Pro to, že se jí lidé drží, existuje mnoho důvodů. Morálka. Strach. Láska. Terapeut. Nebo prostě to, že nedržet se jí příliš vyčerpává. A právě tahle poslední možnost je teď údajně velmi, velmi aktuální: mileniálové prý podvádějí méně, protože na to nemají energii. Ne že by byli lepší. Jen jsou… unavení. A zaneprázdnění. A mentálně vyčerpaní. Takže místo tajných rendez-vous si raději tajně lupnou Neurol a zalezou si do kouta lízat rány, které jim těžký život uštědřuje.
V posledních týdnech se z toho stal virální příběh, živící se debatami a komentáři z online prostoru, našeho nejdostupnějšího „akademického zdroje“. Magazín VICE to shrnul do věty, která zní jako firemní motto: „Millennials aren’t cheating… it’s too much work.“ A přidal i názor psycholožky, že únava je jen část příběhu, jehož druhou půlkou má být to, že mileniálové „viděli z první řady“, co rozvody a nevěry dokážou udělat s rodinami.
Newsweek tomu dal podobně úspornou pointu: ne, že by byli svatí – jen nemají kapacitu, protože život stojí peníze, peníze stojí nervy a nervy stojí vztahy.
Nevěra je projekt. A projekt má mileniál na příští čtvrtletí
Z pohledu psychologické reality to vlastně dává smysl. Klasická nevěra (ta analogová, s plánováním, výmluvami, hlídáním telefonu a logistickou olympiádou) vyžaduje:
- čas (který jste už dali práci, dětem nebo únavě),
- emoční kapacitu (kterou jste investovali do toho, abyste „komunikovali jako dospělí“),
- rizikovou toleranci (která klesá s hypotékou a věkem),
- a často i fyzickou energii, což je v generaci „bolí mě záda z kancelářské židle“ trochu ambiciózní.
Takže se rodí elegantní vysvětlení: nepodvádím, protože bych musel/a organizovat další vztah. A já už sotva organizuju vlastní kalendář.
Bummer, boomers!
Zádrhel je v tom, že fakt, že „mileniálové nepodvádějí“, není čistá statistická pravda, spíš kulturní zkratka. Když se podíváte na dlouhodobější přehledy, vychází často něco jiného: vyšší míry nevěry se objevují spíš u starších věkových skupin – alespoň v některých amerických šetřeních a interpretacích (Bummer pro boomery).
To ale neznamená, že mladší generace je automaticky „věrnější“. Znamená to i to, že:
- se jinak ptáme: výzkumy dnes kladou jiné otázky než před třiceti lety. Neptají se jen na „měl jste milence“, ale i na hranice intimity, online chování nebo emocionální blízkost. A to, na co se neptáte, v datech logicky neexistuje.
- na dotazy jinak odpovídáme: přiznat nevěru už dnes neznamená totéž co dřív. Zatímco dříve šlo o jasné stigma, dnes se část lidí pohybuje v šedé zóně „to bylo složité“ – a tomu pak odpovídají i odpovědi v dotaznících.
- a hlavně: nevěru dnes jinak definujeme: to, co jedna generace považovala za nevinný flirt, může druhá chápat jako plnotučnou nevěru. Tajné zprávy, emocionální vztahy nebo „jen online“ intimita mění hru víc než jakákoli statistika.
Nevěry je víc druhů než vánočního cukroví
Jedna z největších potíží současných vztahů je, že už se ani neshodneme, co přesně je podvod. Dřív to bylo jednoduché: někdo s někým spal. Tečka. Dnes se musíme ptát. A pak ještě jednou. A ideálně si k tomu otevřít Google.
Reklama
Je to večeře s někým, kdo se vám líbí, ale „jen si povídáte“? Je to pravidelné psaní si s bývalým, o kterém partner neví? Je to porno, když jste se o tom doma nikdy nebavili? Nebo už je to flirt, když si v DMkách posíláte srdíčka a věty, které byste nahlas doma raději nečetli?
Digitální doba totiž udělala jednu zásadní věc: rozmazala hranice tak důkladně, že dnes existuje víc šedých zón než jasných odpovědí. A není náhoda, že právě mileniálové v některých výzkumech vycházejí jako přísnější než starší generace – například v tom, co považují za „nevěru bez výjimek“. Institute for Family Studies to popisuje přímo v souvislosti s digitálními médii a proměnou intimity.
Takže možná nejde o to, že by mileniálové byli tak čistí a ctnostní. Možná jen říkají nevěra více věcem a zároveň se jim nechce se vracet k boomerské klasice vztahového pravěku: tajné telefonáty, lži o služebkách a „markytánka v každém přístavu“. Protože to už dnes není sexy. To je jen logistika.
Proč je to vlastně dobrá zpráva
Celý ten „too tired to cheat“ trend má jeden podprahový vzkaz: Vztahy dnes stojí víc práce než dřív. Nevěra není jediný projekt. Projekt je i vztah sám.
Mileniálové jsou generace, která vyrostla na terapii stejně samozřejmě jako na ranní sprše, na vztazích jako emočním managementu a přiznáních typu „musíme to spolu vyřešit, protože jinak mi prdne cévka“. Když to smícháte s tlakem peněz, výkonu a permanentní dostupnosti, je vlastně logické, že se část lidí rozhodne: „Dneska nebudu podvádět. Dneska budu ležet.“
A možná je to ten nejvíc mileniálský druh věrnosti: ne z morálky, ale z energetického managementu.
