Když něco dlouho nevychází, člověk si časem začne říkat, že to vlastně nepotřebuje. Platí to pro vztahy, sny i sex. A podle nové studie z Rutgers University podobně funguje i ženský orgasmus. Pokud žena vyvrcholení dlouhodobě nezažívá, psychika si časem začne namlouvat, že vlastně není důležitý. Touha po něm přitom zůstává. Jen ji pomalu překryje únava, opatrnost a snaha chránit se před dalším zklamáním.
Výzkum vedený psycholožkou Grace M. Wetzelovou ukázal, že ženy po orgasmu přirozeně touží stejně jako muži. Pokud ho ale dlouhodobě nezažívají, začnou jeho význam postupně podvědomě snižovat. Studie dokonce zjistila, že 68 procent žen, pro které se vyvrcholení stalo dlouhodobě nedosažitelným, začne samo sebe přesvědčovat, že orgasmus vlastně není důležitý.
Na první pohled to může působit jako vyrovnanost. Jenže pod povrchem bývá únava, rezignace a pocit, že už nemá cenu něco chtít. „Problém začíná ve chvíli, kdy žena říká ‚orgasmus nepotřebuji‘, ale zároveň cítí smutek, prázdno nebo frustraci. Pak to může být obranný mechanismus. Někdy za tím slyším spíš větu: Už od toho nic nečekám,“ říká sexuolog Marek Broul.
Když tělo přestane věřit
Odborníci během několika experimentů sledovali stovky žen a došli k zajímavému závěru. Samotná absence orgasmu ještě nevede k tomu, že žena přestane po vyvrcholení toužit. Důležitá je kombinace dlouhodobé zkušenosti a současného vztahu.
Jejich sexualita je spíš slušná než skutečně prožitá.
Podle Grace Wetzelové ženy nesnižují význam orgasmu po jednom špatném sexu nebo jednom nefunkčním vztahu. Zlom přichází až ve chvíli, kdy se vyvrcholení dlouhodobě nedaří napříč vztahy. Psychika se pak začne chránit způsobem, který je lidsky pochopitelný: raději sníží očekávání, než aby znovu zažívala zklamání.
Krátkodobě může podobné nastavení přinést úlevu. Chrání před pocitem selhání, frustrace a úzkosti. Jenže časem se z něj snadno stane past. „Ženské potěšení by nemělo být luxusní doplněk. Sexualita má být prostor, kde má žena právo chtít, cítit a říct si o to, co jí dělá dobře,“ upozorňuje Broul.
Hodná žena přece moc nechce
Podle sexuologa hraje obrovskou roli i výchova. Mnoho žen vyrůstalo v prostředí, kde byla ženská sexualita spojená spíš se studem než s radostí. „Pokud dívka dlouhodobě slyší, že má být hodná, nenáročná a nekomplikovaná, snadno se naučí sledovat spíš potřeby druhého než svoje vlastní,“ vysvětluje.
Některé ženy své potřeby úplně neztratí. Jen je časem odsunou někam do pozadí. Místo otázky „Co chci já?“ začnou automaticky řešit hlavně to, jestli je spokojený partner. V posteli pak často fungují ohleduplně, vstřícně a bez konfliktů, ale ne úplně svobodně. Jak říká Marek Broul, jejich sexualita je spíš slušná než skutečně prožitá.
A tělo na to časem reaguje. Menší chutí na sex, slabším vzrušením nebo neschopností se opravdu uvolnit. Sex se pomalu mění v úkol, který je potřeba splnit. A povinnost není dobré afrodiziakum.
Orgasmus se zárukou
Podobný tlak potvrzují i některé průzkumy ženské sexuality. Mnoho žen nepopisuje problém jen jako absenci orgasmu, ale hlavně jako vyčerpávající nutnost neustále se soustředit, kontrolovat a ‚fungovat správně‘.
Ona přestane mluvit o tom, co jí chybí. On přestane hledat, co by mohl změnit.
Jedna z respondentek popsala svou zkušenost překvapivě otevřeně: „Musím se na to vždycky šíleně soustředit. Kamarádka o tom mluví úplně lehce a já jí to strašně závidím. Taky bych chtěla, aby to bylo přirozené a bez peripetií.“ Takové zkušenosti souvisejí s „orgasm gapem“, o kterém psychologové mluví už několik let. Jde o rozdíly mezi muži a ženami v dosažení orgasmu během partnerského sexu.
Když si oba začnou něco namlouvat
Studie přinesla ještě jeden zajímavý poznatek. Ve chvíli, kdy žena sama sebe přesvědčí, že vyvrcholení není důležité, začne se celé situaci postupně přizpůsobovat i partner. Muži, jejichž partnerky dlouhodobě neprožívají vyvrcholení, totiž podle výzkumu postupně také uvěří, že na ženském orgasmu vlastně tolik nezáleží. Jejich psychika si tím podobně chrání pocit vlastní hodnoty a zbavuje je nepříjemného pocitu selhání.
Postupně tak vzniká zvláštní vztahový stereotyp. Ona přestane mluvit o tom, co jí chybí. On přestane hledat, co by mohl změnit. A mezi nimi se pomalu vytrácí otevřenost, zvědavost i snaha posouvat intimitu dál. „Mnoho žen nechce partnera ranit nebo působit náročně. Jenže dobrý sex bez komunikace je spíš náhoda. Otevřenost není útok na partnera, ale pozvánka ke skutečné intimitě,“ říká sexuolog.
Nejde jen o orgasmus
Sexuologové zároveň upozorňují, že dlouhodobá nespokojenost v intimním životě není jen otázkou ložnice. Opakovaný sex bez uspokojení může postupně ovlivnit vztah k vlastnímu tělu, sebevědomí i partnerskou blízkost.
Reklama
„Pokud žena dlouho potlačuje vlastní frustraci, může se objevit nechuť k sexu, vyhýbání se doteku nebo emoční vzdálení od partnera,“ dodává Broul.
Velkou roli přitom mohou hrát i hormonální změny, bolest při sexu, menopauza, antidepresiva, úzkosti nebo dlouhodobý stres. Odborníci proto upozorňují, že ženskou sexualitu nelze zjednodušit jen na psychiku nebo techniku v posteli. O to důležitější je o problémech mluvit a hledat jejich skutečné příčiny dřív, než se z frustrace stane trvalá rezignace.
Časem si totiž oba mohou zvyknout na vztah, ve kterém ženské potěšení zůstává někde bokem. A právě tehdy začne mizet něco mnohem důležitějšího než samotný orgasmus – blízkost, otevřenost a chuť být si navzájem opravdu nablízku.
