Uši jsou stejně originální jako otisky prstů. Rozeznat se podle nich dají i jednovaječná dvojčata

Nová studie, zpracovaná mezinárodním týmem výzkumníků a publikovaná v časopise Morphologie, porovnává vnější tvar uší u více než 1 400 lidí různých národností. Dle výsledků studie by uši mohly být stejně spolehlivým identifikátorem, jako jsou otisku prstů.

Zločin, trest a uši

Dr. Sudheera Babu Balla z australské univerzity La Trobe v Bendigu se na výzkumu podílel a analyzoval data nasbíraná v Indii. Balla tvrdí, že velikost a tvar uší se dá využít nejen k identifikaci zemřelých, ale i pro rozpoznání živých lidí. To by mohlo být užitečné například při určování pachatelů trestných činů a jejich obětí.

„Vnější lidské ucho je pro jedince obzvláště výrazné. Má jak morfologické znaky genetického původu, tak charakteristické znaky získané během života, jako například u některých sportovců, řekněme hráčů ragby,“ říká Balla.

Balla, původním povoláním zubař, pracoval jako soudní znalec v Indii a prováděl forenzní posouzení věku mladistvých delikventů a dětí migrantů. V souvislosti s dentálním odhadem věku se věnoval dalšímu výzkumu hlavně proto, aby našel co nejvíce vhodné metody pro lepší rozpoznání dětí a mladistvých, kteří se dostali do sporu se zákonem.

Camerierova metoda

Nejpřesnější metoda, používaná k měření a hodnocení lidského ucha, vznikla v roce 2011 a nazývá se Camerierova identifikační metoda. Starší metody se pak datují až do 40. let 20. století. Camerierova metoda spočívá v měření a porovnávání různých částí vnějšího ucha, jako jsou helix, antihelix, conch nebo lalůček.

Skutečně uši rostou po celý život? Ne tak docela. S přibývajícím věkem se sice opravdu zvětšují, je to ale způsobeno rozpadáním chrupavek, které se v nich nachází. Gravitace následně způsobuje, že se uši prodlužují.

Právě Camerierovu metodu se pokusili ověřit v této nové studii, a to u celé řady etnických skupin, pocházejících z Brazílie, Indie, Japonska, Ruska, Turecka a Jihoafrické republiky. Zkoumáno bylo celkem 2 225 fotografií vnějšku lidského ucha, z toho 1091 pravých a 1134 levých uší. Ty pocházely celkem od 1 411 jedinců, složených z 778 mužů a 633 žen.

Po analýze všech fotografií došli výzkumníci k závěru, že existuje pouze extrémně nízká pravděpodobnost (< 0,0007) nalezení dvou jedinců s identickým kódem podle Camerierovy metody identifikace ucha.

„V této studii jsme prokázali, že lidské ucho může být mocným nástrojem k rozlišení nejen lidí v náhodné populaci, ale také třeba geneticky identických dvojčat,“ uvádí dále doktor Balla. „Také to může znamenat, že analýza lidských uší by mohla být použita jako alternativa k systémům, které rozeznávají obličeje.“

Uši nikdy nespí

Na závěr jsme si pro vás připravili 5 zajímavostí o uších, o kterých jste dost možná nikdy neslyšeli:

Uši „rostou“ po celý život. Skutečně rostou? Ne tak docela. S přibývajícím věkem se sice opravdu zvětšují, je to ale způsobeno rozpadáním chrupavek, které se v nich nachází. Gravitace následně způsobuje, že se uši prodlužují.
Uši se čistí samy. Ačkoliv má ušní maz špatnou pověst, je zcela přirozený, a dokonce i nezbytný. Jeho tvorba je známkou toho, že uši odvádějí dobrou práci při samočistění, a zůstávají hydratované.
Uši udržují rovnováhu těla. Je tomu tak díky třem kanálkům naplněným tekutinou, které detekují pohyb hlavy. Tyto informace jsou zpracovávány mozkem a ten je pak posílá do dalších orgánů, které je zpracovávají – do očí a svalů.
Uši nikdy nespí. I během spánku vnímají 100 % všech zvuků kolem nás, ačkoliv si to neuvědomujeme. Za zpracování zvuků je totiž zodpovědný mozek a ten během spánku pro nás relevantní signály monitoruje.
Uši jsou spojeny s nosem i hrdlem, problém v jedné části může způsobit i změny v ostatních. Infekce vzniklá v krku se vám tak může dostat do ucha nebo naopak.