Kdy jste se naposledy dali do řeči s člověkem, kterého jste potkali na ulici? Společenský život je spíš vyhýbání se očnímu kontaktu, rychlá chůze kolem lidí a držení se své party jako mucholapky. Všichni jsme vinni – určitý stupeň sociální odloučenosti je v nás zakořeněný jako maso v tlačence.
Lidé, kteří byli kdysi zvyklí na osobní setkávání a vztahy a diskutovali z očí do očí, se nyní ocitají ve virtuálním světě. Spolu s tímto drastickým přerodem vyvstávají otázky o příčinách a důsledcích této změny. Dovolte nám nalít vám virtuálního čistého vína – proč lidé vyměňují podání ruky za sluchátka a obrazovky svých telefonů a počítačů?
Nepohodlí tohoto pohodlí
S příchodem chytrých telefonů, sociálních médií a různých digitálních platforem prošel způsob, jakým se seznamujeme a komunikujeme, hlubokou změnou. Virtuální svět nabízí nepřeberné množství možností sociální interakce od zasílání rychlých zpráv až po videohovory, díky čemuž mohou být jednotlivci pohodlně ve spojení, aniž by museli opustit pohodlí svého domova.
Lidé jsou bombardováni obrázky zdánlivě dokonalých životů ostatních, vzrušujících událostí a společenských setkání. Neustálé vystavování těmto zajímavostem v nich ale může vyvolávat pocit nedostatečnosti a nutit je, aby se více angažovali ve virtuálním světě, aby zůstali ve spojení a zapojili se. Strach z toho, že přijdete o společenské aktivity zobrazené online, může paradoxně přispět k poklesu společenského života
Jedním z hlavních faktorů, které přispívají k úpadku reálných kontaktů, je lákadlo pohodlí, které virtuální svět nabízí. „V naší rychlé společnosti, kde je čas vzácnou komoditou, je snadné poslat esemesku nebo se zúčastnit virtuální schůzky. Je to efektivní, rychlé a účinné. Pohodlí digitální komunikace často převažuje nad námahou, kterou vyžaduje osobní komunikace, což vede k tomu, že lidé volí cestu nejmenšího odporu. Přitom ono setkávání se mělo obrovský význam. Lidé sledovali své reakce, díky osobnímu setkání lépe vnímali jeden druhého a uměli spolu lépe komunikovat,“ říká Marek Jáhel, odborník na mediální komunikaci, žijící dlouhodobě v zahraničí. „Problém je, že mnozí si to neuvědomují, ale ona absence osobního setkávání a slepá víra ve virtuální svět a jeho celistvost a ,plnohodnotnost‘ s sebou nese celou řadou rizik a hrozeb.“
Strach z promeškání (FOMO)
Vzestup sociálních médií dal vzniknout novému fenoménu: strachu z promeškání (FOMO). „Lidé jsou bombardováni obrázky zdánlivě dokonalých životů ostatních, vzrušujících událostí a společenských setkání. Neustálé vystavování těmto zajímavostem v nich ale může vyvolávat pocit nedostatečnosti a nutit je, aby se více angažovali ve virtuálním světě, aby zůstali ve spojení a zapojili se. Strach z toho, že přijdete o společenské aktivity zobrazené online, může paradoxně přispět k poklesu společenského života,“ dodává Jáhel.
Strach z promeškání je vlastně úzkost z toho, že člověk není v obraze, nebo z toho, že mu uniknou příležitosti, které by mohly zlepšit jeho život. Je spojen s obavou z lítosti, která často pramení ze strachu, že přijdeme o společenské kontakty, jedinečné zážitky, nezapomenutelné události, lukrativní investice nebo hřejivé kontakty s blízkými.
FOMO se vyznačuje neustálou potřebou zůstat ve spojení s ostatními a odráží obavu, že vyřazení se může být špatným rozhodnutím. V posledních letech je FOMO spojován s nepříznivými psychologickými a behaviorálními příznaky.
Bože, tam jsem nebyl?
