„Nespal jsem tři dny,“ říká mi se zasněným, unaveným, ale šťastným výrazem asi dvacetiletý muž v kostýmu od bahna, se kterým mám sraz v neděli dopoledne u hlavní brány. Festival právě skončil a návštěvníci začínají opouštět prostor bývalé bratronické raketové základny. „Spánek? Ten si nechte do reality!“ usmívá se na nás jeden z pořadatelů poblíž vchodu. A podvědomě tak definuje základní rozdíl mezi Cybertownem a běžným letním festivalem.
Na festival si jedete zapařit a odpočinout od běžných životů, ale jste to stále vy. Stejně jako ten festival jste součástí světa, ve kterém trávíte i zbytek roku. Cybertown stojí absolutně mimo čas i prostor. Je to svět sám pro sebe, a pokud o něm organizátoři mluví jako o „multižánrovém festivalu“, je to jen z nedostatku vhodnějšího pojmenování pro víkend v cyberpunkovém postapo světě. I z vašich osobností tady moc nezbude. Pokud se tedy necítíte jako mutant, hacker s implantovanými čipy v mozku, řidič postapokalyptického vozu nebo třeba hráč juggeru, což je něco mezi kriketem, MMA, středověkou bitvou a zápasy v blátě.
Ztráta identity, kterou chcete
Když jsem se poprvé dozvěděl o Cybertownu, popisoval mi ho kamarád asi takto: „Představ si, že je to takový český Burning Man, jen bez toho posh pozlátka a v postapokalyptické budoucnosti.“ Oba eventy jsou vizuálně úchvatné, obojí je zárukou velmi silného prožitku, ale to je asi tak všechno. Burning Man oslavuje neomezenou kreativu a možnost sebevyjádření, v Cybertownu je vizuální prezentace dána stylem festivalu, který nejlépe charakterizovali sami organizátoři: Pokud je pro vás cyberpunk příliš naleštěnej a klasické postapo příliš špinavé, je pro vás Cybertown to pravé.
Jestliže současnou podobu Burning Mana definovala novinářka Emma Bowmanová jako „cílovou stanici pro influencery sociálních médií, celebrity a elitu ze Silicon Valley“, v Cybertownu ztrácíte svou identitu a stáváte se biohackery, hazardními hráči, bojovníky v Pustině, jak sami účastníci areál nazývají. A záleží také na tom, ve které části areálu se nacházíte. Hlavní náměstí připomíná pověstné Chiba City z Neuromancera nebo libovolnou městskou scénu z Blade Runnera.
Jednotlivé „kmeny“ rozložily svá „tábořiště“ všude okolo a je jedno, jestli jste majiteli benzínky, na které získáte nedostatkové zboží všeho druhu, divocí jezdci na monstrech, kterým nikdo nikdy technickou prohlídku neudělí, nebo třeba Západní Slované, přežívající ve světě po jaderné válce. Junkyard je společenské centrum, kde můžete zajít do postapo kasína, sledovat, co zbylo z lidské kultury, dát si libovolný drink nebo si zajít třeba do klubu No Future, ve kterém se jako v jediném na festivalu nesmí fotit. Proč, to si budete muset zjistit či domyslet sami, napovím jen, že v postapokalyptické budoucnosti padají zábrany, které jsou v dnešní společnosti brány jako základ dobrého vychování.
Víc než jen festival
„Multižánrový festival v sobě spojuje prvky hudebního festivalu, DIY kreativního festivalu, fantastického conu a také larpu,“ říká Tomáš Lukačko, hlavní organizátor Cybertownu, a mimoděk tak připomíná jeden z hlavních prvků, díky kterým je zážitek tak intenzívní. Stejně jako na běžných role-playing hrách se stáváte aktivní součástí, plníte úkoly, zapojujete se do „her“, ve kterých získáváte kredity. Za ty si pak můžete koupit některou ze součástí merche, zahrát poker nebo třeba zaplatit striptýz v No Future klubu. „Je to prostě takový cyberpunkový postapo lunapark,“ usmívá se Tomáš Lukačko.
