Fascinace lidstva nesmrtelností se táhne celými dějinami a tvoří složitý spletenec mýtů, vědy a filozofie. Už starověké civilizace od Egypťanů po Číňany zasvětily hledání tajemství věčného života značnou část tehdejších zdrojů a prostředků. To pak pokračovalo s rozvojem vědy i ve středověku a dále, ať už prostřednictvím elixírů nesmrtelnosti, nebo filozofického kamene mudrců, za nimiž se plahočili alchymisté i vládcové.
Touha po nesmrtelnosti nebo věčném mládí dosáhla vrcholu v době osvícenství, které se vyznačovalo významným pokrokem ve vědě a medicíně. Výzkumy a pokusy této doby nejenže zpochybnily tradiční představy o životě a smrti, ale také vyvolaly všeobecnou fascinaci možností lidský život výrazně prodloužit.
Toto odvěké hledání něčeho, co popře běh času, se vyvíjí vlastně dodnes, přestože v současnosti používáme místo mystických spíše empirické metody. Věda a medicína se rychle rozvíjejí, aby se zabývaly hlavními příčinami stárnutí a zkoumaly možné cesty k prodloužení lidského života. Vědci i snílci pokračují ve zkoumání hranice mezi životem a smrtí.
Turritopsis dohrnii: Biologický zázrak v hlubinách oceánu
V průběhu historie se lidé snažili využívat k prodloužení života velmi hojně i přírodní zdroje. V popředí tradiční medicíny stály elixíry, byliny a lektvary, kterým se často připisovaly vlastnosti prodlužující život. Elixíry ale příliš nefungovaly. Bohatství nesmrtelnosti se totiž mohlo skrývat tam, kam lidé v minulosti neměli přístup – v hlubinách moře.
Stárnutí nemusí být pevně daný proces. Je to něco, co potenciálně dokážeme ovlivnit.
Turritopsis dohrnii, známá též jako medúza Benjamina Buttona, zaujala vědce i veřejnost svou jedinečnou schopností vrátit se po dosažení pohlavní dospělosti do stádia juvenilního polypa, což jí v podstatě za určitých podmínek umožňuje donekonečna obnovovat svůj životní cyklus. Tento proces, označovaný jako transdiferenciace, zpochybňuje naše chápání biologického stárnutí a smrti a nabízí pohled na mechanismy, které by mohly být potenciálně využity k prodloužení lidského života.
Vysvětlení signální dráhy jako ve škole
Výzkum odhalil, že stárnutí je ovlivňováno genetickými drahami, jako je „signální dráha inzulinového receptoru a FoxO“ (vysvětlíme níže), a může být modulováno faktory, jako je omezení stravy. Tento vědecký výzkum podtrhuje širší chápání stárnutí jako tvárného procesu a otevírá nové možnosti prodloužení lidského života prostřednictvím lékařských a technologických inovací.
Pokud vás také zmátl pojem „signální dráha inzulínového receptoru a FoxO“, máme vysvětlení. Jedná se o složitý proces v našem těle, který hraje v řízení stárnutí a dlouhověkosti klíčovou roli. Pro lepší pochopení si pojďme objasnit jeho jednotlivé složky.
Inzulínový receptor: Představte si inzulin jako klíč. Když jíme, naše tělo přeměňuje potravu na glukózu (cukr), která zvyšuje hladinu cukru v krvi. Inzulín se uvolňuje, aby odblokoval buňky a ty mohly tuto glukózu vstřebat a využít ji pro energii. Inzulínový receptor je jako zámek na povrchu buňky, kam se inzulín vejde. Když se inzulin na tento receptor připojí, dá buňce signál, aby glukózu vpustila dovnitř.
FoxO: Jedná se o typ proteinu, který se podílí na několika důležitých procesech v těle, včetně metabolismu, růstu buněk a jejich smrti. Proteiny FoxO mohou pomáhat chránit buňky před stresem a poškozením, které by mohly vést ke stárnutí a nemocem (a to je právě případ naší medúzy).
Turritopsis dohrnii se ve stresových podmínkách může opět vrátit ke stadiu polypa, čímž v podstatě obnoví svůj životní cyklus a vyhne se smrti.
