Představte si tu tragédii! Malý Honzík, dnes tedy spíše Maxík nebo Matyáš a Nelinka či Sofinka, sotva sfoukli dvě svíčky na narozeninovém dortu, a už jsou předáni „do péče systému“! Skandální, že? Pokud jste totiž v Česku maminkou, která se rozhodne vrátit do práce a dát své dítě do „jeslí“ dřív, než umí zpaměti odříkat díla Karla Čapka, tíhu společenského odsouzení možná dobře znáte.
„Fakt? Tvůj syn chodí do jeslí? Kolik mu je, dva? No to já bych nemohla,“ poslouchala jsem i já pokrytecké povzdechy a výkřiky celé galerie maminek a babiček v parku, když pozorovaly svá vnoučata, matlající se v písku. Jenomže já babičku neměla a musela jsem se o nás postarat. A takových nás je spousta.
Představa, že by matka nebo rodič obecně (protože i otců samoživitelů přibývá) mohl svěřit své dítě cizím lidem (profesionálně prověřeným, milujícím cizím lidem, ale přece jen, někomu jinému) tak brzy, se často setkává s odsouzením. Zatímco v mnoha zemích je zcela běžné, že matky jdou pár týdnů po porodu normálně do práce, a o děti se tak musí postarat někdo jiný – většinou babička, profesionální chůva anebo nějaké dětské skupiny typu našich dřívějších jeslí, u nás se na matku, která není s dítětem doma jako kvočna, ideálně do tří let jeho věku, dívají jako na matku – saň.
Dvě strany jedné mince
Potřeba rané péče o děti je dána několika faktory, včetně ekonomických podmínek, struktury rodiny a zaměstnanosti rodičů. V České republice umožňuje rodinná politika vlády matkám či osobám, které o děti pečují, „zůstat doma“ až tři roky s částečným odměňováním (tzv. rodičovský příspěvek). Ne všechny rodiny si však mohou dovolit žít ze sníženého příjmu a ne všechna zaměstnání nabízejí flexibilitu nebo jistotu návratu po delší nepřítomnosti.
Související…
Reklama
Péče o děti v raném věku mimo domov nabízí ale mnohem víc než jen možnost pro rodiče pracovat. I děti z ní mohou těžit, tedy alespoň podle nás. Děti se socializují, naučí se spoustu nových věcí a jejich vývoj mimo rodičovskou náruč získá další rozměr. Programy, které se věnují dětem již od jednoho roku, jsou u nás navrženy tak, aby podporovaly kognitivní, emocionální a sociální rozvoj v odpovídajícím prostředí. Jenže pak narazíte na ten názor, že jste „strašná matka“.
Diskuse na toto téma většinou ukážou, jak moc se názory liší. Ovšem jinak se na tento problém dívá zajištěná „matka na plný úvazek“, která si v klidu může sedět v domě, nezřídka s bazénem, protože manžel skvěle vydělává, a jinak rodič, který je na zajištění životních potřeb sebe i svých dětí sám. Svěřit dítě do rukou školených odborníků, většinou za nemalé peníze (ceny se pohybují od cca 2500 Kč po desetitisícové částky za docházku do soukromých zařízení, v případě cizojazyčných i více), je v české kotlině až příliš často považováno pomalu za zločin. Zvláštní, že?
Matky saně?
