fbpx

Prostě začnu pracovat a něco z toho vznikne. Afantazie mě omezuje, ale nezastaví, říká Petra 2 fotografie
Petra Dzvoniková. (zdroj: se svolením Petry Dzvonikové)

Dovedete si představit, že si nedovedete vůbec nic představit?

Zveřejněno: 28. 5. 2024

Většina lidí si v hlavě umí představit nejrůznější obrazy – vzhled jablka, podobu své kuchyně či úsměv na tváři svého dítěte. Ale ne každý to dokáže. A mezi ně patří i Petra Dzvoníková, která považuje za naprosto nepředstavitelné, že si ostatní lidé dokážou v hlavě vytvářet obrazy.

Afantázie je pro většinu lidí něco naprosto nepředstavitelného. Jak byste ji popsala?

Stejně jako je pro ostatní afantázie nepředstavitelná, je i pro mě nepředstavitelné umět si něco znázornit. Pokud trpíte afantázií a někdo vám řekne slovo „kočka“, nepředstavíte si v hlavě vizualizaci kočky, ale pouze její koncept. Víte, že má čtyři nohy, ocas, chlupy, dvě uši, ale vizualizovat si ji nedokážete.

Kdy jste si poprvé uvědomila, že trpíte afantázií?

Na TikToku se mi zobrazilo video, ve kterém byly vysvětlovány různé stupně představivosti včetně afantázie. Vůbec jsem nemohla uvěřit tomu, že si někdo reálně dokáže něco představit. Druhý den jsem se na natáčení ptala lidí, jak to mají oni, a všichni si dokázali představit to, co jsem jim řekla – dokonce se je dalo poměrně jednoduše zařadit do skupin představivosti dle obrázku.

Související…

Lidé s afantazií nedokáží počítat ovečky a horory s nimi ani nehnou. Jak se jim žije?
Matouš Bárta

Někdo si představil ve vzduchu jednoduché červené jablko, někdo viděl jablko nakreslené, další si ho vybavil na konkrétním pozadí, podložce či dokonce speciálně nasvícené. Tehdy jsem pochopila, že si lidé představují věci doopravdy a ne pouze v konceptech jako já.

Jak vás to omezuje v běžném životě?

Vzhledem k tomu, že jsem svou afantázii zjistila relativně nedávno, teprve postupně zjišťuji, jaké jsou rozdíly v mém myšlení a myšlení lidí okolo mě. Vždy se mi hůř počítaly příklady z matematiky a slovní úlohy pro mě byly obrovský problém, jelikož jsem si je nedovedla představit – teď už chápu, že ostatní ano. Také si při tvůrčím procesu, což je moje práce, nedovedu předem vizualizovat, co chci vytvořit, prostě začnu pracovat a něco z toho vznikne. Zjistila jsem, že většina mých kolegů má konkrétní představu, podle které tvoří. Také když nakupuji něco do domácnosti, nedokážu si znázornit, zda se to bude k ostatním věcem hodit, dokud tam onu věc reálně neuvidím. Když jsem pořizovala kávovar, radši jsem si v mobilu otevřela fotografii kuchyně a přikládala ji k jednotlivým kávovarům, abych zjistila, který se mi bude v kuchyni hodit nejvíce.

Jaký je největší problém, se kterým se musíte díky tomuto omezení potýkat?

Nejvíc to asi vnímám kreativitě, kde mě to hodně omezuje při počátečním procesu tvorby. Ale jak už několik let říkám, já nejsem „tvůrce“, těžko se mi něco vytváří z ničeho, jsem „vylepšovač“. Z něčeho hotového dokážu udělat lepší verzi, vidím potenciální chyby, dokážu předvídat víc než ostatní lidé okolo mě. Nemyslím si, že je to díky afantázii, ale možná ano, kdoví.

Má afantázie i nějaké výhody?

Zatím mě žádné nenapadají. Kamarádka mi říkala, že díky tomu, že mám afantázii, nemám neustále nějaké představy a neslyším v hlavě hlasy jako ona. Ale není tomu úplně tak.

Mám kamarádku, která má kromě skvělé vizuální představivosti i fotografickou paměť, dost jí to závidím. Já když se snažím něco naučit, tak to buď musím logicky pochopit, nebo si to zapamatovat slovo od slova, případně mít tahák.

Mé myšlenky sice nemají obraz ani zvuk, ale stále tam jsou. Navíc jsem hyperaktivní, tudíž se mi dost těžko „vypíná mozek“ i přes absenci obrazu a zvuku.

Je pro vás náročné vědět kudy jít, když se vám někdo snaží popsat cestu?

