fbpx

Pátek Karla Křivana: Evropský fotbal do Prahy patří 1 fotografie
zdroj: Profimedia

O jedné prošvihnuté příležitosti, na kterou se zapomene jako na takovou jednodenní fotbalovou nepříjemnost

Zveřejněno: 9. 6. 2023

V Praze hráli finále jednoho z evropských fotbalových pohárů. Po jeho skončení nastala na sociálních sítích a nejen tam překvapivě odmítavá reakce. Že prý tu po fanoušcích zůstal nepořádek či přímo bordel. Nu ano. A všimli jste si, jak vypadá centrum Prahy i bez návštěvy anglických fotbalových fans? Procházeli jste se pražskými parky třeba na Karláku a rozhlédli se pořádně kolem sebe? Dívali jste se pozorně na odpadkové koše a jejich okolí?

U nás na Vinohradech, čtvrti to luxusní a plné lidí, kteří si jistě o sobě myslí, že jsou slušní a kulturní a evropští, když se zaplní takové ty barevné kontejnery na tříděný odpad, tak to nahážeme pěkně kolem a pak nadáváme na Anglány či jiné cizince, kteří dělají hluk v irské hospodě na rohu, když sledují fotbal nebo jen tak od rána o víkendech pochlastávají.

Čí je to chyba?

Jestli neumíme zorganizovat v Praze běžný mezinárodní fotbalový zápas, tak je to naše neschopnost, chyba a ostuda. Nebude tu do konce roku větší sportovní událost, která Prahu na jeden den dostane na první místa sportovních zpráv evropských webů, televizí a vůbec zájmu milionů diváků. Věděli jsme dlouho dopředu, že se tu bude konat. Mohli jsme se připravit. Máme dost policistů i kontejnerů na odpadky. Dalo se čekat, kde fanoušci budou, a dalo se zařídit, pokud jsme je na některých místech nechtěli, aby tam nebyli.

Neschopnost, nepochopení a nevyužití příležitosti nám tady v Hobitíně zase jednou nastavily zrcadlo.

Mohli jsme si hrát s tím, které obrazy města chceme, aby se objevily v záběrech zahraničních redakcí i mobilů návštěvníků. Mohli jsme jednoduše využít této příležitosti k reklamě na Prahu, které není moc, protože se tu toho mezinárodně zajímavého zas tak moc neděje. Navíc jsme dostali jako dárek tři české účastníky fotbalového finále, kteří se netajili tím, že se do Prahy a na stadión, kde před svým zahraničním angažmá všichni hráli, těší. Autentický příběh, který prodává a který jinak tak složitě vymýšlí reklamní kreativci po celém světě. Bývalí slávističtí fotbalisté ten příběh na svých sociálních sítích nakonec tak prodali. Praha tuto příležitost propásla.

Součást pražské identity

Velmi trefnou a důležitou poznámku k celému českému hodnocení akce měl na Twitteru den po zápase marketingový konzultant Filip Vích: „Mimochodem, celé to včerejší dění a především jeho vnímání (často skrz tři ojedinělé incidenty) ukazuje, jak velký problém má český fotbal se vztahy s veřejností (PR, marketing…) a nedaří se mu dostat mimo svoji bublinu, což je dost zásadní a klíčové pro jeho další rozvoj.“

Fotbal byl a pro mnohé stále je nejen sportovní záležitostí, ale i kulturním fenoménem, částí osobní identity. Fotbalové kluby patří k historii svých čtvrtí, utvářely je, byly součástí dění. Některé kluby se snaží, aby jejich komunikace nezůstala uzavřená na prostor stadionu. Ale jako celek nemá český fotbal mimo své příznivce (a ani u všech z nich) dobré jméno. Z mnoha důvodů, kamarád Ivánek by mohl vyprávět. A tak vstupuje do života lidí mimo klubový okruh jen díky výtržnostem a nepořádku. Neplačte, sami jste si to zavinili, platí i zde pro fotbalové bossy.

Pláč bez strategie

Neschopnost, nepochopení a nevyužití příležitosti nám tady v Hobitíně zase jednou nastavily zrcadlo. Tomáš Souček z vítězného West Hamu United nadšeně píše o Praze, Edenu a České republice na svém hojně sledovaném Twitteru, Vladimír Coufal z téhož týmu po vítězném finále postuje dojemnou fotku se svými dětmi přímo z trávníku. Materiál, pro každého píáristu k nezaplacení. Jen kladné emoce. Praha na pár hodin centrem sportovní Evropy. Ale protože nemáme stejně jako v jiných oblastech jako město žádnou komunikační strategii, tak šance zmizela rychleji než pěna na půllitrech londýnských návštěvníků.

Stěžujeme si, že jsme známí jako místo levného alkoholu a sexuálních služeb, což samozřejmě přitahuje určitý typ turistů. Problém ale není v těch turistech. Nýbrž v naší lenosti a nemohoucnosti s tím něco dělat. Problém je v naší neschopnosti spravovat svoje věci tak, abychom na významné sportovní události vydělali a ještě z ní měli radost. Kdepak, to my radši budeme nadávat na opilé Anglány, když vysypeme pečlivě tříděný odpad vedle kontejneru na ulici, kde žijeme a každý den se procházíme.

Související…

Pátek Karla Křivana: Preventivní léčba šaškem
Karel Křivan

foto: Profimedia, zdroj: Autorský článek

Tipy redakce

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...