Technologický pokrok strach z promeškání ještě zhoršil, protože vystavuje jedince nepřetržitému proudu aktivit, kterých se neúčastní, což podporuje psychickou závislost, a dokonce patologické užívání internetu. V případě sociálních médií koreluje FOMO s jejich vyšším využíváním a pocity úzkosti, osamělosti a nedostatečnosti. Vzhledem k rozšířenosti sociálních médií jsou postiženi zejména mileniálové. U videoher se lidé obávají, že přijdou o sounáležitost se skupinou, což vede k závislosti na videohrách. Strach z promeškání ovlivňuje také investiční rozhodování, což přispívá k jevům, jako je „pump and dump“.
Pomalu zapomínáme na rodinné večeře a jde nám jen o to, abychom si zajistili emotikon srdce…
„Měli bychom si ale i uvědomit, že strach z promeškání přesahuje sociální média i do oblastí, jako jsou videohry, investování a obchodní marketing. Podniky mohou podlehnout trendům, aniž by je sladily se svými strategiemi a podobně. Mezi důsledky FOMO patří zhoršující se deprese, úzkost a snížená kvalita života. Tito lidé pak skoro nevycházejí a jsou prakticky neschopni se naživo seznámit nebo navázat kontakt,“ pokračuje Jáhel.
Je to paradox, protože právě ve virtuálním světě jsou životy lidí veřejně přístupnějšími.
Vliv technologií na vztahy
Technologie sice usnadňují navazování kontaktů, ale zároveň představují výzvu pro jejich hloubku a kvalitu. Virtuální svět nabízí neustálý proud oznámení a rozptýlení, což ztěžuje plnohodnotné zapojení do osobních rozhovorů. Návyková povaha chytrých telefonů a sociálních médií může vést k upřednostňování virtuálních interakcí, přispívajících k úpadku pěstování skutečných osobních vztahů. Pomalu zapomínáme na rodinné večeře a jde nám jen o to, abychom si zajistili emotikon srdce…
Navzdory nepopiratelným vymoženostem virtuálního světa se stále více uznává důležitost reálných kontaktů. Lidé jsou ze své podstaty společenské bytosti a nuance komunikace, jako je řeč těla a mimika, jsou pro navázání hlubokých a smysluplných vztahů zásadní. S tím, jak jsou stále zřejmější nevýhody nadměrné digitální interakce, nabývá na síle „protihnutí“, které prosazuje rovnováhu mezi virtuálním a reálným světem.
Harmonie v digitálním věku
Při orientaci ve složitém světě moderních technologií je nezbytné najít rovnováhu mezi virtuálním a reálným společenským životem. Ačkoli je pohodlí virtuální sféry nepopiratelné, nelze přehlížet hluboký dopad interakcí tváří v tvář na duševní zdraví, vztahy a celkovou pohodu.
Žijeme dvojí život – jeden v hmatatelném světě a druhý v digitálním přeludu.
Uvědomění si, co přispívá k úpadku reálné socializace, nám umožňuje řešit problémy a pracovat na vytvoření harmonického soužití mezi fyzickým a virtuálním rozměrem našeho společenského života.
Sečteno a podtrženo
Sociální VR je jako digitální Noemova archa pro náš společenský život. Žádné obavy z trapné konverzace; stačí si jen nasadit sluchátka a už se stýkáme s avatary ze všech společenských vrstev. Žádné fyzické hrozby, jen jedno tlačítko a konec, pokud se věci začnou vyvíjet divně. Je to zóna bez odsuzování, protože avataři nevyvolávají vaše podvědomé předsudky.
Většina lidí se dnes již skutečně nesocializuje, maximálně uvnitř své každodenní „rutinní party“. Sociální virtuální realita se stala globální komunitou. Jenže bychom si měli uvědomit, že čím více se noříme do virtuálních světů, tím více riskujeme, že ztratíme kontakt se skutečností. Telefony máme prakticky přilepené k rukám, vzdělávání je více o lidech než o knihách a virtuální světy se mění v repliky reálného světa. Vyměňujeme pomalé ploužení se při hudbě tváří v tvář za tanec se stroji. Stávají se z nás digitální zombie, které touží po dalším hitu na sociálních sítích nebo další textové zprávě.
Žijeme dvojí život – jeden v hmatatelném světě a druhý v digitálním přeludu. Není na čase se vrátit k tradičnímu seznamování? Naordinujte si digitální detox. Líbí se vám holka nebo kluk, který kouká do mobilu v metru na sedačce naproti vám? Tak se zvedněte a řekněte mu to. To je rada od boomera…
Související…
