Jitka trávila večery jako přes kopírák. Měla svůj pevný program, v týdnu chodila cvičit, o víkendech za kulturou. „Všechno jsem dělala ve správný čas. Žádné kafe po čtvrté odpoledne, v deset hodin šel mobil do šuplíku, a k probuzení jsem používala prastarý budík po babičce,” svěřuje se Flowee krásná pětatřicetiletá manažerka s úsměvem. „Dvakrát až třikrát týdně sex, dvakrát až třikrát týdně večerní běh, před jedenáctou jsem spala jak zabitá. Jenže po třicítce to začalo, a pracně budovaný řád šel do háje prakticky ze dne na den.”
Nestalo se nic zásadního. Jitka má pořád stejného přítele, stejnou práci. Jen se prostě začala v noci budit. Mezi půl třetí a čtvrt na čtyři otevřela oči a už ji nic nepřinutilo je zavřít. Přitom neměla žádný důvod se budit. Neměla noční můry, v domě nebyl žádný hluk, žádná hárající fena ve vedlejším bytě nebo vysokoškoláci ve sdíleném bytě nahoře. Probudil ji neodbytný pocit, že musí udělat něco přesně teď, ne ráno, ne za hodinu. Začala hledat starou fotku, jindy zase dostala neodkladný pocit, že musí vyřídit maily, které nepočkají samozřejmě ani do rána. „Dokonce jsem si jednou v zimě v noci usmyslela, že musím naplánovat letní dovolenou. Tak jsem začala plánovat cesty, rezervovat letenky a hotely, dělat seznamy památek a restaurací, které nesmíme rozhodně opomenout.” Když pak v půl šesté padla vyčerpáním zpátky do postele a za dvě hodiny měla vstávat, měla pocit, jako by ji přejel parní válec.
Kolem desáté večer je tělo v plné pohotovosti, a přitom bychom už měli dávno fungovat v parkovacím režimu. Když vlezeme do sprchy, chceme tím tělu naznačit, že je čas jít spát. Jenže to je jako zkusit sebrat teenagerům o víkendu Playstation. Odpovědí je prosté a kategorické „ne“.
Začala zkoušet nejrůznější věci, od těch nejjednodušších až po hardcore řešení. Jóga ani procházky neměly žádný vliv. Doplňky stravy situaci jen zhoršovaly: „Brala jsem melatonin, ale bylo mi tak špatně, že jsem se na rozdíl od standardního stavu budila spíš bolestí než pocuchanými nervy.” Technika vědomého dýchání slibovala splynutí s přirozeným rytmem těla; místo ezoterického blaha si uhnala spíš kašel, protože podle známého časopisu se to mělo samozřejmě dělat při otevřeném okně. Aplikace na měření kvality spánku na chytrých hodinkách už schválně raději skryla, protože když jí pak unavené ráno řekly „pouze patnáct procent lidí spí ještě hůř než vy”, moc motivace jí to (překvapivě) opravdu nedodalo.
Proč se večer neumíme vypnout
Schválně se někdy, až budete doma, zkuste soustředit na to, kolik různých vzruchů se doma nachází. Támhle bliká světýlko od routeru. Támhle se zapíná lednička. Soused nad vámi zapne topení. Venku pod oknem se prochází opilci z hospody na rožku. A i kdyby tohle všechno zmizelo, pořád je ve městě podprahový hluk, který sice nevnímáme, ale který nemá o nic menší vliv. Svítí obrazovka televize, tabletu, chytrých hodinek, mobilního telefonu, a většinou si to (včetně televize) vynásobte ještě počtem členů domácnosti. Kolem desáté večer je tělo v plné pohotovosti, a přitom bychom už měli dávno fungovat v parkovacím režimu. Když vlezeme do sprchy, chceme tím tělu naznačit, že je čas jít spát. Jenže to je jako zkusit sebrat teenagerům o víkendu Playstation. Odpovědí je prosté a kategorické „ne“.
Největší kouzlo spočívá v jednoduchosti. Nemusíte mít pevnou vůli, nemusíte se učit žádné speciální techniky. Stačí doslova a do písmene jen zhasnout.
