v mnoha ohledech neviditelná, jejich přítomnost znamená pro mnoho lidí oporu, úlevu a naději v těch nejtěžších chvílích života.
