Společenské normy se v průběhu let změnily. Svátost manželská, která je trvalá a ke které partneři jako ke svátosti přistupují, je vzácná. Spolu s tím, jak přibývá rozvodů, ubývá touhy mladých uzavírat sňatky a mnoho dětí se rodí do volných svazků, se tedy mění i pohled na děti narozené mimo manželství.
Příležitostné děti
V minulosti byly nemanželské děti často považovány za „nechtěné“, nebo dokonce za „hanbu, černou ovci rodiny“. Vžila se pro ně řada hanlivých označení a pejorativních termínů jako například „bastard“, „sebranec“ či „parchant“. V moderní době se pak pro ně vžil i termín „kukačka“, protože tito ptáčci jsou pověstní kladením svých vajec do cizích hnízd, aby se nemuseli o ptáčata starat.
A právě takové výrazy odrážely negativní společenské vnímání a předsudky, které se propisovaly v omezeních k dědickým nárokům dětí či jejich přístupu ke vzdělání – například ve viktoriánské Anglii byly nemanželské děti zcela vyloučeny z mnoha sociálních a ekonomických příležitostí.
Reklama
V českém kontextu se také tato stigmatizace projevovala i v oficiálním jazyce. Termíny jako „nelegitimní“ nebo „příležitostné“ děti byly běžné a nesly silně pejorativní nádech. Ani dnes, když žijeme v otevřenější společnosti, se stigma spojené s nemanželskými dětmi zcela nevytratilo. Zvláštní ale je, že nejvíce zlé jsou na sebe děti samotné.
Polovina novorozenců je ze soužití „na psí knížku“
Podle Eurostatu se ve světě počet dětí narozených mimo manželství zvyšuje. Například v USA je to přes 40 %, ze států Evropské unie obsadily v roce 2022 pomyslné stupně vítězů Francie s více než 65 %, Portugalsko se 60 % a Bulharsko, kterému k dosažení šedesátiprocentní hranice chyběla desetina procenta. Naopak nejméně nemanželských novorozenců přišlo na svět již tradičně v Řecku, „pouhých“ 19,2 %.
V České republice se tento podíl blíží k 50 %. Tento trend odráží změny v postojích ke vztahům, manželství a rodičovství a stále stoupá, přestože se podle dat Českého statistického úřadu v posledních letech dětí rodí obecně méně. „Podíváme-li se na období zhruba posledních pěti let, tak ta čísla jsou podobná. V roce 2022 se z celkového počtu necelých sto tisíc živě narozených dětí narodilo 48 872 mimo manželství,“ uvedl mluvčí ČSÚ Jan Cieslar.
Dopad stigmatizace na psychiku
I když na děti narozené mimo manželství společnost obecně nepohlíží tak jako v minulosti, jakési stigma může přetrvávat na osobní úrovni. V sociálních interakcích, školním prostředí, či dokonce ve zdravotní péči mohou tyto děti nebo jejich rodiče čelit diskriminaci či kritice rodiny nebo okolí.
„Já sama jsem nemanželské dítě, naši se brali, až když mi bylo asi sedm. Ani já se do manželství nijak nehrnu, je to jen formalita, která navíc stojí spoustu peněz, kdybychom ji udělali tak, jak si přejeme. Možná se někdy vezmeme, svatba je u nás téma, ale není to prostě priorita. První by určitě bylo miminko, pak dům a potom uvidíme,“ vysvětluje své rozhodnutí dvaatřicetiletá Katka H. z Prahy. Podle ní to není vůbec důležité ani pro dítě.
Ačkoli se společenské postoje mění, dědictví minulých generací stále ovlivňuje způsob, jak se na nemanželské děti pohlíží.
Psychologové ale vidí věc jinak a upozorňují, že stigma může mít hluboký vliv na duševní zdraví dětí. „Děti, které cítí, že jsou jiné nebo vyloučené kvůli nějakému společenskému stigmatu, mohou trpět sníženým sebevědomím, úzkostmi a depresemi. Pokud je dítě opakovaně konfrontováno s otázkami typu ,Proč nemáš tátu?‘, může to vést k internalizaci pocitu, že je něco ,špatně‘. Tyto pocity pak mohou přetrvávat i v dospělosti,“ uvádí doktorka Susan Goldbergová, odbornice na dětská traumata z University of Toronto s tím, že stigmatizace má dlouhodobý dopad na vztahy dětí a jejich schopnost budovat zdravé sebevědomí.
