fbpx

Sex a vztahy Zveřejněno: 7. 9. 2026
foto: Klára Kutilová / ChatGPT

Vztah skončil, společné bydlení ne. Vysoké splátky hypoték, drahé nájmy a nedostupnost nového úvěru nutí některé bývalé partnery zůstávat pod jednou střechou. Z domova se tak stává prostor rozdělený na pokoje, police v lednici a přesně vymezená pravidla – a z rozchodu stav, který může trvat roky.

Dojedli večeři, umyli talíře a v aplikaci Splitwise do posledního haléře rozdělili účet za elektřinu i tablety do myčky. Pak každý zapadl do svého pokoje a zamkl. Tereza s Michalem už čtrnáct měsíců nejsou partneři. Jenže úvěrová smlouva na třípokojový byt v pražských Vysočanech s úrokem přes pět procent z nich udělala nedobrovolné spolubydlící.

V Česku pomalu, ale jistě roste nová sociální skupina. Jsou to lidé, jejichž citové pouto dávno zmizelo, ale dvě samostatná bydlení by je okamžitě poslala do osobního bankrotu. Prostě si je nemohou dovolit.

Polička v lednici jako nepropustná státní hranice

Michal S. (38) přilepil na vnitřní stěnu lednice žlutou malířskou pásku. Horní dvě patra patří jemu, spodní Tereze (35). Mléko a máslo jsou společné, ale chystat si jídlo v jedné kuchyni vyžaduje přesný harmonogram.

„Když jsme si v roce 2020 brali hypotéku s úrokem 1,89 %, plánovali jsme rodinu a svatbu,“ vzpomíná Tereza, která pracuje v marketingu. Vztah se však během následujících tří let postupně rozpadl pod tlakem finančního stresu a odlišných životních představ. Jenže když loni přišel moment refinancování a banka vyměřila novou sazbu 5,49 %, měsíční splátka vyskočila z šestnácti tisíc na necelých šestadvacet.

A tak tu sedíme, posíláme si vzkazy přes e-mail a předstíráme, že ten druhý neexistuje. Je to psychická válka.

Kdyby byt prodali, v jejich případě by se na příjem z prodeje nevztahovalo daňové osvobozeníKdyby chtěla Tereza Michala vyplatit, banka jí s jejím samotným příjmem úvěr vůbec neschválí. A odejít do nájmu? Slušná garsonka v Praze vyjde i s poplatky na jednadvacet tisíc měsíčně, když máte velké štěstí. K tomu splácet polovinu hypotéky za byt, kde nežije, je nerealizovatelné.

„A tak tu sedíme, posíláme si vzkazy přes e-mail a předstíráme, že ten druhý neexistuje. Je to psychická válka,“ popisuje Tereza.

Navlas stejnou matematiku řeší i pětatřicetiletý softwarový vývojář David z Brna. S bývalou partnerkou Lucií obývají byt v Králově Poli. U nich láska vyprchala před dvěma lety. Dnes mají na zdi v předsíni připnutý kalendář s rozpisem využití koupelny a obývacího pokoje.

„Když má Lucie návštěvu, zůstávám v práci přesčas nebo jdu do fitka. Nejhorší je, když je o víkendu hnusně. Dva lidi v jednom prostoru, kteří si nemají co říct a podvědomě se štítí i zvuku dýchání toho druhého,“ říká David. Prodej nemovitosti blokují sankce za předčasné splacení a extrémní ceny náhradního bydlení na brněnském trhu, který je zcela srovnatelný s tím pražským.

Partnerství jako utilitární holding

Tento jev se netýká výhradně Česka. Ale faktem je, že tuzemský trh s nemovitostmi, kde poměr cen bytů k průměrným platům dlouhodobě patří k nejhorším v Evropě, situaci dohání do absurdních krajností. Situace souvisí i s takzvaným housing lock-in efektem, kdy vysoké náklady na změnu bydlení omezují mobilitu vlastníků nemovitostí.

