fbpx

Stárnout se dá s grácií a radostí. Zaměřte se na to, co se s vyšším věkem zlepšuje 1 fotografie
zdroj: Shutterstock

Přestáváte narozeniny vnímat jako událost vhodnou k oslavě? Vykašlete se na to. Máme pro vás osm tipů, na co se soustředit a zvyšující se číslovku si užívat

Zveřejněno: 17. 1. 2024

Vzpomínáte si na to, jak jsme jako malé děti každý rok netrpělivě čekali na své narozeniny? Těšili jsme se, až nám bude 15 a dostaneme první občanku, a pak na to, až oslavíme 18. narozeniny a konečně si budeme moct s kamarády legálně připít.

Když pak ale nastane moment, kdy nám nabytá léta nepřináší žádné další výhody, nastoupíme do pracovního režimu a roky začnou ubíhat jak krajina za okny jedoucího vlaku, stárnutí se stane negativním aspektem života.

Kdy stáří přestane být pojmem budoucnosti?

Ingrid Fetell Leeová, designerka a zakladatelka webu The Aesthetics of Joy, která ve své práci odhaluje skrytý vliv okolí na naše emoce a pohodu, tomuto negativnímu postoji ke stáří nikdy moc nerozuměla.

„Moje dvacítka byla o mnoho lepší než dospívání – rozvernější, méně zakřiknutá – a třicítka lepší než dvacítka. Ve třiceti jsem si začala víc věřit, začala docházet na terapii a vypořádala se s léty traumat z dětství. Nevyměnila bych růst těchto uplynulých desetiletí za méně vrásek na tváři nebo šedivých vlasů na hlavě,“ říká. Ve svých čtyřiceti letech si už ale začíná uvědomovat, že stárnutí není pojem budoucnosti.

„Už jen to, že žijeme, znamená, že stárneme, takže ano, všichni stárneme od narození. Ale v určitém okamžiku mi představa, jaký bude život za pár desítek let, začala připadat reálnější a přemýšlím více o tom, co pro toto mé budoucí já znamenají mé současné volby,“ vysvětluje.

Stárnutí s grácií a co to vlastně znamená

Začala si také více všímat nároků, které si jako společnost na sebe klademe. Očekáváme, že budeme „stárnout s grácií“. To obecně znamená vypadat alespoň o tři až pět let mladší, než ve skutečnosti jsme, a přitom nevypadat, že bychom pro to něco udělali.

Znamená to také „chovat se na svůj věk“ čili nosit odpovídající oblečení (minisukně mají zřejmě datum spotřeby), odpovídající účes a věnovat se aktivitám odpovídajícím našemu věku. K tomu možná přidat jednu nebo dvě mladistvé věci (třeba surfování nebo stepování) a ty dělat tak, aby to nevypadalo, že se příliš snažíme, ale zároveň jsme tím dávali najevo, že jsme „stále ve hře“.

Tento fenomén vystihla ve své eseji spisovatelka Heather Havrilesky: „Přemýšlím o tom, že stárnout s grácií ve skutečnosti znamená buď zmizet, nebo zůstat, ale vždy lidem přímo do očí lhát o síle svých citů a tužeb.“ Leeová s tímto tvrzením souhlasí a říká, že stárnutí s grácií lze definovat také jako „chůzi po laně mezi společností posedlou mládím, která nám říká, že naše hodnota s věkem klesá, a kulturou, která říká, že nic není tak nefér jako zoufalství a vroucí touha po něčem, co nemůžeme mít“.

Co kdybychom místo toho, abychom stárnutí vnímali jako něco, co je třeba porazit a přemoci, přijali to, co se s věkem zlepšuje, a snažili se tyto radosti umocnit a zároveň zmírnit ztráty mládí?

Tento nezdravý postoj k stárnutí podporují marketéři po celém světě. Ti totiž svými kampaněmi podněcují naši touhu po mládí, ale zároveň nás zahanbují, když se naše snahy o zachování mládí zvrtnou. Ve výsledku je tak člověk, který stárne a nedbá o svůj vzhled, odepsán, protože to vzdal, ale stejně tak je ten, jehož tvář zůstane díky chirurgickému noži navždy pětatřicetiletá, považován za vtip. Oddychnout si můžou jen ti se šťastnými geny, nebo ti, co se naučili skrývat svůj boj s časem pod nacvičeným úsměvem.

Jak tento škodlivý společenský vzorec překonat?

„Co kdybychom místo toho, abychom stárnutí vnímali jako něco, co je třeba porazit a přemoci, přijali to, co se s věkem zlepšuje, a snažili se tyto radosti umocnit a zároveň zmírnit ztráty mládí?“ ptá se Leeová. Nenavrhuje, abychom přehlíželi skutečné fyzické i psychické problémy, které se stárnutím přicházejí. Ale abychom na tyto výzvy pohlíželi bez odsuzování nebo studu a hledali radostné způsoby, jak se s nimi vyrovnat.