Podle psycholožky Jane Smithové je stigmatizace často subtilní, ale přesto hluboce zakořeněná. „Je to například očekávání, že dítě vyrůstající v neúplné rodině bude mít problémy s chováním, nebo že matka samoživitelka nemůže být dostatečně kompetentní,“ uvádí. „Ačkoli se společenské postoje mění, dědictví minulých generací stále ovlivňuje způsob, jak se na nemanželské děti pohlíží.“
„Pro dítě je takový vztah méně výhodný než klasická rodina, protože takový vztah se dá snáze zrušit,“ uvedl klinický psycholog Karel Humhal pro TV Nova.
Není to o „papíře“
Jedna z nejlepších cest, jak pochopit vliv stigmatizace, je naslouchat těm, kteří ji zažívají. Například Anna Holá, dnes 28letá žena, vzpomíná: „Když jsem byla malá, často jsem slyšela poznámky typu: ,Tvůj táta vás asi nechtěl.‘ To mi zůstalo v hlavě dlouho a dlouho jsem se s tím vyrovnávala. Lidi si často myslí, že když nejste manželé, nejste dobří rodiče. Přitom já jsem měla lásku i stabilní domov, což je nejdůležitější.“
Musíme se zaměřit na osvětu a ukázat, že rodinné struktury jsou dnes různorodé a žádná není méně hodnotná než jiná.
Ve Flowee jsme se rozhodli udělat malou anketu mezi školáky. Z 10 dotázaných dětí byly 4 z rodin, kde rodiče nebyli manželé. „Nikdy jsem to neřešila, táta je táta a máma je máma. Máme se rádi. Je mi úplně jedno, že se maminka jmenuje jinak, máme jen dvě jména na schránce. Vůbec nepociťuju, že by bylo něco špatně. Kamarádky rodiče jsou manželé, ale maminka si taky nechala své jméno,“ řekla nám třináctiletá Martina. A podobně na tom je i Petr, její dvanáctiletý spolužák. „Naši se nevzali, protože si nemysleli, že je to potřeba, táta už ženatý byl. Jsou spolu, žijou spolu. Spíš je trochu problém, že táta je z Maroka. Žije ale tady a má i práci, žije tu už dlouho, ještě než se s mámou poznali. Nikdo se nikdy nepozastavoval nad tím, že naši nejsou manželé, občas ale slyším narážky na to, že je, jak bych tak řekl, z jiné země...“
Role společnosti a médií
Na to, jak se společnost chová k určitým (nejrůznějším) skupinám lidí, utvářejí názor i média. Právě ta hrají klíčovou roli při utváření pohledu i na nemanželské děti, stejně jako knížky a filmy. Zatímco moderní filmy a seriály často zobrazují různorodé rodinné struktury, romantizované verze „nešťastných nemanželských dětí“, často podle knižní předlohy z minulých století, mohou příběhy zkreslovat.
Rodiče často uvádějí, že k udržování stigmatizace přispívají zastaralé názory některých institucí a jednotlivců. Třeba socioložka Emily Carterová z Londýnské univerzity navrhuje, že klíčem k překonání stigmatizace je změna veřejného diskurzu. „Musíme se zaměřit na osvětu a ukázat, že rodinné struktury jsou dnes různorodé a žádná není méně hodnotná než jiná.“ Pozitivní zobrazování nemanželských rodin v médiích pomáhá rozbíjet stereotypy a zvýšit přijetí těchto pestřejších rodinných modelů.
Každopádně je společenská stigmatizace nemanželských dětí dědictvím minulosti. Dnešní nemanželské děti rozhodně nemusí být „nechtěné“, jen jejich rodiče měli právě na práci něco důležitějšího než utrácet desetitisíce za svatbu, která by byla společensky přijatelná. Nebo prostě považují oddací list za pouhý papír, který jim věrnost ani spokojenost ve vztahu nezaručí a hypotéku nezaplatí...
