Systém AB0 a Rh faktor patří mezi nejznámější způsoby klasifikace krevních skupin a určují, kdo může být vhodným dárcem či příjemcem krve. Jak se však krevní skupiny dědí z generace na generaci? A jak si můžete ověřit, jakou krevní skupinu máte právě vy? O této fascinující a důležité problematice jsme si povídali s hematoložkou Janou Zítkovou, která nám přiblížila nejen genetické zákonitosti dědičnosti, ale také praktické aspekty testování a význam krevních skupin v medicíně.
Jaké zdravotní komplikace mohou nastat, pokud člověk nezná svou krevní skupinu, například v případě nutné transfuze?
Aby byla transfuze bezpečná, je zcela zásadní zajistit kompatibilitu krevních skupin. Ideální je vždy podání transfuze shodné krevní skupiny, jakou má příjemce. Nedostatek transfuzních přípravků na transfuzních odděleních (tzv. krevních bankách) však někdy vyžaduje použití jiného, ale kompatibilního přípravku.
U „univerzálního příjemce“, tedy člověka s krevní skupinou AB, je možné podat transfuzi krve skupin A, B i 0. Za univerzální dárcovskou skupinu je považována krevní skupina 0 negativní. Erytrocyty této skupiny jsou univerzální a lze je podat i příjemcům s jinými krevními skupinami. Z tohoto důvodu je krev skupiny 0 negativní podávána například lidem po nehodách, jejichž krevní skupina není známa.
Pokud by došlo k transfuzi nekompatibilních krevních skupin, hrozí riziko hemolytické reakce, která může způsobit velké zdravotní komplikace, nebo i smrt příjemce cizí krve.
Jak ovlivňuje krevní skupina naše predispozice k určitým nemocem nebo zdravotním problémům?
Dnes je prokázáno, že nositelé určitých krevních skupin mohou mít vyšší nebo nižší riziko některých onemocnění. Je zřejmé, že antigeny krevních skupin hrají roli při ochraně organismu před různými infekčními i neinfekčními chorobami.
Reklama
Tyto antigeny přispívají k rozdílům v náchylnosti jednotlivců k určitým nemocem. Je také známo, že některé patogeny využívají antigeny krevních skupin jako mimikry (napodobení přirozených antigenů), což jim umožňuje vyhnout se rozpoznání a zničení imunitním systémem. Existuje mnoho studií, které tyto poznatky prokazují, a výzkum vlivu krevních skupin na další onemocnění stále pokračuje.
V poslední době se často hovoří o dietách podle krevní skupiny. Má tento koncept nějaké vědecké opodstatnění?
Na internetu se opravdu můžete setkat také s různými jídelníčky podle krevních skupin. Podle obsáhlé souhrnné studie, která byla na toto téma vypracována, však jednoznačně vyplynulo, že v současnosti neexistují vědecké důkazy, jež by potvrzovaly údajné zdravotní přínosy diet podle krevních skupin.
Jak může krevní skupina ovlivnit těhotenství a jaká rizika s tím mohou být spojena?
Důležitou roli v těhotenství hraje zejména Rh faktor, což je komplex 3 antigenů CDE, které jsou přítomny v různých kombinacích cC, CC, cc, eE, EE, ee. O tom, zda je člověk ´Rh plus´ nebo ´Rh mínus´, rozhoduje antigen D. Pokud je tento antigen D na červených krvinkách přítomen, je člověk ´Rh plus´, pokud není přítomen, je člověk ´Rh mínus´.
Antigen D je velmi silný a vyvolává tvorbu protilátek. Pokud člověk tento antigen nemá, obvykle si již po prvním kontaktu s antigenem D vytvoří protilátky. Nejčastěji se to týká těhotenství u žen, které jsou Rh negativní, zatímco jejich miminko je Rh pozitivní. Dalšími situacemi, které mohou vést k imunizaci, jsou samovolný potrat, interrupce, předčasné odlučování placenty nebo podání Rh+ transfuze pacientovi, který je Rh negativní.
Jedinci s krevní skupinou A mají například obecně vyšší riziko rakoviny žaludku a slinných žláz, osoby se skupinami A, B nebo AB častěji trpí rakovinou pankreatu než lidé s krevní skupinou 0.
