Na své okolí můžou působit jako „macho“ chlapi, co se s ničím a nikým nepářou. Jakmile se ale zavřou dveře domova, stávají se z nich vystrašení malí kluci. Proč je pro mnoho mužů intimita větší výzvou, než vést tým nebo zaběhnout maraton?
Pod pokličku strachu z blízkosti jsme se podívali s psychoterapeutem Avrumem Weissem, Ph.D., autorem publikace Jak obavy mužů ze žen formují jejich intimní vztahy.
Muži nepláčou
V západních kulturách jsou muži vychovávání tak, aby nikdy neztratili svou tvář a tvářili se sebevědomě. Znáte to? „Rychle se vzchop, ať tě takhle nikdo nevidí…“ Nebo ještě „lépe“: „Přestaň fňukat jako malá holka.“
Muži by se měli v intimních vztazích obrátit na svou novou partnerku, aby jim pomohla dostat se do tempa. Vztahy se vyvíjí mnohem hůř, když se muži ze strachu uzavřou a jejich výchozím bodem zůstanou agresivní nebo soutěživé vzorce.
Muži často vnímají život jako jednu velkou hru s vítězi a poraženými. U svých soupeřů dovedou bleskově rozpoznat, využít a napadnout jakoukoliv známku slabosti. Síla, tah na branku a touha vítězit jsou naopak přehnaně zveličovány. Stačí se podívat na jakýkoliv hollywoodský trhák nebo podprahovou reklamu.
Výsledek tohoto od malička vštěpovaného vzorce? Zcela pochopitelné obavy z vlastní nedostatečnosti muži zametají pod koberec, aby byly dokonale skryté před ostatními – a bohužel i před nimi samotnými.
Hyperkonkurence
Mezi mužské největší noční můry patří i obava, že selžou v intimních vztazích. V raném dětství si holky a kluci hrají spolu. Teprve později se rozdělí podle pohlaví. Dívky se ve svých hrách zaměřují především na vztahy. Hrají si na školu, nebo na rodinu s panenkami a tím rozvíjí vztahové dovednosti. Kluci spolu naopak většinou hrají sportovní a bojové hry zaměřené na individuální úspěch. Procvičují tak dovednosti spojené se soutěživostí.
Kluci jsou při sbližování pohlaví v nevýhodě a moc dobře to o sobě vědí. Zatímco dívky se na tento okamžik připravovaly celé roky, chlapci měli uplynulé období spojené s úplně jinými starostmi.
Přechod ke skupinám vrstevníků stejného pohlaví u chlapců zároveň znamená hlubší změnu. V tuto dobu se totiž postupně vzdávají něžného světa intimních vztahů, které většinou symbolizuje jejich matka. Jejich místo zabírá snaha o přístup k moci a privilegiím ve světě mimo rodinu. Jak se v nich orientovat? Hlavní autoritou se stává otec.
Jakkoli je tento nově otevřený svět lákavý, přechod do hyperkonkurenčního prostředí mužů obvykle znamená vzdát se svých intimních přátelství z dětství. Výzkumy dokládají, že přátelství chlapců v raném věku jsou pro ně zpravidla stejně důvěrná a důležitá jako přátelství dívek. Rozloučit se s nimi kvůli úspěchu v mužském světě je velkou ztrátou.
Pocit nedostatečnosti
S příchodem puberty se kluci a holky opět více setkávají. A s tím jsou spojeny nové nejistoty: jak se citlivě přiblížit k druhému pohlaví, ale neztratit tak svou nabytou identitu mužského nebo ženského prostředí?
Kluci jsou při tomto sbližování pohlaví v nevýhodě a moc dobře to o sobě vědí. Zatímco dívky se na tento okamžik připravovaly celé roky, chlapci měli uplynulé období spojené s úplně jinými starostmi.
„Jedna žena mi vyprávěla své zážitky z dětství. Jako malá holčička strávila hodiny nácvikem líbání hřbetu ruky, aby se naučila dobře políbit svého imaginárního budoucího partnera. Na nacvičeném a připraveném vztahovém území dívek se chlapci v pubertě většinou cítí zaskočeně a zcela nedostatečně,“ tvrdí Avrum Weiss.
Vztahové lekce od králíka
„O genderových rolích ve vztazích jsem se nejvíc dozvěděl od našeho zakrslého králíčka Feze,“ směje se Avrum. „Králíci jsou nejšťastnější jako párová zvířata, takže jsme se po pár letech rozhodli pořídit Fezovi partnerku. Vybrali jsme mu samičku Milu z útulku, kde nasbírala více zkušeností se vztahy než jedináček Fez.
Zcela pochopitelné obavy z vlastní nedostatečnosti muži zametají pod koberec, aby byly dokonale skryté před ostatními – a bohužel i před nimi samotnými.
Mila začala iniciovat namlouvací chování, ale chudák Fez byl bezradný. Netušil, co se od něj očekává, a tak jen ztuhl. Mila neztrácela vyjadřováním svých tužeb mnoho času. Jakmile bylo jasné, že Fez nebude reagovat, kousla ho. Fez to naštěstí postupně pochopil a začal se o Milu starat, kdykoli se k němu přiblížila. Nakonec dokonce přicházel s nabídkou mazlení sám. Jakmile Mila naučila Feze, jak být jejím partnerem, bylo rázem všechno v pořádku.“
Takže milé dámy, možná si samy vzpomínáte na dobu, kdy jste své partnery namáhavě učily vztahovým dovednostem. A pánové se možná ztotožní s Fezem, protože některé lekce jsou opravdu bolestivé. Zvlášť když je člověk potrestán jen za to, že upřímně netuší, jak zareagovat.
„Muži by si měli v intimních vztazích vzít příklad z Feze a obrátit se na svou novou partnerku, aby jim pomohla dostat se do tempa. Vztahy se vyvíjí mnohem hůř, když se muži ze strachu uzavřou a jejich výchozím bodem zůstanou agresivní nebo soutěživé vzorce,“ uzavírá Avrum Weiss.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Psychology Today
