fbpx

S expertem v primární péči pacientů s HIV Josefem Štolfou o mýtech kolem nemocných a o tom, že léčba se intenzivně posouvá vpřed

Zveřejněno: 18. 6. 2018

Mezi lidmi, kteří o problematice HIV a AIDS vědí pouze z médií, převládají mylné představy o nakažlivosti a průběhu onemocnění. Je otázka, zda by nemocnému „běžně informovaný“ Čech podal ruku, nebo se s ním dokonce přátelsky políbil. S HIV pozitivními mají ale problém i lékaři, kteří by přece jen měli být informovanější. Občas takového pacienta dokonce odmítnou léčit, pak se nemoc zanedbá a kolo nákazy se opět roztáčí. Lékař Josef Štolfa, který vyučuje na 2. Lékařské fakultě UK v Praze, s HIV pozitivními pacienty pracuje už víc než 10 let a žádné předsudky nemá. Příznaky zjistil u známého a pak už začali chodit další pacienti.

Jak jste se k HIV pacientům vlastně dostal?

Před více než 10 lety jsem objevil příznaky HIV infekce u mého pacienta a kamaráda. Proto jsem se o problematiku začal zajímat hlouběji a zjistil jsem, že je velmi zajímavá.

Začal jste nemoc rovnou léčit?

Začal jsem sledovat tohoto jednoho pacienta ve své ordinaci pozorněji. On se svěřil svým známým, kteří mají stejný problém, že má lékaře, který s HIV pozitivitou nemá na rozdíl od většiny lékařů napříč specializacemi problém. Pacienti mi začali přibývat a dnes má péče sestává prakticky z veškerého léčení těchto pacientů, které je dostupné ambulantně, tedy kromě předepisování antiretrovirových léků. Tyhle velmi nákladné léky určené k potlačení množení viru v krvi pacienta mohou předepisovat jen lékaři specializovaných center.

Cílíte tedy svou praxi vyloženě na nějakou skupinu?

Není tajemstvím, že HIV pozitivita postihuje především homosexuální muže. Péče je tedy cílena hlavně na tuto skupinu. Nicméně mám v péči i ženy, kterých je z celkového počtu pacientů s touto diagnózou kolem sedmi procent.

Jaký je vlastně vztah viru HIV a onemocnění AIDS?

Virus HIV je drobná bílkovinná molekula, která po napadení organismu člověka vniká do buněk imunitního systému. Zde preferuje jeden typ bílých krvinek, ve kterých se množí, a postupně je likviduje. Při neléčeném průběhu HIV infekce pak může v důsledku kritického úbytku tohoto typu bílých krvinek dojít k selhání obranyschopnosti organismu, k jeho napadení infekcí například atypickými mikroorganismy chlamydií, mykoplasmaty, plísněmi, a to může končit fatálně.

Panuje mylná představa, že HIV pozitivní člověk má viditelné projevy chátrání a že je jisté, že do několika měsíců zemře.

Za HIV pozitivitu se označuje stav, kdy je v těle prokazatelná přítomnost viru a protilátek, ale infekce ještě nezpůsobuje komplikující stavy, které vznikají v souvislosti s úbytkem schopnosti imunitního systému se bránit. V případě, že se už projevují určité specifické projevy a infekce, pak hovoříme o onemocnění AIDS.

Jaké specifické projevy máte konkrétně na mysli?

Rozsáhlá plísňová onemocnění, vzplanutí velkých ložisek pásového oparu, vznik některých nádorů nebo například zápalu plic. Těch onemocnění je mnoho.

Ohledně problematiky AIDS existuje spousta mýtů. Známe je třeba z filmu Philadelphia s Tomem Hanksem. Jaké mýty jsou nejčastější?

Podobné filmy mají spíš zavádějící vliv, protože většinou cílí na emoce související s krajními projevy tohoto onemocnění. V divákovi pak vyvolávají mylné představy o jeho průběhu. Mýty spočívají zejména v přesvědčení, že virem HIV se lze nakazit například dotykem, podáním ruky nebo ložním prádlem. Také panuje mylná představa, že HIV pozitivní člověk má viditelné projevy chátrání a že je jisté, že do několika měsíců zemře.

Jak je to s virem HIV a homosexualitou? Skutečně jsou homosexuálové náchylnější k nákaze?

Už jsem zmínil, že většinu mých HIV pozitivních pacientů představují homosexuální muži. Je tedy pravda, že HIV pozitivita postihuje především je. Jednoznačně není možné říci, proč je tomu tak. Nechráněný anální styk, který je pro homosexuální komunitu poměrně charakteristický, je nepochybně nejrizikovější praktikou s vysokou možností nákazy. Tento typ styku mezi heterosexuální populací tak častý není. Nechráněný anální sex nebo aplikace drogy do žíly z čerstvě kontaminované jehly přenos infekce také usnadňuje.