Během těhotenství, zejména pak při porodu, proniká malá část krve plodu do krevního oběhu matky. Už 0,1 ml krve plodu stačí k tomu, aby se u matky začaly tvořit protilátky. V první fázi jsou produkovány anti-D protilátky třídy IgM, které neprostupují placentou, a proto neovlivňují novorozence. Do 72 hodin však začne matka produkovat protilátky typu IgG, které už schopnost prostupu přes placentu mají.
Tyto protilátky zůstávají v krevním oběhu matky a během dalšího těhotenství, pokud je plod Rh pozitivní, mohou procházet do jeho krevního oběhu. Výsledkem je hemolýza (rozpad) červených krvinek plodu, pokud nedojde k odstranění protilátek z krve matky nebo k zamezení jejich tvorby.
Může být krevní skupina důležitým faktorem při léčbě určitých onemocnění, například autoimunitních chorob nebo rakoviny?
Studie naznačují, že krevní skupina může ovlivňovat riziko vzniku některých onemocnění. Jedinci s krevní skupinou A mají například obecně vyšší riziko rakoviny žaludku a slinných žláz, osoby se skupinami A, B nebo AB častěji trpí rakovinou pankreatu než lidé s krevní skupinou 0.
Antigeny krevních skupin hrají roli v ochraně organismu, ale také mohou zvyšovat náchylnost k určitým nemocem. Přestože vztah mezi krevními skupinami a chorobami je složitý a vyžaduje další výzkum, objasnění těchto souvislostí by mohlo v budoucnu přispět ke specifikaci léčby podle krevní skupiny.
Jak se liší krevní skupiny v různých etnických a geografických skupinách a jaké jsou možné evoluční důvody pro tyto rozdíly?
Infekční choroby jako mor, cholera a malárie výrazně ovlivnily rozložení krevních skupin ve světě. Nemoci jako malárie a cholera působily v endemických oblastech selekčním tlakem, který snížil frekvenci určitých alel.
U malárie mají jedinci s krevní skupinou 0 výhodu, zatímco u osob s fenotypem A se nemoc projevuje těžší formou. To vysvětluje nižší výskyt krevní skupiny A v Africe, kde je malárie nejrozšířenější. Naopak u cholery jsou jedinci se skupinou 0 náchylnější k onemocnění, zatímco skupiny A, B a AB působí protektivně. V jižní Asii, kde je cholera endemická, je častější alela B a méně rozšířená alela 0.
Rozložení krevních skupin se liší i regionálně. Skupina 0 je nejrozšířenější v Severní a Jižní Americe, některých částech Afriky a Austrálie. U původních obyvatel Ameriky byla před příchodem Evropanů téměř výhradně zastoupena skupina 0. Skupina A je běžná v Evropě a u Aboriginců na jihu Austrálie, zatímco skupina B převládá v centrální a jižní Asii, přičemž směrem do západní Evropy její četnost klesá.
Jak krevní skupina ovlivňuje riziko infekcí, například v případě virů, jako je COVID-19?
Studie zjistila, že lidé s krevní skupinou A měli o 45 % vyšší riziko vážného průběhu onemocnění COVID-19, zatímco pacienti s krevní skupinou 0 měli riziko o 35 % nižší. Další studie však tuto souvislost nepotvrdily.
Mnoho výzkumů potvrzuje vyšší riziko jedinců s krevní skupinou A, B nebo AB k onemocnění kardiovaskulárními chorobami.
Vzhledem k nedostatku prokazatelných důkazů nelze krevní skupiny spolehlivě použít k odhadu závažnosti průběhu nebo pravděpodobnosti nákazy COVID-19.
Jak je důležitá krevní skupina při dárcovství orgánů a jaké výzvy to přináší pro transplantační medicínu?
Při transplantaci orgánů není krevní skupina hlavním faktorem. Klíčovou roli zde hrají HLA antigeny (systém hlavního histokompatibilního komplexu), které se nacházejí na buňkách lidského těla (s výjimkou červených krvinek).
Například po transplantaci kostní dřeně se může i zcela změnit krevní skupina příjemce, který pak má krevní skupinu, jakou měl dárce kostní dřeně. HLA systém umožňuje rozlišit buňky vlastního těla od cizích. Buňky s cizím HLA systémem jsou napadány imunitním systémem, což je důvod, proč je hodnocení kompatibility HLA antigenů zásadní.
