fbpx

Proč je dobré myslet na smrt? Pracující senior sdílí 4 největší mýty o stáří 1 fotografie
Zdroj: Shutterstock

I v důchodu můžete začít žít nový život, tvrdí muž, kterému se to podařilo. Stačí přestat věřit mylným předsudkům

Zveřejněno: 26. 7. 2023

Život se málokdy odvíjí přesně tak, jak očekáváme. Ve svých padesáti letech jsem byl nucen odejít do předčasného důchodu poté, co jsem málem zemřel, abych se postaral o své zdraví. V 62 letech jsem byl znuděný, neklidný a zaseknutý. Pak jsem ale založil koučovací společnost, abych pomohl lidem dosáhnout spokojenějšího důchodu, než jsem měl já. Tak uvádí svůj článek na webu CNBC 68letý George Jerjian a odkrývá čtyři mýty o odchodu do důchodu, o kterých by se podle něj mělo více mluvit.

Mýtus č. 1: Život se vyvíjí lineárně.

Mnoho lidí věří tomu, že život má tři hlavní etapy: Získat vzdělání, najít si práci a oženit se a nakonec odejít do důchodu.

Život je však mnohem pružnější, píše Jerjian. Dnes začínají novou kariéru i nové vztahy i lidé po šedesátce či sedmdesátce. Já třeba začal v 62 letech podnikat, což by mě ve 20 nebo 30 letech ani nenapadlo. Naopak i velmi mladí lidé mohou mít dnes dobré příjmy a pohodlný život. Nečekejte na odchod do důchodu, abyste žili podle svých představ. Zítřek není zaručen, proto si každý den najděte čas na činnosti, které vás baví.

Mýtus č. 2: Starého psa novým kouskům nenaučíš.

Jako děti jsme strašně zvědaví. Ale zjistil jsem, že čím jsme starší, tím více se přestáváme ptát.

Mozek je však sval, který je třeba cvičit. Ponořte se do věcí, které vás zajímají. Já se například rád dozvídám, jak funguje naše mysl, osobnost a identita. Nebo se můžete věnovat nějakému koníčku, kde je vždy prostor pro rozvoj, například zahradničení nebo založení charitativní organizace.

Zjistil jsem, že když častěji na smrt myslím, eliminuje to mé bezmyšlenkovité snažení a starosti. Jsem díky tomu více v přítomnosti a dělám více věcí, které pro mě byly skutečně důležité.

Mýtus č. 3: Dvacátá a třicátá léta jsou vaše nejlepší léta.

Naše konzumní společnost vytvořila příběh o tom, že všechno a všichni mají datum spotřeby.
Podle Stanfordského centra dlouhověkosti se však až polovina dnešních pětapadesátníků v USA dožije 100 let. Mladí lidé se tedy nemohou jen tak rozhodnout, že jejich život skončí v 65 letech. Seděli by doma téměř 40 let.

Římský filozof Cicero napsal: "Stáří je korunou života." I vy se na toto období můžete těšit. Sledujte seniory, kteří jsou aktivní a šťastní. Zeptejte se jich, jaké fyzické, duševní a společenské aktivity je zaměstnávají. Možná vás překvapí, že se uvnitř skutečně cítí stále mladí.

Mýtus č. 4: Nemá smysl přemýšlet o smrti.

Myslet na smrt? To zní jako divná rada. Já si ale až do svých 52 let myslel, že jsem nesmrtelný. Pak mi můj onkolog řekl, že mi zbývá šest měsíců života. Diagnóza byla naštěstí mylná, ale byl to budíček.

Nečekejte na odchod do důchodu, abyste žili podle svých představ. Zítřek není zaručen, proto si každý den najděte čas na činnosti, které vás baví.

Benediktinští mniši jsou vedeni k tomu, aby "měli smrt denně před očima", a tak mohli žít život plněji a s odstupem. Zjistil jsem, že když častěji na smrt myslím, eliminuje to mé bezmyšlenkovité snažení a starosti. Jsem díky tomu více v přítomnosti a dělám více věcí, které pro mě byly skutečně důležité.

Pěstujte si vlastní zahradu

Moje nejlepší rada do života zní: mějte soucit sami se sebou. A ať už děláte cokoli, následujte svou vlastní severní hvězdu. Každý člověk má jinak krásnou a obtížnou cestu.

Dělejte dál to, co vás baví, učte se nové dovednosti a uznávejte svůj pokrok. Když pěstujete svou vlastní zahradu – své jedinečné dovednosti a vášně – jste vždy bdělí v přítomném okamžiku.

Související…

Stárnout se dá s grácií a radostí. Zaměřte se na to, co se s vyšším věkem zlepšuje
Aneta Šebková

foto: Shutterstock, zdroj: CNBC.com

Tipy redakce

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...