Postapo budoucnost bude... veselá! Foto: Zdeněk Strnad
Cybertown navazuje na tradici dříve konaného Junktownu, letos se ho zúčastnilo okolo 1 200 lidí. Organizační tým je velmi fluidní, tu klíčovou část tvoří asi 40 lidí, ale se všemi produkcemi, stánky, lidmi, kteří pomáhají organizovat parkování na úzké příjezdové cestě, to může být až 400 lidí. „Prodali jsme asi 600 lístků,“ říká Tomáš Lukačko a za relativně nízkým číslem si stojí. „Jsme první ročník a nechtěli jsme to na začátku přepálit. Taky jsme se chtěli vyvarovat problémů, naštěstí žádné vážnější nevznikly.“
Bezkonfliktní pohoda
Na festivalu je perfektně fungující zdravotní péče a antikonfliktní tým (v Cybertownu se neříká „security“) od návštěvníků téměř nerozeznáte. Snad jen tím, že mají na rukávech pásku s písmenem A. Ale během festivalu nemuseli řešit téměř žádný problém. „Komunita je tvořena spoustou kreativních lidí, kteří se chtějí profilovat a chtějí tvořit. Spousta z nich má k tomuto areálu vztah, což je samo nutí uvažovat jinak než běžné návštěvníky festivalů. Lidé jsou méně konfliktní, mají pocit, že musí chránit jak dekorace, tak lokaci. Nikoho nenapadne ani něco ničit, protože by tím ničil práci někoho podobného, jako je on sám.“
Slovo „komunitní“ je sice dnes velmi módní, ale málokterý festival si zaslouží toto označení právě tak jako Cybertown. V pražském podání znamená „komunitní festival“ kulturní událost, jejímž cílem je komunitu sousedů a blízkých spolubydlících stmelovat, v případě Cybertownu není potřeba nic stmelovat. A komunitnímu principu je přizpůsobena i ekonomika festivalu. „Veškeré utržené peníze investujeme zpátky do areálu,“ říká Tomáš Lukačko. „Festival pořádáme na dobrovolnické bázi, nikdo není profík z produkce na fulltime. Ale i s tím enormním množstvím práce bychom nedokázali udržet cenu lístku na přijatelné úrovni, kdybychom to dělali komerčně. Vyrovnaný rozpočet měl pokrýt náklady, přebytek bude použitý na renovaci areálu.“
Jugger. Oblíbený postapo sport, něco mezi kriketem, MMA, středověkou bitvou a zápasy v blátě. Foto: Martin Archalous
Kromě hudby, larpových herních motivů a simulace života v postapokalyptické budoucnosti je důležitou součástí festivalu vzdělávací prvek. Futuristické přednášky Jak přežít v zamořené oblasti od Maxmiliána Pavlase se střídají s velmi aktuálními tématy Cyberwar – Konspirace v českém online prostoru od Boba Kartouse z Českých Elfů až po rozhovor s nejpopulárnějším českým spisovatelem, který ve svých knihách postapo svět vykresluje do nejmenších detailů, Františkem Kotletou.
„Pro mě jako běžného návštěvníka je ta iluze ,svobodného cyberpunkového postapo města‘ dokonalá. Prostě zapluješ do jiného světa se vším všudy, kde máš jiné příběhy, jinou atmosféru a izolace od světa ,tam venku‘ je prakticky dokonalá,“ říká František Kotleta (vlastním jménem Leoš Kyša), jeden z mála spisovatelů, který se dokáže v Česku psaním knih uživit.
„Jakákoliv subkultura tohoto typu má výhodu v tom, že spojuje lidi napříč sociálním statusem nebo politickým zaměřením. Síla toho, když zapluješ do podobného světa, který ti lidé společně vytvořili, spočívá v tom, že se ti lidé potkají a mohou pak spolu mluvit i v tom světě reálném,“ popisuje Kotleta situaci v třídenním ostrůvku v časoprostoru, který čerpá z poetiky sci-fi, postapo a cyperpunkových filmů, románů a her. „Má to své kouzlo, zvlášť když ho lidé převedou do takového festivalu. Simulace města daleké budoucnosti je prakticky dokonalá. Hollywoodské kouzlo, které je autentické, živelné a lidsky opravdové.“
Zpátky do reality. Na jak dlouho?
Festival skončil, lidé, ač neradi, se vrací do reality. Základna ale žije i přes rok. Menší akce se zde dějí bez ohledu na počasí. A je to tak správně. Apokalypsa se neptá. A všichni se těší na příští rok. Včetně orgů, kteří se rozloučili textem, k němuž už asi není co dodat.
„Ozvěny beatů se možná ještě prohání nejspodnějšími patry bunkrů a nočním tvorům přestávají problikávat neonové obrazce na sítnici. Rezavé město ukázalo, že ještě nepatří do starého železa. A že v éře techů umí sakra překvapit. Byla to párty, o jejímž věhlasu budou kolovat legendy minimálně do další apokalypsy. Jenže co by to bylo za večírek bez lidí! Díky vám znovu ožila všechna ta zákoutí, bunkry, uličky a báze. Byli jste jedním z hlavních prvků jedinečné atmosféry, za kterou se mezi šrot, lasery a neony budeme všichni chtít vracet.“
Reklama
foto: Zdeněk Strnad, Karea Foto, Morgoth Photography, Martin Archalous, zdroj: Autorský článek