Za tímto účelem Leeová připravila seznam 8 tipů, díky kterým bychom si měli začít stáří více užívat:

1. Vyhledávejte úžas

Vědci ve studii zaměřené na starší dospělé zjistili, že „procházka v úžasu“, neboli procházka zaměřená speciálně na pozorování obrovských nebo inspirujících věcí v okolí, zvyšuje radost a prosociální cítění (pocity jako štědrost a laskavost) více než pouhá vycházka v přírodě. Zajímavé je také zjištění, že účastníkům studie se v průběhu osmi týdnů pozorování zvýšila intenzita úsměvu. Procházky trvaly pouze 15 minut, konaly se jednou týdně a byly nenáročné, takže se jedná o snadný způsob, jak si s přibývajícím věkem vytvořit více radosti v každodenním životě.

2. Dopřejte si kulturní terapii

Švédská studie z roku 1996 provedená na více jak 12 tisících lidech zjistila, že návštěva kulturních akcí zvyšuje naději dožití. Od té doby řada studií potvrdila, že je účast lidí na společenských aktivitách, jako je návštěva kostela, kina, hraní karet či binga nebo návštěva restaurací či sportovních akcí, spojena se sníženou úmrtností starších lidí. Jedním z důvodů může být to, že tyto aktivity zvyšují sociální vazby, prohlubují vztahy a posilují pocit sounáležitosti, což pozitivně souvisí s blahobytem. Kulturní aktivity také pomáhají udržovat bystrou mysl.

3. Stimulujte své smysly

Umělec Shusaku Arakawa a básnířka Madeline Ginsová společně navrhli pestrobarevný loftový dům, protože věřili, že dokáže zvrátit stárnutí. Jejich myšlenka zní bláznivě, ale když se podíváme na teorii, která za ní stojí, už to tak bláznivé není.

Arakawa a Ginsová věřili, že stejně jako naše svaly atrofují, pokud je necvičíme, snižují se také naše kognitivní schopnosti, pokud nestimulujeme své smysly. Podívali se na naše béžové, nudné interiéry a představili si, že tyto prostory způsobují, že naše mysl chřadne. A jak se ukázalo, některé rané výzkumy na zvířatech naznačují, že na tom něco bude.

Jakmile se začnete zabývat negativními stereotypy kolem stárnutí, začnete jich vidět stále více.

Když jsou myši umístěny do prostředí se spoustou smyslových podnětů a příležitostí k fyzickému pohybu, zmírňuje to u nich neurologické změny spojené s Alzheimerovou chorobou a demencí. Přestože existují určité důkazy, že by to mohlo platit i u lidí, mechanismy, které za tímto jevem stojí, zatím nejsou dobře známy.

Víme však, že ostrost našich smyslů s věkem klesá. Oční čočky se zesilují a zbarvují se více do žluta, čímž do oka proniká méně světla. Náš čich, chuť a sluch se také zhoršují.

Ačkoli tedy nemusíte měnit svůj byt v loft Arakawy a Ginsové, obohacení vašeho prostředí o barvy, umění, rostliny a další smyslově stimulující prvky může být cennou investicí nejen pro ochranu vaší mysli ve stáří, ale také pro každodenní radost.

4. Kupujte si květiny

Další studie na starších lidech zjistila, že pokud účastníci dostali darem květiny, zlepšila se jim paměť a nálada, což se nestalo, pokud dostali jiný druh dárku.

Jedno z možných vysvětlení tohoto pozitivního efektu květin může souviset s výzkumem efektu obnovení pozornosti, který ukazuje, že pasivní stimulace, kterou nacházíme při pohledu na zeleň, pomáhá obnovit naši schopnost soustředění. Nelze proto vyloučit, že zlepšení pozornosti má za následek také zlepšení paměti.

Studie také ukázala, že příznivé účinky na duševní a fyzické zdraví starších lidí může mít i zahradničení. Ať už si tedy květiny koupíte, nebo vypěstujete, vězte, že děláte správný krok k vaší větší pohodě v pozdějším věku.

5. Zkuste se vrátit v čase

V roce 1981 provedla harvardská psycholožka Ellen Langerová experiment se skupinou sedmdesátiletých mužů, který vešel ve známost jako studie proti směru hodinových ručiček. Po dobu pěti dnů žili uvnitř kláštera, který byl navržen tak, aby vypadal stejně jako v roce 1959. Místo kazetových přehrávačů a VHS tam byla historická rádia a černobílé televize. Police lemovaly dobové knihy a časopisy a stejně tak vybrané televizní pořady, oblečení a hudba byly návratem do konce padesátých let.

