Možná je to jen moje zkušenost, ale poslední dobou mám pocit, že se z partnerských vztahů vytrácí něco důležitého. Při nedávné večeři s přáteli mě zarazil obraz, který ve svém okolí vídám stále častěji. Sotva číšník položil účet na stůl, každý z přátel automaticky sáhl po vlastní peněžence. Sledoval jsem to sterilní rozpočítávání útraty a v duchu se ptal, kam vlastně zmizelo ono partnerské „my“. Vyrůstal jsem v rodině, kde účet v restauraci přistával před mým otcem. Bral jsem to jako samozřejmost.
Rovnost na papíře, napětí v ložnici
Moderní muži slovo soběstačnost přímo zbožňují. Je pro ně pohodlné, když si žena platí všechno sama, neobtěžuje svými problémy a do společné kasy sype přesnou polovinu. Nazývají to partnerstvím — ale kde berou tu drzost očekávat od takové nezávislé bytosti vášeň, obdiv a jiskru v očích? Muž vyžaduje, aby žena byla parťákem, kdykoliv je třeba zaplatit účty. Jakmile se však zavřou dveře ložnice, najednou si vzpomene na roli alfa samce a čeká, že se z ní stane poddajná kočka, která po něm šílí touhou.
Když žena dře v chlapském tempu, její psychika se nevyhnutelně sype. Nikdo jí neřekl, že má dovoleno být slabší.
Takhle to nefunguje. Pokud muž své ženě nezajistí základní pocit bezpečí a odmítá na sebe vzít větší odpovědnost než jen půlku účtu, přestává pro ni být mužem. Stává se spolubydlícím s hypotékou, který řeší provoz domácnosti, spory o neumyté nádobí a rozpis plateb za energie. Erotika nevzkvétá v excelovských tabulkách ani v „spravedlivě“ sdílených povinnostech. Dřív nebo později žena, která se o všechno postará a veškeré potíže zvládne levou zadní, logicky vyhodnotí, že nepotřebuje nikoho dalšího, který ji stojí drahocenný čas. A kdo by se jí divil?
Tušíme vůbec, kde se bere ta ženská bolest hlavy, skleslost, nechuť podívat se do zrcadla? Domnívám se, že za tím stavem nejsou splašené hormony, ale chronické napětí. Když žena dře v chlapském tempu, její psychika se nevyhnutelně sype. Žije v trvalé pohotovosti: bojuj, nebo uteč. Její tělo reaguje panickými atakami a úzkostí, protože zapomnělo na skutečné bezpečí. Vedle sebe totiž nemá nikoho, kdo by jí dovolil vydechnout a cítit se jako milovaná žena. Nikdo jí neřekl, že má dovoleno být slabší.
Jsem toho názoru, že muži, kteří na svých ženách šetří, nakonec zaplatí trojnásobek — u lékařů, psychologů a rozvodových právníků. Investice do partnerky není výdaj, je to základ. Pokud chcete, aby po vás žena toužila, musíte se pro ni stát přístavem, kde může složit tu neviditelnou zbroj, kterou nosí každý den. Je to základ fyziologie. Pocit bezpečí totiž bývá tím nejmocnějším afrodisiakem.
