Buďte jako Caesar. Mluvte o sobě ve třetí osobě a získejte nadhled

„Jako spisovatel specializující se na psychologii jsem se setkal se stovkami na důkazech založených tipů pro lepší myšlení. Jen málo z nich se mi však osvědčilo tak, jako prastará strategie illeismu,“ píše ve svém článku pro BBC autor David Robson. Illeismus je, zjednodušeně řečeno, mluvení o sobě ve třetí osobě. Tento rétorický prostředek často používají politici, aby dodali svým slovům punc objektivity. Například císař Julius Caesar ve svém líčení galské války napsal „Caesar pomstil veřejnost“, nikoliv „já jsem pomstil veřejnost“. Cílem této drobné jazykové záměny zřejmě bylo, aby výrok působil více jako historický fakt zaznamenaný nestranným pozorovatelem.

Může nám to znít hloupě nebo nabubřele, nedávný psychologický výzkum ale naznačuje, že illeismus může skutečně přinášet kognitivní výhody. Pokud stojíme před obtížným rozhodnutím, mluvení o sobě ve třetí osobě nám může pomoci neutralizovat emoce, které by nás mohly ovlivnit, a umožní nám najít moudřejší řešení problému.

Šalamounův paradox

Abychom výhody illeismu pochopili, je třeba se nejprve podívat na to, jak vědci měří moudrost uvažování. Do čela zkoumání moudrosti se postavil psycholog Igor Grossmann z kanadské Univerzity ve Waterloo. Soustředil se na intelektuální pokoru, uznání názorů druhých a hledání kompromisu – tedy aspekty, které jsou obecně považovány za nezbytné pro moudré rozhodování.

Když děláme osobní rozhodnutí, příliš se noříme do emocí, které nám zatemňují mysl a berou nadhled.

V jedné ze svých prvních studií Grossmann požádal účastníky, aby nahlas přemýšleli o odpovědích na různá dilemata – ta se týkala například osobních problémů rozebíraných v časopisové poradně. Psychologové mezitím hodnotili odpovědi účastníků podle zmíněných kritérií. Grossmann zjistil, že výsledky těchto testů moudrého uvažování lépe vypovídají o celkové životní spokojenosti lidí a kvalitě jejich vztahů než IQ testy.

Grossmannovy pozdější studie pak odhalily, že moudrost našeho uvažování může záviset na kontextu. Zjistil například, že skóre bylo obvykle mnohem vyšší, když lidé přemýšleli nad situací druhých než nad tou vlastní. Grossmann to nazval „Šalamounův paradox“ podle starověkého biblického krále, který proslul tím, že moudře radil ostatním, zatímco v osobní rovině učinil řadu katastrofálních rozhodnutí, která nakonec zapříčinila, že jeho království se ocitlo v chaosu.

Problém je patrně v tom, že když děláme osobní rozhodnutí, příliš se noříme do emocí, které nám zatemňují mysl a berou nadhled. Pokud například obdržíme negativní zpětnou vazbu od kolegy, může nás pocit zahanbení vést k přílišné sebeobraně – a tak odmítneme jeho názory, které by pro nás třeba mohly být z dlouhodobého hlediska užitečné.

Lidé, kteří využívají illeismus k tomu, aby hovořili o svých problémech, vykazují větší intelektuální pokoru, schopnost chápat úhel pohledu druhých a jsou ochotnější hledat kompromis – což zvyšuje celkové skóre moudrého uvažování.

Moudřejší a klidnější

Mohl by Šalamounův paradox vyřešit illeismus? Dávalo by to smysl. Pokud popisujeme situaci ve třetí osobě, může nám to znít, jako když mluvíme o někom jiném. Tento domnělý odstup by nám umožnil vidět širší souvislosti – místo toho, abychom se nechali unášet vlastními pocity. A přesně to zjistil Grossmann ve studii, kterou provedl spolu s psychologem Ethanem Krossem z Michiganské univerzity. Ukázali, že lidé, kteří využívají illeismus k tomu, aby hovořili o svých problémech, vykazují větší intelektuální pokoru, schopnost chápat úhel pohledu druhých a jsou ochotnější hledat kompromis – což zvyšuje celkové skóre moudrého uvažování.

Také nejnovější studie ukazují, že pravidelné používání illeismu může přinést našemu myšlení trvalé výhody. Grossmann ve spolupráci s psycholožkami Abigail Sholerovou a Annou Dorfmanovou požádal účastníky, aby si po dobu jednoho měsíce vedli deník. Polovina z nich měla psát své záznamy ve třetí osobě, druhá polovina v první osobě. Výzkumníci na začátku a na konci studie testovali moudrost uvažování účastníků. Zjistili, že v průběhu studie se u těch, kteří ve svých denících používali illeismus, skóre moudrého uvažování zvýšilo.

Díky tomu, že nás illeismus povzbuzuje, abychom se na své problémy dívali s nadhledem, nám může také pomoci lépe reagovat na každodenní stres. Lidé, kteří vyplňovali deník ve třetí osobě, uváděli po náročných událostech více pozitivních emocí – a nezabývali se pouze smutkem, frustrací nebo zklamáním.