Plísně a nemoci, které ničí banánovníky, se rychle šíří. Střední Amerika zatím odolává.

Kdy jste si naposledy dali banán? Že už nevíte? Tak vzpomínejte, možná, že to bylo doopravdy naposledy. Banánovníky totiž ničí choroby, a ta nejzhoubnější se zatím šíří z Asie přes Blízký východ a do Afriky. Jestli se dostane až do Střední Ameriky, bude s banány zle.

Banánovník je jednou z nejdůležitějších rostlin, které živí lidstvo. Nejde jen o banány, které známe z našich obchodů a jsou v ideálním případě krásně žluté a nasládlé, ale především o takzvané plantejny, které jsou více škrobovité a k jídlu slouží až po tepelné úpravě. Na rozdíl od toho prvního, žlutého, má plantejn větší obsah škrobů a je považován za zeleninu.

Botanicky je ovšem banánovník bylina a banán sám je bobulí. U původních druhů byla dužina bobulí zaplněna tvrdými semeny, ale postupnou selekcí a šlechtěním vznikl onen žlutý banán, který nám tak chutná. Mimochodem – v jeho případě by musela příroda dostat hlavní cenu za obalovou techniku, protože slupka obsah výborně chrání, vyhovuje všem hygienickým normám, zbarvením informuje o jeho kvalitě a otevření „obalu“ je i bez využití nástrojů nesmírně jednoduché a pohodlné.

Dárek od Sira Paxtona

Banánovník byl jako kulturní rostlina nejdříve pěstován v jihovýchodní Asii, jeho sady zakládali Číňané zcela jistě už na počátku prvního tisíciletí, seznámit se s ním měl prý možnost i Alexander Veliký na území dnešní Indie. Obchodovali s ním Arabové, kteří ho nejdříve nechali vysazovat na Blízkém východě a poté i v Africe. Na počátku šestnáctého století ho dovezli portugalští kolonizátoři do Střední a Jižní Ameriky, kde banánovník získal novou domovinu. Dokládá to mimo jiné i fakt, že mezi největší exportéry banánů patří krom Filipín především Ekvádor, Kostarika a Kolumbie. Každá z těchto zemí pak vyveze přes milion tun těchto plodů.

Přestože listina World Checklist of Selected Plant Families uznává osmašedesát druhů banánů a dva hybridy, zná dnešní Evropa nejvíce druh Cavendish, pojmenovaný po Williamu Cavendishovi, šestém vévodovi z Devonshiru, jemuž ho pro jeho potěšení a potěšení jeho hostů vypěstoval z dodaných mauricijských banánovníků jeho zahradník. Onen zahradník byl velice podivuhodný muž Sir John Paxton, architekt, který byl i členem britského parlamentu, a kromě oněch banánů se zapsal do historie jako tvůrce slavného londýnského Crystal Palace.

Nešťastná politika United Fruit Company

Odrůda banánů Cavendish Sira Johna Paxtona se stala tou komerčně nejúspěšnější odrůdou, dá se říci bohužel, ale to zatím ještě předbíháme. První celosvětový obchodní úspěch zaznamenala totiž odrůda Gros Michel, známá také jako Big Mike, kterou během devatenáctého století vyšlechtili v Karibiku a pak i rozšířili francouzští botanici Nicolas Baudin a Jean François Pouyat. Odrůda se díky odolnosti své slupky a hustým sevřeným trsům výborně hodila pro přepravu. Gros Michel obsadil prakticky všechny plantáže ve Střední Americe.

Pak se na nich ale objevila houba Fusarium oxysporum f. sp. cubense, která způsobila takzvané fusariové vadnutí, respektive panamskou nemoc. Fusarium oxysporum neboli srpovnička špičatovýtrusá napadá banánovník přes kořeny. Jeho listy pak začnou tmavnout a usychat. Plody sice vypadají normálně, ale uvnitř jsou shnilé. Ty největší napadené plantáže patřily United Fruit Company z USA, která se svou obchodní politikou postarala o název banánová republika pro všechny země, v nichž prakticky získala monopol pěstování tohoto stále populárnějšího ovoce. Problém společnost řešila také po svém. Napadené plantáže prostě opustila a založila je jinde. Ústup trval padesát let, boj s houbou byl marný. I když se třeba celá napadená plantáž vypálila, spory houby Fusarium oxysporum zůstaly v půdě po další desítky let.

shutterstock 640504702

Farmy v Latinské Americe se zatím drží. Jinde banány ohrožují plísně a infekce.

