Know-how a silná vůle nestačí. Pokud chcete, aby si vás lidé v práci vážili, musíte zvládnout aplikovanou empatii.

Přečteno 6809x

Autorem termínu je Michael Ventura, výkonný ředitel společnosti Sub Rosa, která radí s designem a strategií například Googlu, General Electrics, Nike či v minulosti Obamově administrativě. Pro Venturu je empatie dlouhodobé téma, minulý měsíc vydal knihu Aplikovaná empatie, která tento koncept podrobně kategorizuje a vysvětluje: „Jestli sami sebe vnímáte jako lídra, ať už na jakékoliv úrovni, tato kniha vám pomůže stát se lídrem lepším,“ tvrdí. A o co tedy vlastně jde?

Vystupte ze zóny teď!

Nejdřív si ujasněme, co to vlastně empatie je. Znamená to být v něčí kůži. Je to umění vcítit se do situace, ve které se druhá osoba vlastně nachází, včetně pochopení veškerého kontextu. Empatie vás může dokonce proměnit, udělá z vás benevolentního a tolerantního člověka – prostě vytvoříte své lepší já. Co empatie naopak není? Zdvořilost, dobré způsoby, laskavost, milý tón hlasu či velkorysost. To je málo.

Musíte vystoupit ze své komfortní zóny a podívat se na danou věc optikou někoho jiného.

Schopnost podívat se na věc z něčí perspektivy, jediný skutečně nutný předpoklad empatie vyžaduje, abychom vystoupili ze své komfortní zóny a pokusili se na danou věc podívat optikou někoho nebo něčeho jiného. A takovýchto empatických „výsadků“ potřebujeme na pracovištích stále více, tvrdí Michael. Pokud tedy chcete ze svého týmu, práce a v neposlední řadě ze sebe samých dostat to nejlepší. 

Zdvořilost vs. empatie

Nejspíš jediná důležitá věc, kterou mají společnou zdvořilí a empatičtí lidé, je to, že ani s jednou z těchto vlastností se nerodíme. Obě se musíme v průběhu života naučit. Tam ale veškerá podobnost končí. Michael Ventura vysvětluje rozdíl na příkladu klienta, kterého nezajímají powerpointové prezentace: „Při přípravě na každotýdenní pravidelný meeting jsme se bez nich cítili pohodlněji. Meetingy se netočily kolem připravených slidů, ale kolem příběhů, pokusů, omylů a v nich pramenících ponaučeních. Postupem času se náš vztah ke klientovi prohluboval a upevňoval díky tomu, že jsme mu prezentovali práci formou, které rozumí. Nedělali jsme to ale proto, že bychom chtěli být milí – chtěli jsme být efektivní,“ vysvětlil v článku pro server Fast Company.

Seznam sedmi

Michael Ventura sestavil se svým týmem seznam empatických archetypů, které v Aplikované empatii popisuje. Chcete-li inovovat, spojovat a růst, asi by vám neměla uniknout. Arianna Huffington o knize říká: „Ukazuje, jak otevřít dveře schopnosti navrhovat řešení, hýřit inovacemi a řešit i ty nejtěžší výzvy s neustálým důrazem na empatii.“ Ale zpátky k archetypům: Michael Ventura tvrdí, že „kategorizace“ mu pomohla porozumět tomu, jaké techniky lidé používají, aby zjistili, co si druzí myslí. „Například na našeho „nepowerpointového“ klienta sedí archetyp alchymisty, který potřebuje pracovat s prototypy a všechny myšlenky experimentálně ověřovat,“ vysvětluje. A jakých je těch zbývajících šest?   

  • Hledači jsou podle Michaela odvážní a ochotní riskovat a vydávat se neznámými cestami. Mají náhled, protože mají jiné priority: potřebují objevovat a expandovat.
  • Pořadatelé si uvědomují důležitost komunikace. Pro náhled a tvorbu názoru je podle nich potřeba znát ty správné okolnosti a správné prostředí. Připravují půdu pro to, aby se empatie vůbec mohla vynořit.
  • Mudrcové si váží přítomnosti a dělají vše pro to, aby při práci s kolegy zůstávali „tady a teď“. Minulost i budoucnost odsunují stranou výměnou za kreativní spojení daného okamžiku.
  • Kultivátoři vidí věci v dlouhodobém horizontu a vždycky vědí, kam kráčí. Tenhle náhled používají k tomu, aby ostatním členům týmu pomohli zorientovat se v situaci, utřídit si priority a zacílit své jednání tím správným směrem.
  • Tazatelé kladou obtížné otázky. Vědí, jak odhrnout závěs předsudků a dostat se přímo k jádru pudla. A právě skrze neustálé ptaní si vytvářejí náhled.
  • Důvěrníci poslouchají. Mají dost trpělivosti, aby skutečně slyšeli, co druzí říkají, a nemají žádnou potřebu konverzaci někam směřovat. Jejich cesta k porozumění a pochopení vede skrze naslouchání.

Vidět svět cizíma očima

Jinými slovy, cesty k empatii jsou různé. Michael Ventura zdůrazňuje, že na rozdíl od různých osobnostních kategorizací je každý z nás za různých okolností jiným archetypem. Přirozeně tíhneme k jednomu nebo dvěma z nich, zatímco ty další nám mohou připadat úplně cizí a nepohodlné. Nicméně sebepozorováním a cvičením se můžeme i do těchto rolí dostat lehčeji. To nám podle Michaela může pomoci k vidění věcí v souvislostech, v umění rozlišovat. Můžeme být prostě lepší partneři i lídři. Čím podrobněji porozumíte těmto archetypům, tím lépe pochopíte, jak se různí lidé dívají na svět a jak v důsledku tohoto náhledu také konají. Také lépe pochopíte svůj vlastní názor na danou problematiku. Je to sice spousta práce, za kterou vám ale vaše empatičtější já poděkuje.

foto: Shutterstock, zdroj: Fast Company

Natálie Veselá

Související články

Pokračováním v prohlížení těchto stránek souhlasíte s Podmínkami užití a Pravidly využití Cookies.