Chráněný pohlavní styk, neužívat drogy, které se aplikují jehlou „bůh ví odkud“. Měli bychom se chránit ještě jinak?

Prevence toho typu, o které se zmiňujete, je zásadní. Virus HIV mimo lidské tělo přežívá jen velmi krátce, i proto není takové nebezpečí přenosu HIV infekce z použitých jehel a stříkaček. V případě homosexuální komunity existuje ještě jeden způsob ochrany, a to je takzvaná PrEP, tedy preexpoziční profylaxe. Jedná se o to, že člověk, který je v ohrožení nebo očekává rizikový sexuální akt, užívá nějaký čas před a po tomto aktu určité léky.

Většina léčených HIV pozitivních pacientů se do konečného stádia díky léčbě vůbec nedostane.

Tento způsob ochrany způsobil v zemích západně od nás významný pokles vzniku nových nákaz HIV.

U nás tyto léky zatím dostupné nejsou?

Dostupné jsou, ale k tomu, aby v Česku mohl být PrEP plně zaveden do praxe, zatím neexistuje právní podklad ani odborný doporučený postup.

Virus HIV se projeví za dva až šest týdnů po nakažení a může vypadat jako chřipka. Dá se nějak zjistit, že to není jen nachlazení?

Příznaky jakoby chřipky bývají časté, ale nemusí se projevit u každého nakaženého. Někdy se první příznaky projeví na kůži, na zažívacím traktu nebo zvětšenými uzlinami v různých lokalizacích. Mnoho nakažených neudává příznaky vůbec žádné.

Jak tedy průběh nemoci probíhá, když nemá žádné prvotní příznaky?

Neléčená nemoc obvykle probíhá ve třech fázích. První je stádium po prvotní infekci, trvá několik týdnů až měsíců a je následováno druhou fází, ve které je nakažený většinou bez zdravotních obtíží. Ta trvá obvykle několik roků. Třetí stadium je charakterizováno zdravotními obtížemi vyvolanými selháním obranyschopnosti, jde o stadium rozvinutého AIDS.

Posun je například v tom, že byly vyvinuty účinné kombinace léků, které mohou prodloužit HIV pozitivnímu pacientovi kvalitní život až o 40 let.

Intervaly mezi jednotlivými stádii se liší a mění vlivem léčby. Nelze jednoznačně říct, že každý HIV pozitivní pacient dospěje do stadia rozvinutého AIDS a jak dlouho bude žít. Většina léčených HIV pozitivních pacientů se do konečného stádia díky léčbě vůbec nedostane.

Včasné zahájení léčby tedy může onemocnění zcela zastavit?

Ve velkém procentu jsou další příznaky eliminovány nebo je významně oddálen jejich nástup, a to až v řádu roků. Diagnostikovaný a léčený pacient od doby nástupu účinku léčby skutečně nemusí mít léta žádné projevy nemoci. Zásadní je ale začít s léčbou bezprostředně po zjištění HIV pozitivity. K tomu u nás však ještě do roku 2015 nedocházelo. Do této doby se s léčbou začínalo až při progresi infekce a po poklesu laboratorních hodnot pod určitou hranici. Prognóza pozitivního člověka je ale rozhodně lepší při včasném zahájení léčby.

Známe z poslední doby nějaké převratné novinky v léčbě?

Novinky v léčbě jsou, přesto zatím nejzásadnějším přelomem byl objev českého vědce, profesora Antonína Holého. Šlo o tenofovir, který je známý pod názvem Viread. Od této a podobné chemické skupiny se odvozuje řada nových léků, které se různě kombinují v jedné tabletě, aby bylo dosaženo vyšší účinnosti.

Jaký posun v léčbě sledujete od doby, kdy se v tomto oboru pohybujete?

Posun je například v tom, že byly vyvinuty účinné kombinace léků, které mohou prodloužit HIV pozitivnímu pacientovi kvalitní život až o 40 let. Velkým posunem je ale také i to, že se s léčbou začíná bezprostředně po zjištění pozitivity. Do praxe se dostává i výše zmíněná PrEP, která má velký vliv na snížení počtu nově vzniklých nákaz.

Myslíte si, že se jednou najde lék, který HIV pozitivní skutečně vyléčí?

Pokud jde o jeden konkrétní lék, který by zcela vyléčil HIV pozitivitu a AIDS v jakékoli fázi, pak jsem někde na úrovni lehkého optimismu. Spíš půjde o komplexní léčbu a možná, že v časných stádiích bude možno proces onemocnění zastavit. To bych si přál.

foto: archiv Josefa Štolfy, zdroj: Josef Štolfa, 2. LF UK

Tipy redakce

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...