To máte naprostou pravdu, nedokážu si to představit. Vždy si musím trasu zapsat nebo při popisu cesty sledovat mapu a teprve tehdy se dokážu zorientovat, případně se řídím něčím hmatatelným. Není ovšem pravda, že lidé, kteří trpí afantázií, mají špatný orientační smysl, jen využívají jiné orientační „tools“ než lidé, kteří mají vizuální představivost.

Máte potíže s usínáním? Dokážete třeba „počítat ovečky“?

To je skvělá otázka. Potíže s usínáním skutečně mám, neboť má hlava jede neustále na plné obrátky a běžné „uspávací metody“ jako počítání oveček na mě nefungují. Vždy to pro mě byl pouze vzdálený koncept, myslela jsem si, že je to metafora, a teprve v mých třiceti letech se dozvídám, že lidé si ty ovečky reálně představují. To mi přijde šílené. Já jsem jen počítala a za každým číslem jsem si dosadila slovo ovečka. Ale většinou mě jen rozčílilo, že u toho neusnu. Pokud se potřebuji uklidnit a připravit ke spánku, většinou si pustím řízenou meditaci. Samozřejmě ne takovou, při které si mám představovat, že jsem někde na pláží, ale takovou, která popisuje, jak se mé tělo postupně uvolňuje. To je pro mě uchopitelné.

Zdají se vám sny?

Ano, sny se mi zdají takové, že mám pocit, že jsem v realitě. Vidím je tedy tak, jako by se děly ve skutečnosti.

Spousta lidí si při studiu pamatuje informace díky tomu, že je vidí napsané nebo barevně zvýrazněné. Učí se vám v souvislosti s afantázií hůř?

Myslím, že ano. Mám kamarádku, která má kromě skvělé vizuální představivosti i fotografickou paměť, dost jí to závidím. Já když se snažím něco naučit, tak to buď musím logicky pochopit, nebo si to zapamatovat slovo od slova, případně mít tahák.

afantazie 2

Petra Dzvoniková.


Jinak jsem bez šance, není možné, že bych si v mysli dokázala otevřít sešit a nahlédla, co je tam naspané, jak často říká má kamarádka. Ale samozřejmě chápu, že ona je výjimečný případ a většina lidí to takto nemá. Každopádně mi velmi pomáhá učit se v kruhu kamarádek, opakovat si věci nahlas a spojovat si jednotlivé události s něčím anekdotickým.

Dá se na afantázii nějak pracovat? Zmírnit ji nebo vyléčit?

Nevím o tom, že by to bylo možné.

Je pro vás náročné čtení knih, když si děj a situace v nich popsané nedokážete představit?

Náročné je to pro mě pouze tehdy, když mě děj nebaví, jinak čtu velice ráda. Jen si tedy nepředstavuji v hlavě to, co čtu, a je pro mě fascinující, že ostatní lidé to dělají automaticky. Například při četbě Harryho Pottera jsem si nikdy nedokázala znázornit to, co jsem četla, ale když jsem poprvé viděla film, věděla jsem, že Harry z knížky vypadal jinak, protože měl mít zelené oči a být hubený, což Daniel Radcliffe nesplňoval. Představu jsem tedy neměla, ale věděla jsem, že realita se neshodovala s popisem v knize.

Ovlivňuje vaše afantázie to, jakým způsobem cítíte strach?

To bych úplně neřekla. Mám velmi silně rozvinuté emoční cítění a strach si spojuji především s emocí. Nemusím si tedy nic představovat. Je ovšem pravda, že spousty věcí, kterých se bála kamarádka, jsem se já nebála, neboť jsem si je nevěděla vizuálně představit. Ale asi je to pro mě méně děsivé, kdoví. Vlastně je to celkem praktické.

Prožíváte jinak strašidelné filmy nebo knihy?

To si nemyslím, emočně mě to dokáže zasáhnout úplně stejně jako někoho, kdo má vizuální a zvukovou představivost.

Může se člověk trpící afantázií stát návrhářem?

Myslím, že ano, pokud se naučí pracovat „v procesu“, stejně jako pracuji já. Musí být smířený s tím, že něco vznikne až v průběhu tvorby, a ne podle předem stanovené představy. Ale pro člověka s afantázií je to naprosto přirozené, spousta z nás ani většinu života netuší, že tuto vlastnost máme, takže samozřejmě umíme tvořit, jen jiným způsobem než ostatní. Mnoho lidí s afantázií má tvořivé povolání – včetně mě.

 

foto: se svolením Petry Dzvonikové, zdroj: Autorský článek

Tipy redakce

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...