HLA systém má více tříd (běžně se určují znaky tříd I a II), které se liší svou funkcí. Při transplantacích je vyšší shoda HLA antigenů mezi dárcem a příjemcem klíčová, protože snižuje riziko imunitní reakce vůči transplantovanému orgánu.
Je pravda, že některé krevní skupiny jsou více ohroženy vážnějšími komplikacemi při onemocnění, jako jsou například srdeční choroby, riziko vzniku trombóz či jiných cévních onemocnění?
Mnoho výzkumů potvrzuje vyšší riziko jedinců s krevní skupinou A, B nebo AB k onemocnění kardiovaskulárními chorobami. Naopak je prokázáno nižší riziko nemocí srdce a cév (zejména hluboké žilní trombózy) u lidí s krevní skupinou 0.
Jaká jsou rizika spojená s nesprávně určenou krevní skupinou v lékařské dokumentaci a jaké mohou mít následky?
Rizika s nesprávně určenou nebo zapsanou krevní skupinou v lékařské dokumentaci souvisejí s rizikem podání krevní transfuze nekompatibilní krevní skupiny. V praxi je však toto riziko eliminováno tím, že se vždy před podáním transfuze kontroluje krevní skupina příjemce a provádí se zkouška kompatibility.
MUDr. Jana Zítková
Vystudovala všeobecné lékařství na LF UK v Plzni, získala atestaci z vnitřního lékařství I. stupně a specializační atestaci v oboru hematologie a transfúzního lékařství. Působila jako vedoucí lékařka na pracovišti transfuzní služby oddělení klinických laboratoří v nemocnici Klatovy, v současné době je odborným zástupcem ve společnosti Amber Plasma, která provozuje síť plazmaferetických center. Přednášela na odborných seminářích, podílela se na dvou vědecko-populárních publikacích, je držitelkou diplomu celoživotního vzdělávání lékařů i primářské licence ČLK. Své odborné znalosti předává také veřejnosti prostřednictvím rozhovorů v řadě médií (např. ČT 1, TV ZAK, FilmPro, Český rozhlas, Český rozhlas – Dvojka, Klatovský deník).
Je krevní skupina důležitá nejen při dárcovství krve, ale také plazmy?
U dárcovství plazmy, z níž se vyrábějí léky pro nemocné, krevní skupina nehraje roli. Plazmu může darovat každý, komu je 18 až 65 let (u pravidelných dárců nad 65 let dle rozhodnutí lékaře), váží více než 50 kg a projde vstupní lékařskou prohlídkou. V tomto případě jsou klíčové plazmatické bílkoviny obsažené v plazmě, které se separují a poskytují nemocným. Dárci plazmy si však často mohou v rámci různých bonusových akcí nechat zjistit svou krevní skupinu, protože je tato informace zajímá.
Jak se liší dárcovství krve od dárcovství plazmy?
Krev lze darovat na pracovištích transfuzní služby, která se nacházejí téměř v každém okresním městě. Plazmu je možné darovat buď v transfuzních zařízeních, nebo ve specializovaných plazmaferetických centrech. Podmínky pro darování jsou podobné, ale samotný proces darování se v několika ohledech liší.
Jedním z rozdílů je frekvence odběrů. Krev mohou muži darovat až 5× ročně a ženy 4× ročně, přičemž mezi jednotlivými odběry musí být minimálně 8týdenní interval. Při darování krve dárci ztrácejí nejen plazmu, ale také krvinky, jejichž obnova trvá několik týdnů.
Naopak při darování plazmy ztrácejí dárci pouze samotnou plazmu, která se obnoví do 48 hodin. Proto lze plazmu v České republice darovat každých 14 dní, bez ohledu na pohlaví dárce.
Odběr plné krve trvá přibližně 10–15 minut a během něj dárce odevzdá asi 450 ml krve. Při darování plazmy metodou plazmaferézy, kdy se plazma separuje od ostatních složek krve, trvá odběr 45–60 minut. Během procesu je odebráno 650–890 ml plazmy (v závislosti na váze dárce) a dárci je následně podána náhrada v podobě 250–500 ml fyziologického roztoku.