Klony se bránit neumějí

Pěstitelé banánů překonali tehdejší krizi nasazením banánovníku, z něhož pocházejí banány Cavendish. Ty se pokládaly za imunní vůči panamské nemoci. Dařilo se a během několika let se na opuštěné plantáže banánovník vrátil. Nejen na ty ve Střední a Jižní Americe, odrůda Cavendish se rozšířila i v Asii. Příležitosti uspět na pošramoceném trhu s banány se chytila například Malajsie, která nejenže kvůli tomu nechala mýtit své pralesy, ale banánům padly za oběť i plantáže palmové. Problém s chorobou, způsobenou houbou Fusarium oxysporum, se však opakoval. Proč?

Banánovníky Gros Michel nebo Cavendish se nepěstují ze semene, ale vlastně klonují. Ono by to totiž ani nešlo, protože jejich plody žádná semena kvůli snadné konzumaci nemají. Zatímco originální jihoasijské banány vyrostlé ze semen se mohou vyvíjet a jejich další generace získat vůči škodlivé houbě imunitu, banánovníky vypěstované z odnože předchozího pokolení tuto možnost pochopitelně nemají. Na rozdíl od Fusaria, jež se snadno přizpůsobí novým možnostem. Odrůda Cavendish se ukázala jako odolná vůči sporům houby ve Střední Americe, v Asii však narazila na její jinou verzi.

Není to jen panamská nemoc

Nově objevený kmen Fusaria oxysporum byl nazván Panama Tropical Race 4. Napadl už téměř třetinu všech plantáží v Asii i Austrálii (to bylo v roce 2010) a šíří se dál přes Blízký východ do Afriky. V roce 2013 se nemoc uchytila v Mosambiku. Banánovník Cavendish je spory napadnutelný snadno – kromě nakažených sazenic je přenáší i vítr či člověk na podrážkách boty. Opatření na doposud zdravých plantážích jsou velice přísná, pracovníci se přezouvají, stroje se na plantážích v podstatě nepouštějí a vše, co na plantáže přichází, se musí podrobit dezinfekci.

Aby toho nebylo málo, je další hrozbou banánů bakteriální infekce Banana Xanthomonas Wilt, po jejímž ataku banány začnou hnít. Veliké škody už infekce způsobila v oblastech rovníkové Afriky. Další nebezpečí představuje houba sigatoka (Mycosphaerella fijiensis), která sice nezničí celou plantáž, ale dokáže snížit výnosy až o polovinu a nic nepomáhá, že se během roku dostane rostlinám plantáže na padesát různých postřiků a chemických ošetření.

Zachrání nás kříženci či evoluce?

Světový export banánů představovalo v loňském roce podle odhadu asi osmnáct milionů tun, přičemž pětaosmdesát procent vyvezly země Latinské Ameriky. Sem se zatím choroby nedostaly. Masová produkce jedné odrůdy sice nabízí lepší výnosy, ale představuje pro banánovníky jako takové velké riziko hromadné nákazy. Organizace pro výživu a zemědělství (Food and Agriculture Organization, FAO) bije na poplach, protože například obyvatelé Ugandy pokrývají třetinu příjmu kalorií právě banány, kterých zkonzumuje v průměru každý obyvatel ročně dvě stě čtyřicet kilogramů.

Původní rezistentní druhy banánovníku téměř vyhynuly. Pěstitelé se však vzdávat nemohou, na to je v sázce příliš mnoho peněz (panamská choroba napadající banány Gros Michel způsobila obchodníkům a pěstitelům škodu ve výši dnešních osmnácti miliard dolarů), a tak se pomyslného stébla či v tomto případě stonku chytají. Botanici z Hondurasu vysazují nové odolnější křížence a v Austrálii zase vsadili na genetickou úpravu odrůdy Cavendish. Odborníci z Queensland University of Technology v uplynulých letech vytvořili její modifikaci, které se zatím daří i na půdě napadené houbou Fusaria. Teď tedy půjde o to, kdo bude rychlejší – lidé s novými banánovníky, nebo příroda a evoluce oné zákeřné houby? Zatím banány z obchodů tedy nezmizí. Jde ale i o to, jaké budou k dispozici třeba za dvacet let.

foto: Shutterstock, zdroj: ScienceMagazine

Klára Kutilová

Klára Kutilová

Související články

Pokračováním v prohlížení těchto stránek souhlasíte s Podmínkami užití a Pravidly využití Cookies.