„Můj syn se narodil mimo Evropskou unii. Navíc jsem se živila sportem, takže v době těhotenství jsem nemohla pracovat tak, jako obvykle. A na dítě jsem byla hned sama,“ vypráví pro Flowee svůj životní příběh pětačtyřicetiletá Sabina. „Musela jsem začít vydělávat. Z Čech, kde jsem nežila, jsem sice rodičovský příspěvek později měla, ale já potřebovala do práce co nejdřív. Můj syn tedy chodil do jesliček, které vedly moc fajn holky. Byly tam děti od roku a půl až do pěti let, se spoustou ,tet‘ a syn tam byl opravdu spokojený. Nikdy neplakal, a to jsem tam ze začátku ještě dvakrát za dopoledne na kole jela, abych ho nakojila. Nikdo se na mě nedíval zle, dokud jsme se nevrátili do Čech. Tam jsem hledala dětskou skupinu a zjistila, že buď budu platit hodinově, anebo si najdu soukromé ,jesle‘, na které jsem ale neměla. Navíc se na mě i kamarádky koukaly divně, jako že se chci syna zbavit.“
Sabina není jediná. Rozhodnutí zapsat dítě do jeslí nebo školky před dosažením tří let věku, kdy je to obvyklá praxe, je leckde málem tabu. Zejména v zemích, jako je ta naše, česká, kde kulturní a společenská očekávání ohledně rodičovství mohou matky silně zatěžovat. Tedy nejen rodičovství, ale i v něčem stále zkostnatělé pohledy na úlohu matky a ženy v domácnosti.
V Británii do jeslí i od tří měsíců
V jiných částech světa je toto „stigma“ méně výrazné. V mnoha západních zemích, včetně Spojených států, je umístění dětí do denní péče od útlého věku považováno za normální aspekt rodičovství. V těchto regionech je péče o děti v raném věku mimo rodinu velmi běžná, a je dokonce podporovaná. Prostě na moderní rodinu je nahlíženo jinak, stejně jako na pracující rodiče.
U batolat, která začnou chodit do jeslí ještě před dosažením dvou let, dochází podle odborníků k vysokému stresu během prvního týdne odloučení od rodičů, za devět dní je situace o dost jiná a o pět měsíců později naprosto stabilizovaná.
Odborníci na vývoj dítěte se obecně shodují, že vhodný věk pro zahájení péče o dítě v jeslích nebo mateřské škole se může výrazně lišit v závislosti na individuálních potřebách dítěte a kvalitě prostředí péče o dítě. Doktorka Kimberly Schonert-Reichlová, vývojová psycholožka, uvádí, že kvalitní programy péče o děti, které poskytují podnětné a pečující prostředí, mohou být přínosem pro děti již od šesti měsíců. Kvalita péče o děti a poměr pečujících osob k dětem jsou rozhodujícími faktory.
Například ve Velké Británii je zcela normální, že do jeslí (nursery) jsou děti umisťovány už od tří měsíců, podobně je tomu i ve Švédsku a Dánsku. Tyto země jsou známé svou progresivní politikou péče o děti a dotované služby denní péče o děti jsou zde dostupné již od útlého věku.
„Samozřejmě se v Anglii přihlíží nejen k potřebám rodiny a pracovním povinnostem, ale velkou roli hraje i připravenost dítěte. Ve Spojeném království podporují vládní směrnice jesle pro děti od tří let, ale mnoho rodičů začíná kvůli práci dávat děti do jeslí mnohem dříve. Například naše Chiara šla už ve třech měsících, museli jsme do práce,“ svěřila se Flowee Simona Kárná, která žije se svým českým manželem v anglickém Bristolu už 17 let. V případě kojenců mohou jesle v Anglii skutečně přijímat děti již od tří měsíců, ačkoli splnění tohoto požadavku vyžaduje pečlivý výběr zařízení, které odpovídá přísným normám péče.
Podle údajů britského Ministerstva práce se 76 % matek začne vracet do zaměstnání do 12–18 měsíců po narození dítěte. Pro takto malé děti jsou první možností péče o dítě prarodiče, následované jeslemi. Některé jesle v Británii nabízí péči o děti dokonce již od narození!
