fbpx

Lektorka jógy Dagmar Volfová píše o poznávání "zvířátek", která jsou ukrytá v našem nitru

Zveřejněno: 4. 6. 2018

Někde z hlubin internetu se na mne vynořila informace, že nejvíce sebevražd je mezi mladými do 30 let. A to i proto, že si na sociálních sítích lidé vzájemně prezentují jen úspěchy a to krásno a moudra. Sice se tam také vylívá i spousta negativních komentářů, ale málokterý je osobní (myšleno autentický o tom, co člověk cítí). Většinou je to kritika něčeho, hozeno na někoho jiného – takže neosobní bordel. Kritika je easy. Sebereflexe je podstatně větší výzva.

Související…

Proč si v sobě tak rádi hýčkáme vlastní skryté kurvítkoPráce na sobě je výstup do prudkého kopceNemůžete se rozhodnout? Využijte techniky mindfulness

Každý máme vevnitř svoji zoo. Některá zvířátka rádi venčíme a ukazujeme, jiná zavíráme do klece a šoupeme je do zadních pavilonů, kam se bojíme pustit návštěvníky. No, bojíme se tam chodit někdy i sami, že… Každý máme svůj pavilon šelem, kde sídlí i bájní vlkodlaci, kteří mají zájem o to, co bychom si samozřejmě jako „slušní občané“ (potažmo esoterici) nikdy nedovolili ani připustit.

Zvířátka v kleci

Netřeba propadat panice. Prostě to tak je. V naší zoo žijí nejrůznější živočišné druhy. Ale je potřeba trocha (hodně) osobní upřímnosti a odvahy vědět, co kde v jakém pavilonu mám.  A čím víc známe sebe, tedy to, co všechno v nás bydlí, tím méně se možná bojíme těch svých temných zákoutí a také toho, jaké šelmy na nás posílají ostatní. Ona se ta zvířátka totiž vzájemně přitahují.

Nemusíme být až tak krotitelé divých šelem, jako spíš odvážní svědci toho, co se v nás děje.

Naše pavilony divých šelem a bájných příšer mají důvod, proč v nás jsou. Často jsme zažili něco, co bylo nesnesitelně bolestné. Tak jsme to i spolu s naší přirozenou reakcí na onen zážitek zavřeli kamsi za mříže. Jenže ono to nezmizí. Dokud to neuznáme jako svou součást, bude to tam stínovat. A nás bude prudit, že ostatní se mají fajn, zdánlivě mají, co my nemáme, nebo se stále usmívají. Úsměv může být upřímný, ale může to být i maska, která umožňuje přežít – obranný mechanizmus. Nejsmutnější postava někdy bývá šašek.

Vzhůru na safari

Nádech, výdech, chvilka času pro sebe a trocha odvahy přiznat si, jak se vlastně cítím a co vše ve mně bydlí. Nakonec nemusíme být až tak krotitelé divých šelem, jako spíš odvážní svědci toho, co se v nás děje. A když už opravdu nevíme, hodí se údiv. Údiv nás samotných nad sebou i nad tím, co se děje okolo.

foto: Profimedia, zdroj: SimhaYoga

Tipy redakce

Riegráče na suchu. Proč rakouský majitel zrušil oblíbenou zahradní nálevnu

Riegráče na suchu. Proč rakouský majitel zrušil oblíbenou zahradní nálevnu

Zima se ještě snaží bojovat s jarem, ale spíš už marně. Měli jsme tu dokonce už pár...

Jak zbavit Staré Město pand a medvědů? Praha bojuje proti vizuálnímu smogu

Jak zbavit Staré Město pand a medvědů? Praha bojuje proti vizuálnímu smogu

Vizuální smog nebo vizuální znečištění je možné chápat jako něco, co mění estetiku...

Klima se pod koberec zamést nedá, říkají studenti po pražské stávce

Klima se pod koberec zamést nedá, říkají studenti po pražské stávce

„Na co chodit do školy studovat pro budoucnost, když nás možná žádná nečeká?“ To je...

Pokračováním v prohlížení těchto stránek souhlasíte s Podmínkami užití a Pravidly využití Cookies.