Britská studie z roku 2024 ukazuje, že společné bydlení po rozpadu vztahu není okrajovým jevem. Z 505 lidí, kteří byli v době sledovaného průzkumu po rozchodu, jich 34 procent dál nějakou dobu žilo se svým bývalým partnerem. Autoři zároveň upozorňují, že rostoucí náklady na hypotéky a nájemní bydlení možnost fyzického odloučení dál komplikují.

Takže jste v pětatřiceti letech v situaci, kdy sice vlastníte drahý byt, ale váš intimní a citový život je zablokovaný. Jste vězněm ve vlastním majetku.

V českém prostředí se do věci navíc vkládá neúprosná bankovní metodika. Při žádosti jednoho z partnerů o převzetí hypotéky nahlíží finanční ústavy na žadatele bez jakýchkoli úlev. Zatímco ve dvou pár na splátku dosáhl bez problémů, jednotlivce okamžitě zastaví přísné příjmové limity i fakt, že jediný plat musí utáhnout jak splátku jistiny s vysokým úrokem, tak samostatné životní náklady.

Tichá domácnost a zmražený život

Nemožnost odejít vytváří v domácnosti zvláštní režim soužití. „První půlrok jsme se neustále hádali. Záminkou bylo cokoliv: zapomenutý hrnek v dřezu, otevřené okno, hlasitá televize. Pak emoce vyhořely a nastoupil absolutní chlad,“ líčí Tereza. Obývací pokoj si rozdělili imaginární čarou. Pohovka a televizní stolek patří Michalovi, jídelní stůl pod oknem Tereze.

David v Brně naráží na další rozměr problému. Tím je naprosto zmražený osobní život. Neexistující soukromí. „Představit si, že bych si domů přivedl novou přítelkyni, je absurdní. Takže jste v pětatřiceti letech v situaci, kdy sice vlastníte drahý byt, ale váš intimní a citový život je zablokovaný. Jste vězněm ve vlastním majetku,“ konstatuje.

Podle dat Českého statistického úřadu sice počty oficiálně podaných rozvodů vykazují stabilní hodnoty, ale právníci hovoří o výrazném nárůstu případů, kdy manželé sice podají návrh na rozvod, ale majetkové vyrovnání zamrzne na mrtvém bodě.

Cesta z pasti: Odvaha k finanční ztrátě

Finanční poradci i psychologové varují, že dlouhodobé setrvávání v takovém uspořádání vede k chronickému stresu a vyhoření. Jaké jsou reálné možnosti úniku pro ty, kteří nechtějí čekat na pokles úrokových sazeb?

Poměrně bolestivou, ale nejsnazší možností je kompletní pronájem a návrat do spolubydlení, kdy bývalý pár společný byt pronajme třetí osobě. Příjem z nájmu pokryje hypotéku i fond oprav a oba partneři si najdou samostatné spolubydlení v nájmu.

Druhou možností je přistoupení třetí osoby k dluhu. Co to znamená? Pokud banka nechce schválit hypotéku jednomu z partnerů, může do úvěrového závazku jako spoludlužník přistoupit rodinný příslušník, např. rodič.

A poslední možností je akceptace finanční ztráty neboli prodej nemovitosti i za cenu platby sankcí za předčasné splacení nebo nižšího zisku. Zkrátka výměna finanční ztráty za osobní svobodu.

Tereza a Michal po čtrnácti měsících tiché války dospěli k dohodě. Svůj vysočanský byt budou pronajímat a každý se stěhuje do samostatného pokoje ve sdíleném bytě s cizími lidmi. „Je to krok zpátky do studentských let, ale poprvé po roce se můžu doma nadechnout bez tlaku na hrudi,“ přiznává Tereza.

David v Brně zatím dál počítá týdny. Do konce fixace mu zbývají dva roky. Dva roky, během kterých bude dál potkávat svou bývalou partnerku na chodbě, kývne na pozdrav a zaleze do svého pokoje. Jako nedobrovolný obyvatel zlaté klece s úrokovou sazbou 5,5 procenta.

 

 

Sdílejte článek
{source 0} {/source}
Privacy settings