Zatímco u batolat, která začnou chodit do jeslí ještě před dosažením dvou let, dochází podle odborníků k vysokému stresu během prvního týdne odloučení od rodičů, za devět dní je situace o dost jiná a o pět měsíců později naprosto stabilizovaná. „Stresový hormon kortizol se u dětí během prvních devíti dnů péče o dítě bez rodičů zdvojnásobí ve srovnání s úrovní před nástupem do jeslí,“ uvádí organizace CheekyChums. Upozorňuje zároveň i na to, že jesle nejsou pro děti ve věku 1–2 let vůbec špatné. Rodičům je doporučeno, aby se po návratu z jeslí dětem více věnovali a dali jim pozornost navíc. To pak dětem pomáhá získat jejich „emocionální rovnováhu“.
Dvouleté děti jsou již na jesle připraveny mnohem lépe. Jsou samostatnější a zvídavé a mají zájem o ostatní děti. A od tří let již mohou chodit děti do školky běžně i u nás. Ale dříve? Chraň vás, nezodpovědní rodiče, ruka Páně!
Doma budeš, co jsi to za matku?!
V České republice existuje výrazné společenské stigma spojené s matkami, které dávají své děti do jeslí od útlého věku. Jejich společenské odsouzení často vychází z tradičního přesvědčení, že místo matky by mělo být v prvních letech života s dětmi (a s manželem) doma.
Ekonomické tlaky a osobní okolnosti však často vyžadují jinou akci. Například matky samoživitelky nebo matky bez jiné rodinné podpory leckdy nemají jinou možnost než spoléhat se na péči o děti v raném věku, aby mohly pokračovat v práci a zabezpečit svou rodinu. Odsudky, kterým tyto matky čelí, mohou být tvrdé. Setkávají se s názory, že jsou sobecké, nemilující, méně obětavé, nebo dokonce že své děti zanedbávají.
„U nás toto rozhodně není běžná praxe,“ říká dětská psycholožka Jelena Koutná, která se sama zasazuje o to, aby se rodičům, kteří potřebují do práce, u nás vycházelo vstříc. „Ve věku tří měsíců je dítě ještě plně závislé na matce a přechod může vyvolat stres, což vyžaduje mírné adaptační období. Já osobně nejsem proti umístění i hodně malého dítěte do dětské skupiny, ale rodiče musí důkladně zvážit, zdali to jejich dítě zvládne. A v tom jim mohu pomoci, abych dítě i je na takovou změnu připravila.“
Ve třech letech jsou děti obvykle samostatnější a zvídavější, i proto je tento věk i u nás brán za ideální pro nástup do školky. A to je pro děti skutečně dobrodružství, i když někdy jejich adaptace znamená slzy nejen v dětských, ale i rodičovských očích. Dětské skupiny a později školky pomáhají dětem naučit se jistému řádu, najdou si nové kamarády, naučí se respektovat autority a denní režim a v neposlední řadě rozvinou své sociální dovednosti a samostatnost. Připravenost každého dítěte je přitom odlišná.
Nejdůležitější je šťastné dítě
Takže až zase budete příště chtít poučovat vaši kamarádku, jak „vy byste to nikdy neudělala“, pak se zamyslete. Možná je to tak, že dává dítě do dětské skupiny ne proto, že by toužila přijít o jeho první slova nebo krůčky. Ale spíš proto, že jíst a mít střechu nad hlavou je docela fajn. A navíc Maxík ani Nelinka se zřejmě trápit nebudou. A když, tak vaše kamarádka jistě udělá maximum pro to, aby to bylo jinak.
Pokud dítě vyrůstá zdravé, šťastné a spokojené, záleží na tom, jestli se začalo učit abecedu v nějakém profesionálním zařízení, nebo u babičky na klíně? Potřeby každé rodiny jsou stejně jedinečné jako vzory na babiččiných ručně pletených ponožkách.
Ať už je to v jednom roce nebo ve třech, výběr péče o naše děti je výsadou rodičů, nikoliv společenským skandálem. Na to, kdy poslat dítě do „jeslí“ či školky, neexistuje správná a univerzální odpověď.
foto: Shutterstock , zdroj: Autorský článek
