„Nechci vás strašit, ale vaše potíže bych odhadovala na polycystické vaječníky,“ řekla mi po úvodním vyšetření nová gynekoložka, kterou jsem si našla na doporučení kamarádky. Ne, že by předchozí lékař byl úplně špatný. Ale na rozhozený cyklus (někdy jsem menstruaci měla i po 2 nebo 3 měsících) mi doporučil jen hormonální antikoncepci, po které jsem měla šílené migrény. Měla jsem toho už dost a cítila jsem se nedovyšetřená. Už mě nezajímalo, že „tyto potíže má v mém věku spousta žen.“ Tušila jsem, že je něco špatně. A co když budu chtít za pár let plánovat rodinu?
U nové lékařky naopak začal kolotoč vyšetření. Další podrobný ultrazvuk, hormonální profil, kontroly a finální stanovení diagnózy, o které jsem si potřebovala řadu věcí načíst.
Jak PCOS poznat?
PCOS (Syndrom polycystických vaječníků) postihuje ženy v reprodukčním věku. Ve vaječnících dozrává hned několik vajíček místo obvyklého jednoho, což vyvolává celkovou hormonální nerovnováhu. Mezi časté příznaky patří:
- Nepravidelná nebo žádná menstruace
- Vyšší hladina mužských hormonů, která může způsobovat hirsutismus (nadměrné ochlupení), vypadávání vlasů, akné, přibírání na váze
- Možná inzulínová rezistence
- Problémy s otěhotněním, neplodnost
Popis těchto příznaků mě zarazil. Dlouhodobě mám totiž spíš podváhu a nedobrovolnou majitelkou knírku nebo dokonce slušivé bradky opravdu také nejsem. Moje gynekoložka mi vysvětlila, že tyto problémy jsou opravdu individuální a záleží na více faktorech. Později jsem sama narazila na spoustu dalších mýtů a polopravd:
Otěhotněla jsem přesně 4 měsíce po diagnóze a na svůj pozitivní těhotenský test jsem nevěřícně zírala týden před odjezdem na potápěčský kurz.
Mýtus číslo 1: Neotěhotníš
Vysazení antikoncepce byla jedna z příjemnějších věcí, které po diagnóze následovaly. S přítelem jsme se domluvili, že zatím nebudeme řešit umělé oplodnění, a rok, dva si užijeme bezdětného života se vším pěkným, co k tomu patří: cestování, potápění, sport…
Zkrátím to, otěhotněla jsem přesně 4 měsíce po diagnóze a na svůj pozitivní těhotenský test jsem nevěřícně zírala týden před odjezdem na potápěčský kurz. Potápění s automatikou je v těhotenství kontraindikací, takže jak vidíte, Murphyho zákony opravdu fungují. Ale já bych ten úžasný pocit nevyměnila za žádný korálový útes!
Podle doktora Joshuy Hurwitze z centra asistované reprodukce Illume fertility nešlo o žádný ojedinělý zázrak: „PCOS je sice jednou z nejčastějších příčin neplodnosti, ale většinou se jedná o poruchu ovulace, kterou lze u většiny pacientů snadno odstranit, nikoli o těžce řešitelný problém s plodností, který nereaguje na léčbu. Mnoho žen s PCOS je schopno otěhotnět i spontánně, a pokud se to nedaří, obvykle dobře reagují na základní léčbu neplodnosti, jako je indukce ovulace a intrauterinní inseminace (IUI).
Za sebe k tomu jen dodám: Spíš nikdy nevíte, kdy k ovulaci dojde. Syn byl totiž podle všeho počatý v termínu, kdy jsem měla dostat menstruaci, což později komplikovalo všechny prenatální testy, ve kterých je velikost miminka přepočítávána na gestační stáří.
Mýtus č. 2: Máš PCOS = máš knírek
Ano, jedním z poměrně častých příznaků PCOS je hirsutismus, což je abnormální růst ochlupení u žen. Kvůli nadbytku androgenů může ženám s PCOS vyrůst nežádoucí ochlupení na horním rtu, bradě, nebo dokonce na hrudi a prsou.
Nežádoucí chloupky se ale rozhodně neobjevují u každé ženy a už vůbec ne v míře, která je nepřehlédnutelná na první pohled. „Etnická příslušnost nebo genetika může pacientku předurčovat k nadměrnému ochlupení mnohem víc,“ tvrdí doktorka Loren Wissner Greeneová, klinická profesorka endokrinologie a gynekologie na NYU Langone Health.
Mýtus č. 3: Jen pro velikosti XXXL
„Panuje mylná představa, že typická pacientka je vousatá obézní dáma,“ říká Amy Medlingová, zdravotní koučka a autorka publikace pro ženy s PCOS. „Jde ale o syndrom, který ovlivňuje ženy mnoha různými způsoby.“
„Štíhlé ženy s PCOS nejsou úplně běžné, ale rozhodně existují,“ dodává. Riziko používání hmotnosti jako typického symptomu je dvojí: U štíhlých žen může být PCOS přehlížen a u obézních žen s nepravidelnou menstruací může být PCOS naopak diagnostikován chybně.
Mýtus č. 4: Jsi tlustá? Nežer!
Mnoho žen s PCOS cvičí více a jedí méně než ostatní, přesto se jich váha nespravedlivě drží. Neznamená to, že nemohou nikdy zhubnout, jen je u nich dosažení ideální váhy složitější než zjednodušená představa menšího kalorického příjmu.
Reklama
„Dnes už víme, že hubnutí je složitější. Například střevní flóra může být u žen s PCOS odlišná, což hraje roli v metabolismu,“ říká endokrinolog David Ehrmann. „Je důležité, aby tomu váš lékař rozuměl, a neposlal vás domů s receptem na dietu a zvednutí se z gauče. A pokud to opravdu udělá, možná byste měli zvážit změnu lékaře.“
Mýtus č. 5: Diagnóza je jasná jako facka
PCOS zahrnuje poměrně širokou škálu běžných příznaků, se kterými se k lékaři buď vůbec nechodí, nebo bývají bagatelizovány.
„Běžné problémy, jako je akné, náladovost a nepravidelná menstruace, je snadné přičíst jiným příčinám, například stresu. To je jeden z důvodů, proč se na PCOS často zapomíná,“ tvrdí Amy Medlingová. Podle jejího odhadu 50 až 70 % žen s PCOS není diagnostikováno, což je obrovské číslo!
Pokud se u vás příznaky PCOS objevují, trvejte na důkladnějším vyšetření. Někdy je potřeba pro dopátrání příčiny spolupracovat i s endokrinologem.
Mýtus č. 6: Nechceš dítě? Tak PCOS prostě neřeš…
Nad PCOS diagnózou se nevyplatí jen tak mávnout rukou jen proto, že se člověk zrovna nesnaží o dítě.
Neovlivňuje totiž jen plodnost, ale může mít vliv na celkové zdraví. Tento syndrom je spojován s cukrovkou 2. typu (více než polovina žen s PCOS má cukrovku nebo prediabetes už před čtyřicítkou), vysokým krevním tlakem a nezdravou hladinou cholesterolu, nebo třeba se spánkovou apnoe, depresemi a úzkostmi.
Stanovení diagnózy a léčba jsou proto zásadní i pro budoucí zdraví, i když vás právě teď naštěstí nic zásadního netrápí.
foto: Shutterstock, zdroj: Autorský článek