Ale tito muži nežili jen v upraveném prostoru. Museli se také aktivně zapojit. Bylo k nim přistupováno, jako k padesátníkům, ne sedmdesátníkům. Museli si například nosit vlastní zavazadla. O zprávách a sportu z doby před 22 lety diskutovali v přítomném čase. A aby se zachovala iluze, nebyla k dispozici žádná zrcadla ani fotografie, kromě těch s jejich mladšími já.

Na konci experimentu byli muži vyšší, zlepšila se jim manuální zručnost, a dokonce i zrak. Podle nezávislých porotců vypadali mladší. Když čekali na autobus domů, začali spolu hrát fotbal, a to i přesto, že někteří z nich ještě před pěti dny chodili o holi.

Langerová váhala, zda svá zjištění zveřejnit, protože se obávala, že neobvyklou metodu a malý vzorek by akademická obec mohla těžko přijmout. V roce 2010 však pořad BBC zopakoval experiment se stárnoucími celebritami s podobným výsledkem. Následný výzkum Langerovou přivedl k závěru, že můžeme svou mysl přimět cítit se mladší, což může následně inspirovat naše tělo.

Je však potřeba zmínit, že kontrolní skupina z protichůdné studie, která pouze vzpomínala na své mládí, aniž by používala přítomný čas, nezaznamenala stejně dramatické výsledky.

Naším cílem by nemělo být lpět na mládí, když stárneme, ale udržet si radost tím, že budeme po celé dny pečovat o své vnitřní dítě a zároveň rozvíjet své spojení s měnícím se světem.

Pokud tedy jen s přáteli zavzpomínáte na staré časy nebo navštívíte oblíbené místo z mládí, budou to chvilky spíše pro zábavu a odreagování a na omládnutí nebudou mít velký vliv. Ale i když čas nevrátíte, může být vzpomínka na vaše mladší já způsobem, jak znovu objevit části sebe sama, se kterými jste možná ztratili kontakt.

6. Pravidelně se hýbejte

Cvičení se často uvádí jako způsob, jak si udržet zdraví a vitalitu v každém věku. Jeden poznatek, který ho činí obzvláště důležitým s přibývajícím věkem, je, že pohyb prokazatelně zvětšuje hipokampus, tedy část mozku, která hraje důležitou roli v učení a paměti. Hipokampus se s věkem zmenšuje, což může vést k poruchám paměti a zvýšenému riziku demence.

V jedné studii na starších dospělých se díky cvičení zvětšil hipokampus o 2 %, což je stejné, jako bychom omládli o dva roky.

Kromě kognitivních účinků může být pohyb sám o sobě zdrojem radosti, a to i ve vyšším věku.

7. Zaplňte své hnízdo

Jakmile se začnete zabývat negativními stereotypy kolem stárnutí, začnete jich vidět stále více. Vezměte si třeba slovní spojení „prázdné hnízdo“, které v sobě nese silné konotace ztráty a deprivace. Přitom odchod dětí ze společného domova neznamená prázdnotu, naopak může být vnímán i pozitivně jako otevření nových možností a prostor na zaplnění tvořivostí a radostí.

8. Držte krok s technologiemi

Ačkoli technologie často obviňujeme z toho, že nás vtahují do izolace, některé studie ukazují, že pro starší lidi může být technologická zdatnost zdrojem větší pohody.

Jedním z důvodů je, že internet může pomáhat s budováním a udržováním sociálních vazeb, které jsou důležitým faktorem přispívajícím k duševnímu zdraví a pohodě po celý život, ale zejména ve stáří. Jiné studie naznačují, že pokud starší dospělí nemají dostatečné technologické dovednosti, vede to k většímu pocitu odloučení, a že nabídka kurzů pro starší dospělé v oblasti technologií může podpořit jejich kognitivní funkce, mezilidské vazby, pocit kontroly a nezávislosti.

Zůstat zapojený do nových technologií nemusí být zátěž. Může to jednoduše znamenat, že řeknete ano, když si s vámi neteř nebo synovec bude chtít zahrát Minecraft, nebo si založíte účet na TikToku, jen abyste to vyzkoušeli. Nemusíte ovládat každou novou aplikaci nebo nástroj, ale to, že nebudete novinky ignorovat, vám pomůže zajistit, že se ve stáří nebudete cítit bezradní nebo zaslepení v momentě, kdy se technologie, na které spoléháte, změní.

„Naším cílem by nemělo být lpět na mládí, když stárneme, ale udržet si radost tím, že budeme po celé dny pečovat o své vnitřní dítě a zároveň rozvíjet své spojení s měnícím se světem. Tím dosáhneme rovnováhy mezi moudrostí a úžasem, sebedůvěrou a zvědavostí a hloubkou a radostí,“ říká Leeová.

Související…

Lze proces stárnutí zpomalit? Ano. Třeba tím, že se nebudete chovat "na svůj věk"
Hana Průšová

foto: Shutterstock, zdroj: TED

Tipy redakce

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...