Sprchování ve tmě odstraňuje z celé rovnice jeden významný faktor. Chybí světlo, chybí viděné obrazy sebe sama v kachličkách, zvuk padající vody přehluší i vjemy a vy se můžete soustředit jen na blažený pocit tepla. Zní to sice neuvěřitelně jednoduše, ale oproti všem očekáváním je na konci velmi silný pocit uvolnění. Spánkoví specialisté přišli už dávno na to, že teplá sprcha večer pomáhá připravit tělo na spánek tím, že po sprše klesne tělesná teplota, což je pro tělo jasný signál: jdi si odpočinout, protože teplé sprchy a koupele pomáhají zlepšit kvalitu spánku a zkrátit dobu usínání. Nepřítomnost světla tomu dodává jednu velmi silnou vrstvu: světlo totiž ovlivňuje náš cirkadiánní rytmus a produkci melatoninu — hormonu, který řídí náš spánek, a expozice světlu večer může tyto biologické signály narušit. Jestliže to teplá sprcha napíše křídou na tabuli, zhasnuté světlo v koupelně to všechno dvakrát podtrhává.
Psychologové to popisují velice jednoduše: čím méně vizuálních vjemů mozek přijímá, tím méně jich musí zpracovat. A méně práce znamená, že se nervový systém může konečně zklidnit. Kouzlo spočívá v tom, že proto uklidnění ve sprše nemusíme nic dělat. Stačí prostě jen – zhasnout.
Pod svícnem je největší tma
Sprchování ve tmě nám připadá jako novinka také proto, že jsme zapomněli na to, jak vlastně vypadá závěr dne bez přemíry vizuálních vjemů. Večerní koupel byla v historii vždy částečně záležitostí hygieny, částečně symbolickým přechodem mezi dnem a nocí, mezi veřejným a osobním prostorem, mezi aktivitou a klidem. Svíčky a olejové lampy za soumraku, žádná zrcadla, žádné speciální efekty. Kdysi to mělo mystický nádech, dnešní verze sprchování ve tmě je spíše o přechodu do soukromí, do vnitřního kruhu, a o vědomé izolaci od všech vzruchů zvenčí. Ve tmě slyšíme vlastní dech, vnímáme teplou vodu, a můžeme přemýšlet sami o sobě. Čas se líně vleče a my se zase cítíme jako lidmi. Ne protože jsme si přečetli, že je to součástí večerního rituálu. Prostě proto, že neexistuje nic dalšího, na co bychom se museli soustředit.
Sprchování ve tmě není lékem na cokoliv – a přesně o to se jedná
Chronickou nespavost vám žádná sprcha nevyléčí, můžete si pověsit na strop třeba diskokouli nebo si kromě absolutní tmy dát třeba ještě špunty do uší, nebude to mít žádný vli. Pokud vám někdo začne přednášet o léčivé karmě nebo magické síle, přestaňte ho poslouchat, je to ztracený čas. Jako součást pravidelné denní rutiny ale dává absolutní smysl jak z psychologického, tak z fyziologického hlediska. Největší kouzlo spočívá v jednoduchosti. Nemusíte mít pevnou vůli, nemusíte se učit žádné speciální techniky. Stačí doslova a do písmene jen zhasnout. A nemusíte zhasínat úplně, to je zbytečné a hlavně nebezpečné. Malá lampička, i ta svíčka se snese. Trik spočívá v jemném podprahovém vyjednávání, ne ve full frontal útoku na nervový systém.
Proč je to zrovna teď taková móda?
Protože málokterá doba v historii lidstva byla tolik přesycena stimuly jako je ta dnešní. To, s čím se dnes musíme vyrovnat, by před pár desítkami let spolehlivě přivedlo spoustu lidí do nepříliš hezkého sanatoria s nepříliš příjemnými praktikami. Jenže stejně tak, jako jsme si zvykli na podprahový hluk, zvykli jsme si i na podněty. Organizujeme si úplně všechno, i volný čas. A organizovat nestačí. Je potřeba všechno zdokumentovat a sdílet.
Tma ve sprše nás stojí přesně nula korun. Nepotřebujeme sledovat výkon v appce na telefonu. Nezanecháváme za sebou žádná data. Tma a absence světla je jednou z mála věcí, kterou ještě nikdo nestihl gamifikovat nebo monetizovat. Což je přesně ten důvod, proč to funguje. Tak to zkuste. I kdyby nic, tak ušetříte pár korun za elektřinu.
„V noci se pořád budím, ale už ne tolik,“ říká vesele manažerka Jitka. „Už nemám pocit, že by mě čekalo cokoliv jiného než spánek. Většinou stihnu spadnout do postele a spím jako mimino.“ Přesně tak, jako to umí jen děti. Do doby, než začnou vnímat nepřetržitou záplavu dat a vjemů, před kterými dnes lze uniknout třeba do tmavé sprchy.
