Je to všude na světě stejné. Otevřeme ledničku nebo spíž, podíváme se na datum, to už bylo před čtrnácti dny, tak to zase vyhodíme do koše. Jenže možná jsme právě zbytečně plýtvali, to jídlo mohlo být úplně v pořádku.
Spousta lidí totiž jede na první dobrou. Uvidí na etiketě datum a přes to nejede vlak. Jenže potravinové etikety zmiňují dvě věci, jedna z nich je bezpečnost, druhá kvalita. A dost často se nám to plete.
Pokud někde vidíme „spotřebujte do“ (anglicky „use by“), tak přes to nejede vlak. Pokud si otevřete poté, co je datum vyšší než „spotřebujte do“, tak riskujete. Maso nebo mléčné výrobky se po určité době prostě zkazí a to, že vám z nich bude špatně, je ještě to menší zlo. „Minimální trvanlivost“ (anglicky „best before“) říká, že podle výrobce je před tímto datem jídlo nejlepší. Klidně ho můžete jíst dál, ale prostě už to možná nebude tak dobré. Příklad? Koupíte luxusní čokoládu ve večerce za dvacku, zatímco v supermarketu stojí stovku. Rozbalíte ji a na nádherně tmavě hnědé ploše vidíte světlé šmouhy. Neotrávíte se, ale není to prostě ono.
Každý Čech vyhodí ročně devadesát kilo potravin, v koší končí až třetina jídla. A přitom by stačilo málo, pořádně číst a vědět, co daná data znamenají.
Velký význam to má u konzervovaných potravin. Pokud jsou správně uzavřené, mají neporušený obal, a pokud je skladujete tak, jak máte (čili v chladnu), jsou bezpečné i dlouho po minimální trvanlivosti. Ta je v tomto případě spíš zárukou dobré kvality.
Proč je to důležité opakovat? Protože to má důsledky. Každý Čech vyhodí ročně devadesát kilo potravin, v koši končí až třetina jídla. To je naprosto tristní číslo, nejen když si představíte, kolika lidem by to mohlo pomoct, ale také kolik energie se vynaloží na zbytečnou výrobu a dopravu. A přitom by stačilo málo, pořádně číst a vědět, co daná data znamenají.
Pochopitelně je potřeba používat selský rozum. Pokud je plechovka pomačkaná, má divnou barvu nebo s ní viditelně něco je, tak se na datum spotřeby ani minimální trvanlivost nemusíte dívat. Jenže moderní spotřebitel má tendenci prostě slepě věřit číslům. A přitom by stačilo málo: naučit se porozumět psanému textu. A hlavně nebýt líný si dohledat, co které výrazy opravdu znamenají.