Signální dráha: Když je inzulínový receptor aktivován inzulínem, spustí uvnitř buňky řetězovou reakci, která se nakonec může dostat až k proteinům FoxO. Tato řetězová reakce může změnit aktivitu proteinů FoxO, obvykle je vypnout. Když jsou proteiny FoxO vypnuty, může to vést ke zvýšení buněčného růstu a metabolismu, ale může to také potlačit některé jejich ochranné funkce proti stárnutí a stresu.
Zjednodušeně řečeno, tato dráha je jako systém zpráv, kdy inzulin říká tělu, aby spotřebovalo glukózu na energii, a tato zpráva může také ovlivnit, jak naše tělo zvládá procesy stárnutí.
Vědci zjistili, že zásahem do této dráhy, například omezením stravy, které snižuje hladinu inzulinu, je možné ovlivnit stárnutí a prodloužit délku života u různých organismů včetně červů, much a myší. To naznačuje, že stárnutí nemusí být pevně daný proces, ale něco, co potenciálně dokážeme ovlivnit.
Nekonečný životní cyklus Turritopsis dohrnii
Životní cyklus medúzy Turritopsis dohrnii je fascinující cestou od vajíčka k dospělé medúze a zpět. Cesta začíná vývojem vajíček v tělech samiček, který vede k uvolnění larev, jež se usazují na mořském dně a vybudují kolonii polypů. Z polypů se vyvinou medúzy, které rostou, živí se a pohlavně dospívají. Na rozdíl od jiných druhů se ale Turritopsis dohrnii může ve stresových podmínkách, jako je hladovění nebo fyzické poškození, opět vrátit ke stadiu polypa, čímž v podstatě obnoví svůj životní cyklus a vyhne se smrti. Stále dokola. To musí být vyčerpávající, nemyslíte?
Nedávné genomické studie objasnily molekulární a genetické základy pozoruhodných schopností omlazování Turritopsis dohrnii. Vědci identifikovali specifické geny spojené s opravou DNA, udržováním populace kmenových buněk a buněčnou komunikací, které pravděpodobně při zvratu životního cyklu medúzy hrají klíčovou roli.
Tyto poznatky a výzkumy otevírají nové cesty k pochopení stárnutí a dlouhověkosti a naznačují potenciální strategie pro biomedicínský výzkum zaměřený na zlepšení lidského zdraví a délky života.
Je to cesta?
Přestože přímé použití těchto poznatků na lidské stárnutí není zdaleka jednoduché, podtrhují potenciál nových přístupů k regenerativní medicíně a výzkumu dlouhověkosti včetně vývoje terapií, které by mohly napodobit nebo využít omlazovací mechanismy medúz.
Turritopsis dohrnii je příkladem schopnosti přírody obnovovat se a přežívat. Pozoruhodný proces transdiferenciace umožňuje tomuto tvorovi potenciálně dosáhnout biologické nesmrtelnosti tím, že se vyhne smrti ve stáří.
Zatímco sen o lidské nesmrtelnosti zůstává v oblasti science fiction, probíhající výzkum životního cyklu této drobné medúzy poskytuje cenné poznatky o procesech stárnutí a potenciálně otevírá cestu k pokroku v lékařské vědě a výzkumu dlouhověkosti.
Odborníci v oblasti výzkumu stárnutí považují Turritopsis dohrnii za cenný modelový organismus pro studium základních procesů života, stárnutí a regenerace. Genetické a molekulární poznatky, získané studiem této medúzy, jsou příslibem pro odhalení nových strategií boje proti stárnutí a degenerativním onemocněním u lidí. Vědci však zároveň upozorňují, že cesta od pochopení nesmrtelnosti Turritopsis dohrnii k využití těchto poznatků pro lidské zdraví je dlouhá a rozhodně ne přímá.
Zatímco pokračujeme ve zkoumání tajemství života optikou vědy, tvorové jako Turritopsis dohrnii nám připomínají neomezené možnosti, které se skrývají ve světě přírody, a náš vlastní potenciál nově definovat hranice lidského života. Při dalším zkoumání tajemství této medúzy si připomínáme složitost života a neustálou snahu o pochopení záhad existence a dlouhověkosti.
Související…
Reklama
foto: Shutterstock , zdroj: Autorský článek
